Cal Crutchlow je hodně ostrej chlápek z Anglie, který po devíti letech vrátil Yamaze supersportovní titul. Vloni po posledním závodě supersportů v Portimãu jsme si ho na chvilku odchytli a vzniklo z toho tohle krátký povídání.

MH: Tak povídej, jaký jsou první pocity letošního mistra světa supersportů?

Cal: Je to jako ze sna. Zatím můj nejlepší den v životě, ale to je asi vidět, ne?

MH: No jasně, tenhle úsměv mluví za všechno. Řekni mi upřímně, čekal jsi na začátku roku takovouhle dominanci?

Cal: No to ani náhodou. Jít na šestistovku z britských superbiků, to byl samozřejmě risk, ale vyplatilo se to. Yamaha si mě najala, abych vyhrál titul, a to se povedlo. Možná to bude znít jako vytahování, protože jsme vyhráli jenom o sedm bodů, ale byli jsme letos fakticky nejlepší. Výsledky na papíře mluví jasně. Deset pole position ze třinácti závodů, pět vítězství, jenom jeden pád a jednou jsme nedojeli kvůli poruše motorky. Nebýt těchhle dvou výpadků, byl titul doma už dva závody před koncem. Když se na to kouknu z trochu jinýho pohledu, tak je to jako z pohádky. Obyčejnej kluk z Coventry, kterej se málem stal profesionálním fotbalistou, je teďka nejlepší supersportař světa.

MH: Počkej, ty jsi hrál dřív fotbal?

Cal: Jo, v mládí jsem hrál za Coventry a Aston Villu. Můj táta sice závodil, ale mě to k motorkám moc netáhlo. Fotbal byl pro mě všechno. A docela mi to šlo. Kdybych nečuchnul k řidítkům, tak teď možná běhám na trávníku některýho z klubů v Premier League.

MH: Jak bys popsal svoji motorku?

Cal: R6 má dost silných bodů, ale asi to není tak úplný balíček, jako má Honda. Máme hodně dobrej výkon ve vršku a stabilitu na brzdách, ale ztráceli jsme uprostřed zatáčky. Musel jsem se hodně snažit a jezdit agresivně, což je ale můj styl, takže to zase takovej problém nebyl.

MH: Rozhodovalo se mezi tebou a Eugenem Lavertym. Byl to hodně tvrdej soupeř?

Cal: Eugene jezdil fenomenálně, a to myslím naprosto vážně. Na něm je jasně vidět, že když nemáš tu správnou techniku, tak se výsledky dělají těžko. Koukni se, jak se plácal ve dvěstěpadesátkách a v supersportech najednou jede o titul. Je to skvělej pilot a dobrej kámoš. Vážím si toho, že i když jsme si na trati nic nedarovali, tak si potom klidně zajdeme na skleničku něčeho dobrýho.

MH: Při posledním závodě jsi byl v podobný pozici jako Ben Spies. Stačilo ti dojet desátý. Jak se na takovej závod připravuješ?

Cal: Bylo to psycho. Nejsem zvyklej jen tak kroužit kvůli tomu, abych přivezl body. Vždycky jedu, co můžu, a sledovat Eugena, jak v závodě ujede, bylo na palici. V tréninku jsem byl jenom pár setin za ním, takže bych mu stačil a byl by to boj, ale nechtěl jsem zbytečně riskovat. Psychicky to byl jeden z nejtěžších závodů. Ale klaplo to, takže jsem spokojenej.

MH: Letos pojedeš superbiky. Jak se těšíš?

Cal: Nemůžu se dočkat. Bude to těžký, ale mám dobrýho stájovýho kolegu (James Toseland) a skvělou motorku, takže snad budeme vepředu. Mám s Yamahou novou smlouvu a rád bych se s nimi dostal až do MotoGP. Záleží na mých výsledcích. Skoro jsem skončil v Moto2 u Gresiniho, ale teď jsem rád, že jsem to neudělal, když vidím, jakej bordel v těch motorkách zatím je…

MH: Tak hodně zdaru, chlape.

Cal: Díky, už musím běžet, aby mi nevyprchalo všechno šampaňský. Dneska se bude slavit…

Foto: Karel Táborský

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here