Komu je určena?

»Skvělá motorka pro zkušené a zčásti již vyklidněné jezdce

»Ne pro úplné začátečníky, ale určitě pro první tisíce kilometrů

»A překvapení – vynikající věc do města!

Celé tohle vyprávění o Hondě Crossrunner započneme možná trochu překvapivě, návratem do doby zhruba před šestnácti lety. Tehdy jsem byl hrdý majitel Hondy NTV 650 (což byl takový naháč) a k tomu úplný blázen do cestování. Ta motorka byla absolutně bezúdržbová, nízkonákladová, takže jsme pořád někam jezdili a já doslova vymetl všechny kouty Evropy. Ač NTV asi nebylo zcela plnokrevným cesťákem, byl jsem s ním právě v tomto ohledu až neuvěřitelně šťasten a spokojen.

Jenže, jak už to tak bývá, i mě pálilo dobré bydlo, i já tehdy měl svůj velký motorkářský sen. Tím byla sedmpade VFR. Chtěl jsem tu motorku, chodil okolo ní jako okolo modly a plánoval si, kam všude s ní jednou vypadnu. Pak mě ale předběhl kámoš, koupil si VeFRo dřív než já a přišlo rozčarování: neustále řešil nějaký spotřební materiál, gumy, spotřebu benzínu, každý rok vytahaný řetěz, často si navíc po dlouhých dnech jízdy stěžoval, že ho bolí ruce. Na to jsme nebyli zvyklí, to byly věci pro NTV zcela neznámé…

 

Honda Crossrunner

VFR holt nezapřelo fakt, že jest potomkem sportovních motorek – bylo tudíž pro mé toulavé cestování po vesničkách starého kontinentu spíš nevhodným kouskem. „Kdyby tak bylo něco uprostřed,“ povzdechli jsme si tenkrát.

Pán Crossrunner

A stalo se, i když mnohem později. Když jsem uviděl v zimě 2010 poprvé Crossrunnera, moje srdíčko ihned zaplesalo, u toho přeci nemůžu chybět. A navíc taková motorka, co se jasně i svým názvem hlásí k tomu, že umí vše. To je pro mě ta největší ze všech výzev… Ano, tuhle si chci vyzkoušet!

A jak to tak bývá, hned po prvních kilometrech si do deníčku značím, že musím všechny okamžitě na počátku textu vyvést z jednoho obrovitánského omylu. Tohle totiž není žádné rádoby-enduro, jak často slýchávám (resp. čtu) leckde po světě. Není to ani žádný offroad na dvou kolech. Nic takového. Se světlou výškou 140 mm (a zdvihem na předku 120 mm) přeci nemůžeme myslet na nic jiného než na silnici (snad tak maximálně na nějakou polňačku a nebo na cestu k vodě, ale tu přeci zvládneme na úplně každé motorce, ne?).

 

Honda Crossrunner

Takže, pro koho ta motorka doopravdy je? Smysl to začne dávat, když řeknu: „Vítejte ve skutečné střední třídě!“ Ano, žádná jiná motorka nebyla ještě nikdy tak chytře postavená pro každý den (a každé využití) jako tenhle Crossrunner. Tohle je partnerství na celý život, projížďka na motorce, která za skutečně málo peněz nabízí doopravdy vše. Je parťákem, ale hlavně dělníkem. Zapomeňte na kecy o emocích, tady jde hlavně o to, že tahle mašina vás nezradí. A od toho se v tomto testu odrazíme.

 

Skandální odhalení

A když už totiž bude dělníkem, ať teda maká každý den! Ať není někde schoulená v garáži pod plachtou, nýbrž nechť stojí neustále v připravenosti před domem. Ať se na ní dají příslovečně i třísky štípat. Ať pracuje – je to přeci Honda, ona to vydrží, i proto, že je tu ten výborný véčkový čtyřválec.

Navíc chytře rozložená váha. Motorka padne do ruky, s ničím se neperete a nic nepřemáháte. Je to o naprosté ovladatelnosti. Při postrkávání na místě oceníte i skvěle malý poloměr zatáčení, při vystrkávání z garáže pomůže nízko umístěné těžiště. Nechce se mi to říct takhle natvrdo, ale po prvním dni našeho oťukávání mi to prostě neustále leze z pusy ven: „Crossrunner je víc než co jiného, a to bez legrace, ideální motorkou na permanentní popojíždění po městě.“

 

Honda Crossrunner

Honda CrossrunnerHonda Crossrunner

Navíc je tu o chlup vyšší posed (a sedíte vzpřímeně), takže máte onen potřebný přehled o dění okolo sebe (určitě lepší, než ze sedla nějakého skútru nebo naháče). A je tu i jeden pozitivní rozdíl oproti endurům – na Crossrunneru dosáhnete kdykoli v pohodě plným chodidlem na zem, což odbourává další případné městské nesnáze.

Vítejte tedy v sedle konečně absolutně ideálního městského stroje! Ano, ano, právě takový je tenhle nový Crossrunner.

 

Vlastnosti motoru

Něco o technice? Začněme třeba motorem. Ten je, stejně jako podvozek, převzat zrovna z oné pověstné VFR. Takže čtyřválcové véčko, osmistovka se systémem VTEC (což je proměnné časování ventilů). A v praxi něco na ten způsob, jako byste měli motor se třemi úrovněmi ovládání. Na nízké otáčky (tj. do 3000) se motor chová jako samet, jedete bez vibrací, motor neškube a vy ani nijak moc zbytečně nespojkujete – to vše při přijatelné rychlosti, na kterou projedete mumrajem jako nůž máslem.

Pak je tu druhý level. To je hladina mezi cca 4000 až 7000 ot. Při té poznáte, podle charakteristického bručení, že motor pod vámi není jen prostým řaďákem, a co se týče zpřevodování, dalo by se říci, že toto je přesně ona bájná mana pro všechny šetřivé cestovatele. Tedy jedete něco okolo stovky bez jakéhokoli tlaku na plyn, gumy či řetěz. Kultivovanost celé motorky se projevuje právě tím, s jak jemným si v tuto chvíli hrajete zátahem.

 

Honda Crossrunner

No a pak je tu ještě třetí lajna, to když se díky VTEC přibrousí průběh ventilů, motor ožije a přinejmenším na první čtyři rychlostní stupně olízne svůj sportovní kořínek. Působivé. K tomu všemu je na oněch sedmi tisících z heftu znatelný skok, opravdový nárůst výkonu, takže si ten kopanec do zadku i pořádně užijete. Nemohu si pomoct, i tohle mi evokuje ty časy mých motocyklových začátků – tehdy měla takový „nákop“ skoro každá motorka, vše nebylo tak výkonově lineární jako dnes. Ano, ano, i takovýhle je tenhle Crossrunner.

 

Vlastnosti za jízdy

Jedete-li na Hondě, můžete se spolehnout na jedno – bude skvěle zatáčet. A nejinak je to i v tomto případě. Nakláníte, naklápíte, vyvažujete a pořád jako by to šlo ještě víc a ještě víc. Je to asi blbý říct takhle naplno – ale ona určitě umí jet líp než řada z nás. Z čehož mi ihned vyplývá, že je i velice dobrým vyučovacím prostředkem jízdy, a proto jsem naprosto přesvědčen, že to je jedna nejvhodnějších motorek pro zabíhající se cestovatele

Ale pozor, není to o šourání. Když zatopíte, umí to jet i rychle. Hlavně v zatáčkách není problém a můžete si klidně vyrazit i do hor v nějaké rychlejší skupině (dokázáno s Carlosem a R1). Možná maličko zklamání přijde na dálnici – protože pro tu existují i rychlejší motorky s větším absolutním zátahem. Nám se v testu povedlo na Crossrunneru vytáhnout tachák na 206 km/h (což ale asi pro zájemce o tuhle motorku nebude zrovna to nejpodstatnější).

Honda Crossrunner

Sériově je tahle motorka obuta do Pirelli Scorpion Trail. Hlavně na zadku se ta dvousměsová guma tváří zas tak trochu all-roadově, ale jak už jsme řekli několikrát, nenechte se zmást. Její místo je hlavně na silnici! Celý tenhle účet pak podtrhávají brzdy, které mají osvědčené jemné C-ABS.

A abychom neustále jenom nechválili. Něco tu je přeci jen trochu blbě – ochrana před větrem. Snad proto, že je nám pořád vnucováno to přirovnání k cestovnímu enduru, jsem nějak podvědomě čekal, že nebude foukat vůbec. A to se neděje. Když se přiblížíte k hodnotám okolo 160 km/h, tak už to snese příměr zhruba s kapotovaným naháčem! Tím, že tady sedí jezdec v motorce maličko výš (oproti enduru), je povětrnostním vlivům přeci jen maličko vystaven – takže ano, ano, i takový je ten nový Crossrunner.

 

Image nakonec

Image, nebo spíš to, jak se bude tenhle kousek motorkářům líbit? To těžko posoudit. Jak se zdá, svět všeobecného motorkářského vkusu se u téhle motorky opět tak trochu rozchází. Ona vůbec Honda v tomhle směru předvádí často tak trochu futuristické kousky (DN-01, ale i přelomové VFR1200), takže o úspěšnosti designu nerozhodují ani tolik prvotní reakce, jako pak spíš čas. Zatím bych si tedy spíš dovolil tipnout, že zákazníci ji budou vyhledávat víc než kvůli vzhledu spíš díky jejím vlastnostem. A také kvůli ceně. 259 tisíc za takhle dospělou motorku a s takovým rodokmenem, to už má něco do sebe, nemyslíte? Ano, ano, i takový je ten nový Crossrunner.

Honda Crossrunner Honda Crossrunner


Co první práskne do obličeje

1 – mezi nádrží, mohutnými vysokými řídítky a budíky je taková podivná černá díra. Budíky jsou ale příjemně vysoko, velice dobře se čtou. Co nám tam ale jediný chybělo, že neukazujou zařazený kvalt.

2 – nezvyk. Běžně mají japonské motorky klakson a blinkry obráceně, takže po přesednutí z jiného stroje na Crossrunnera před každou křižovatkou troubíte árie (ale to jde jen o zvyk),

3 – slovem cross tu motorku střelili někam úplně mimo. Není to ani takový ten klasický cesťák. Nám by se tam líbilo napsané „na každý den“, ale uznáváme, že to by vypadalo poněkud blbě

4 – další reminiscence na prastaré VFR. Tohle měly sedmpade v roce 91 taky!

5 – letmo uložené kolo, to je VFR klasika. Ale abychom se zas tak moc nezajíkali nadšením – bylo by asi lepší ho trochu  schovat za baňatý výfuk. Ach jo, Hondo, Hondo… Ono vůbec je tahle motorka designově víc povedená vepředu než vzadu,

6 – zadek hyzdí zbytečně široké a zbytečné ploché sedlo. To udělat jinak (na cestování ve dvou je beztak lepší dvouúrovňové), byla by to hnedle hezčí motorka,

7 – motor, který každý zná. V-4 dává 100 koní, to není na cesťák zrovna málo! Boční chladiče jsou tady v těch místech už taky dlouho

Foto: autor

3 KOMENTÁŘE

  1. vždyt je to uplně hnusný,poslední dobou chválíte neskutečný paskvily.vám snad za to dávaj nákou provizy?

    • Ahoj, odpovím docela jednoduše. Znám pár kluků, kteří tuhle motoku mají a jsou s ní spokojení. O tom to celé totiž je, že chceme najít na daný model toho správného typa a přesně takovému člověku motorku doporučit. A to i ve chvíli, kdy jde daný typ tak trochu proti všeobecnému vkusu. Stejné, jako když jsem napsal, že NC750X je nejlepší nejuniverzálnější motorka na světě – sto lidí mi napsalo, že je to pravda, sto lidí mi napsalo, že jsem za to vzal peníze – a vidíš nevzal a dodnes si za tím stojím 😀

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here