Jste-li uctivými, zdálky přihlížejícími uctívači značky, pak asi víte, o čem hovořím. Harley to zkouší zprava zleva, tu přidá, tu zas něco málo ubere. Letos na jaře byl však představen model, který mě osobně absolutně rozboural – a pokusím se teď v krátkosti vysvětlit, proč
Jmenuje se Harley-Davidson Softail Slim. A je to motorka, která sází na jednoduchost a (alespoň podle mého názoru) si zas tak moc na nic nehraje. Žádný zbytečný kravinky, pozlátko a kašpařiny. V tom je její síla, že jde jen oslavou materiálu a chuti si jízdu na Haryka užívat!
Úplně základní linie řady Softail, balonová kola, namícháno z matného černého laku se špetkou chromu a leštěného hliníku. Na první pohled opravdu nic zvláštního. Netluče do očí, neprovokuje. O to víc ale potěší, jak to celé funguje ve svém elementárním propojení.
Široká řidítka s hrazdičkou, velký černý světlomet a v jeho černém plášti se báječně odrážející okolí. Velikánské široké sedlo ošlechtí s pompou váš zadek a pro nohy dvě veliké plotny. Posezení tuhé a bolavé, ale i v tom je kouzlo téhle motorky. Však při nahlédnutí do fotogalerii pochopíte sami, o čem tady hovořím…
Mudrování o jízdních vlastnostech si asi odpusťme. Zatáčky vykružuje díky pevnému podvozku přesně, ale ze široka – tedy velice rychle dřete stupačky. Ale jak říkám, je to čitelné a pochopitelné. To samé platí i o síle motoru. Taky nic, na ucvrnknutí si do gatí – ale ta hučící 103 inchová (1686 ccm) věc pod vámi má svůj specifický projev, a o to tady taky jde…
Je to na dlouhé vypisování, pro co všechno jsem se právě do tohohle Haryka tak moc zamiloval. Pokud byste tedy chtěli vědět víc, přečtete si můj test v následujícím vydání MH (8-9/2012), tam je to všechno snad správně popsaný. Davidson chtěl v tomto modelu dostat svou prémiovou řadu pod hranici 20 000€ a mě nezbyde, než začít šetřit…
Foto: Karel Taborsky
