Pokud byste čekali, že do této šílené přestavby Jawice se pustil někdo u nás, jste na omylu. Jawu 500 Supercharged Nitrous má na svědomí Fin Janne Leiman
Poprvé jsem tuhle motorku zahlédl před dvěma lety v jednom francouzském moto časopise. Uchvátila mě, i když jsem o ní nic nevěděl. Strávil jsem snad hodinu prohledáváním celého internetu a nepodařilo se mi najít víc než jednu malou fotku. Pak upadla finská stavba v zapomnění. Když se ale na začátku tohoto roku objevil na jednom zahraničním serveru rozhovor s jejím stavitelem, měl jsem vyhráno – podařilo se mi získat kontakt na toho bláznivého chlapíka, kterému se povedlo dát dohromady hodně zajímavou Jawici.
Je to o motoru
Nepopírám, motorka by rozhodně mohla být designově víc dotažená do detailu, na první pohled vypadá ošuntěle a obyčejně. Její síla ale tkví v technice, a to především motorové.
Janne chtěl čistokrevnou Jawu a vzhledem k současné produkci týnecké továrny mu nezbývalo nic jiného, než sáhnout do Divišova, tedy k plochodrážním motorkám. Ve Finsku je ledová plochá velmi oblíbeným sportem, a tak nebyl problém sehnat motor Jawa 500 DT 891 za pár peněz. Jako základ pro stavbu lehkého retro stroje se zdál šedesátikoňový jednoválec ideálním.
Prvním problémem byla nutná úprava spalovacího prostoru. Plochodrážky jezdí na metanol, a Janne chtěl benzínovou motorku. Upravil jak spalovací prostor, tak písty, a dosáhl tím snížení komprese z 15 : 1 na 9,5 : 1. Druhým oříškem bylo mazání, plochodrážky používají tzv. ztrátové, nemají tedy olejovou nádrž. Janne si s tím poradil, systém předělal a olejovou nádrž umístil v duté přední části rámu.
Převodovka
Poté bylo třeba vyřešit převodovku. V garáži se povalovala jedna ze starého BSA A10. Musela ale projít značnými úpravami, aby zvládla točivý moment plochodrážního motoru. Spojku nechal Janne původní jawáckou. Pak už stačilo připojit karbec Dell‘Orto DHLB35 a motor se mohl rozběhnout. Finskému konstruktérovi ale takhle jednoduchá cesta nestačila, chtěl větší výkon. Z rozhodování, zda použije vstřikování dusíku, nebo kompresor, vyšlo, že raději oboje.
A tak se za motor nastěhoval velmi neobvyklý Rootsův kompresor značky Volumex, poháněný průmyslovým řemenem (nebude trhat kalhoty?). Motorka nikdy nebyla na brzdě, ale Janne odhaduje výkon kolem 70 koní. A to je málo…
Takže přišlo na řadu ono vstřikování dusíku, a aby to náhodou nebylo konstrukčně příliš jednoduché, je plně mechanicky ovládané. Páčku ovládání najdete na levém řidítku pod spojkovou páčkou. Na tento systém je Janne obzvlášť hrdý, dal si s ním dost práce a neštítil se použít, co mu přišlo pod ruku. Třeba takový ventil je původem z hasicího přístroje. Dusík přidává motoru dalších zhruba 15 koní, a to už je na takhle lehkou motorku fakt hodně.
Co garáž dala
Když byl motor hotov, bylo potřeba dát do kupy elektriku. S tou se Janne moc nemazlil. Alternátor vyrobil ze dvou mopedových magnet značky Bosch, baterii a regulátor schoval dozadu mezi převodovku a kyvnou vidlici a zapalování… tady použil další český výrobek, jednotku Ignitech. Pak už zbývalo jen vše sladit a začít řešit ty ostatní důležité věci.
Rám si Janne sám vypočítal a posvařoval z trubek z materiálu 25CD4 (chrom-molybdenová ocel). Kapotáž nebylo třeba řešit, motorka měla být co nejjednodušší. Nádrž poskytla stařičká Jawice, bylo jen potřeba ji trochu upravit, rám byl vyšší.
Závěrečným úsekem dlouhé cesty vzniku této motorky byl podvozek. Janne chtěl, aby se na motorce dalo normálně jezdit a aby podvozek odpovídal síle motoru. Přední vidlice je USD Marzocchi, zadní kyvka pochází ze starší Aprilky AF1, tlumič vzal Janne z krosky KTM a původní WP zkrátil a upravil.
Přední kolo je z krosky Kawasaki KX, zadní původem ze stařičké Suzuki T250 bylo potřeba rozšířit a poupravit pro použití na jednostranné kyvce. Brzdy Brembo a je hotovo. Pak už stačilo jen navěsit na motorku dvojici čoček, karbonový blatník, caferacerovské sedlo, výfuk Supertrapp se svody vlastní výroby a nějaké ty ovladače. A jak to jezdí? Podle Janneho dost rychle a překvapivě poslušně.
Rozhodně jsem už viděl krásnější motorky, ale málokrát mě něco tak zaujalo svojí technikou a složitostí konstrukce. Za tohle má u mě Janne Leiman obrovský obdiv. A o to větší mám radost, že je to stará dobrá Jawa. Pustí se někdo u nás do podobného projektu?
Pár otázek pro Janneho Leimana
S Jannem jsme si ohledně článku vyměnili dost mailů a komunikace nás bavila.
Tak mi přišlo líto nechat to jen tak a trochu jsem ho vyzpovídal, abyste věděli, s kým máme tu čest.
Tady je výsledek…
Je tahle Jawa tvojí první přestavbou?
Rozhodně ne. Svoji první motorku jsem měl před třiceti lety a už tehdy jsem si hrál s drobnými úpravami. Na plný úvazek se motorkám věnuji pátým rokem. Mám malou garáž, kde pracuji sám. Jen občas mi pomáhá manželka. Některé moje předchozí práce najdete na jlmeccanica.blogspot.com.
Věnuješ se čistě jen přestavbám?
Ne, právě naopak, na ty mám málo času. Většina mojí práce se točí okolo závodů veteránských motocyklů. Ty stavím a připravuji pro několik týmů.
Proč vlastně vůbec Jawa? Máš k ní nějaký vztah?
Ano, mám k Jawě emocionální vztah. Když mi bylo třináct, byla právě ona tou první motorkou, kterou jsem měl. Byla to tehdy dvoutaktní 175 cm3. V šedesátých letech jich dovezli do Finska hodně a později tak byly levné.
Vida, ve Finsku bych Jawu nehledal. Co říkáš na to, jak Jawa funguje dnes? Sleduješ to?
Ano, občas si o ní někde něco přečtu. Upřímně, jsem z toho dost smutný. Mrzí mě, že kdysi světová špička dnes vyrábí motocykly, které nemohou konkurovat. O to víc, že mám značku jako takovou opravdu rád.
Rootsův kompresor
Na tento typ kompresoru jsem narazil poprvé, a tak jsem se mu trochu podíval na zoubek. Pro technomilce se pokusím stručně shrnout, co že to vlastně ten Rootsův kompresor je.
Jde o dvourotorové dmychadlo řadící se mezi tzv. kompresory s vnější kompresí. To znamená, že ke stlačení nasátého plynu nedochází v pracovním prostoru kompresoru, ale až za ním. Dmychadlo má dva stejné rotory s průřezem piškotového tvaru. Ty se otáčí kolem svých vzájemně rovnoběžných os. Rotory se v pracovním válci otáčejí proti sobě. Sací a výtlačné hrdlo je zaústěno do pracovního válce mezi osami rotorů. Obě mají velké průřezy, aby mohl plyn v dostatečném množství vniknout do válce nebo z něho vystoupit. Mezi stěnami válce a rotorů se vytvářejí prostory spojené buď se sáním, nebo výtlakem, nebo prostory uzavřené, kdy je plyn dopravován mezi stěnou tělesa a rotorem ze strany sací na stranu výtlačnou. Plyn se po oddělení rotorem od sacího hrdla dopravuje dmychadlem bez zvýšení tlaku. Teprve po spojení s výtlačným hrdlem stoupne jeho tlak působením plynu již dříve vytlačeného a proudícího zpět do dmychadla.
Rootsovo dmychadlo patří mezi nejpoužívanější dmychadla, svoje použití ale nachází především v průmyslu, občas je vidět u automobilů. Jeho aplikace na motocyklu je velmi neobvyklá.
Foto: JL Mekanikka
