Na úvod mi dovolte krátkou historku, která hodně napoví. Zastavuju s Bobberem na pumpě (což je vzhledem k velikosti nádrže poměrně častá činnost) a po dotankování odtlačím motorku k obrubníku u vchodu, abych nebrzdil provoz u stojanu, než doplním zásobu tekutin a kofeinu.

Zrovna když chci vejít dovnitř, naproti mně vychází paní, řekněme padesátnice, nastrojená dáma. Mojí pozornosti neujde její naprosto překvapený výraz, zírá na motorku a najednou z ní vypadne: „Bože, to je krása! Víte, mladý pane, nezlobte se, že vám to takhle říkám, já nemám ráda motorky a motorkáře. Ale tohle, to je vážně krásná věc.“ Jen se usměju, nemá vůbec smysl k tomu cokoliv dodávat. Paní je v transu a stejně mě moc nevnímá.

Klasická krása

Drobná a dalo by se říct náhodná situace, jenže on to Bobber dělá pořád. Lidi se na něj ptají, když projíždíte, hodně hlav se otáčí, táhne oko snad nejvíc, co jsem kdy zažil. A já jsem za to rád, mám najednou pocit, že lidstvo ještě neztratilo úplně vkus.

Triumph si zaslouží můj velký obdiv, a to hned ze dvou důvodů. Byl to totiž právě on, kdo jako první popíchnul současnou retro vlnu, jejich Bonneville 800 se vyráběl už od roku 2001. A i přesto, že až dosud stáli tak trochu v pozadí, stále udávali tomuhle mejdanu plnému vousáčů a potetovaných holek tempo. Jenže doba pokročila, konkurence najednou mnoho, a aby páni gentlemani udrželi krok, byla potřeba změna. Dva nové motory, devítikilo a dvanáctka, několik odlišných modelů od naprosté klasiky až po hodně sportovního Thruxtona R a pro mě osobně něco navíc.

To je ta druhá věc, za kterou si Triumph zaslouží moji poklonu. Všechny jeho motorky z řady klasiků jsou totiž krásné. A nemluvím jen o siluetách, tvarech nádrží a lakování, jak se to dělá u konkurence. Tady se někdo soustředil na každý jeden milimetr, a pokud máte na motorce rádi detaily, na které vydržíte dlouhé minuty zírat, jste tady správně. Nejenže nic není odfláknuté, ale všechno je to 100% dotažené.

Ano, kryt karteru může být obyčejná věc, nebo taky krásně tvarovaná tak, že si říkáte, jestli si ji nevzít domů a nepověsit v obýváku na stěnu. Vstřikování může být nevzhledná plastová krabička, nebo taky odlitek připomínající karburátor. Jo, někdo může držkovat, že se to tváří jako něco jiného, než to je, ale já to beru primárně tak, že mám radši hezkou věc než ošklivou.

Mám v Liberci partičku kamarádů, kteří se pravidelně schází ve svojí garáži. Kluci, co spolu jezdí už spoustu let, když nedrancujou Jawy někde v terénu, mají starší klasické naháče a taky jednoho šíleného cruisera, několikrát přestavěnou motorku. Čas od času se za nima zastavím s nějakou testovačkou a je vidět, že je ten dnešní moderní styl moc nebere. Padají slova jako „plastový hnusy“ a podobně.

Tentokrát to ale bylo jinak – radost v jejich očích a opravdu důkladné a dlouhé zkoumání, které se ještě prohloubilo, když vedle Bobbera přistál Bonneville T120, kterého si zrovna jeden z nich pořídil. Po dlouhý době jsem u kluků viděl opravdovej zájem o novou motorku.

Nenech se zmást

A u Makovců, jak si tahle partička bikerů říká, ještě chvilku zůstanu. Na jednoho z nich, Míňuse, jsem si totiž vzpomněl hned, jak jsem s Bobberem vyrazil z Triumphu. Jeho je totiž ta zmiňovaná přestavba, Yamaha Wild Star, která byla vždycky hlučná a lety k maximální možné ovladatelnosti.

A přesně takovej je i Bobber, rovnou v základu (ber to s nadhledem, Míňusi, samozřejmě, že tvoje motorka je mnohem zlejší a nepoddajnější). Podle dlouhé nízké stavby by se mohlo zdát, že s tím pomalu nepůjde zatočit, ale opak je pravdou. Tohle je hodně dobře ovladatelná motorka. A to nejen z pohledu ostatních čopro-cruiserů.

Ono se to vodí jako nějakej naháč! Čím to? Stačí se pořádně podívat – veškerá hmota je koncentrovaná do středu motorky a jezdec má navíc perfektní pozici, aby si motorku povodil. Jedinou překážkou jsou tedy stupačky, které brzy ohlásí: „Bacha!“

Nicméně jak jsem si na kámoše vzpomněl, vedla moje první cesta v Liberci za ním, aby se svezl (to se nesmí, tak to nikomu neříkejte, psst!). Byl jsem strašně zvědavej, co na to řekne. Odjel, byl pryč docela dlouho a mně bylo jasný, že to poslal na Ještěd. A to znamená, že ho to baví… Když se vrátil, neřekl skoro nic, jen cosi o obrovském zážitku. Dlouho mlčel a v jeho očích bylo vidět nadšení, až šok. Když se pak rozpovídal… no, shrňme to do jedné věty: Míňus říká, že je to dost dobrý. A to je dost!

Vraťme se ale ještě k pozici jezdce, ta byla častým tématem dotazů. „Jak se na to tak velkej člověk naskládá, vždyť je to mrňavý?“ Zase Bobber trochu klame tělem. Je sice docela nízký a hodně dělá taky malinká (9,1 litru) nádrž, ale to jsou dva parametry, o které tak úplně nejde. Jde o vzdálenost vrcholů trojúhelníku řídítka–stupačky–sedlo, a ta je díky délce motorky dostatečná i pro obříky.

Sedačka se navíc dá velmi snadno (dva šrouby) posouvat na liště dopředu dozadu, takže si tam tu svoji ideální pozici najde každý. „Dá se na tý sedačce vydržet dýl než hodinu?“ Další častý dotaz. Dá a úplně v pohodě. Je pravda, že člověk často tankuje, takže si zadek odpočine, ale asi by to nebylo ani potřeba. Sedačka je perfektně tvarovaná, akorát tvrdá a bez nadsázky můžu říct, že bych s touhle motorkou klidně vyrazil na dovolenou a neměl strach o komfort.

Věc druhá je, jak takovej obr na takhle nízké motorce vypadá. A musím říct, že nic moc. Ač jsem v rámci redakce zastáncem toho, že by se na konkrétním biku měl vždy fotit ten, kdo píše test, tentokrát jsem při focení přenechal místo Jendovi. Tohle už by asi čtenář fakt nechtěl vidět. Otázka pak je, jestli na tom v soukromí záleží a jestli vydejcháš to, že se ti kámoši budou posmívat. Jenže ty se jim pak budeš moct smát celou dobu, co pojedete, protože jen málokdo z nich se bude tak dobře bavit.

Silné srdce

A to je právě ono! Jestli Bobber něco umí, pak je to právě zábava, hromada zábavy. Už jsme si řekli, že se skvěle ovládá, příjemně se na něm sedí a teď doplníme další střípek do skládačky – motor. Opět je to trochu přetvářka. Jak byste tipovali, že takhle vypadající motorka pojede? Pa-pa-pa, pohodička, klídeček? No, umí to, ale… nebudete s ním tak jezdit. T

enhle motor totiž má koule a bude vás neustále poňoukat, abyste mu ukázali co proto. Řečeno čísly: 2 válce, 270° zážehový interval, 77 koní a 106 Nm. Ten poslední údaj je důležitý a sluší se k němu přidat, že maxima dosahuje motor už v 4000 otáčkách. Realita na asfaltu? Bez cukání od volnoběhu, není problém jet 1500 otáček na vysokej kvalt a prdlat si světem.

Otočení rukojeti, otáčky letí poměrně rychle nahoru a na nějakých 3500 otáček to chytá kalup, motor řve jak hejno draků a ručička tachometru kvapí nezastavitelně nahoru. Jako by se snažili vyrobit sériového dragstera. Ještěže je ta sedačka takhle tvarovaná a při zrychlení se do ní zapřete.

Nepřestává mě to bavit, dělám to zase a znovu – plnej! Je to souhra mnoha věcí, síly, zvuku, vibrací… Každému, kdo má rád zvuk dvouválce, bych přál projet se s touhle motorkou pražskými tunely, hotová symfonie. Ve většině případů nerad vytáčím motory a na dvouválci řadím obvykle maximálně na šesti tisících, ale tady to nechávám běžet i za tuto hodnotu a opájím se tím zátahem a zvukem. Pááááááááá, kvalt nahoru, páááááááááá, sakra, už zase jedu o hodně rychleji, než bych tady měl.

Všechno jde tak lehce a přirozeně, jako by se ten motor narodil jen proto, aby dělal radost. Ono to tak vlastně bude. Triumph při představení Bobberu komentoval, že motor z Bonneville ještě upravili pro silnější zátah ve spodním spektru otáček a nelze než souhlasit – T120 je trochu línější, jako by dýl uvažoval, jestli vám tu sílu dá zažít, nebo ne.

Teď řeknu něco, v co jsem dlouhou dobu nevěřil – tohle je pro mě nejlepší sériový motor, jaký znám. Dlouhou dobu to pro mě byl Sportster 1200, který když se otevře, dá ochutnat sílu a krásný zvuk hodně podobně jako právě tenhle Triumph.

Ale Bobber ještě víc jede a ještě víc mě baví. Pokud bych dneska měl stavět svůj „ideální custom“, už by v jeho srdci netepalo véčko z Milwaukee, ale tenhle poblázněnej Brit. Uff, letos se mi ten motorkový svět nějak hodně mění, na to jsem nebyl připravenej. Jo, a prosím neříkejte to nikdo mojí Ducati, ona asi věří, že nejlepší motor je pro mě právě ten její. Díky.

 

VERDIKT

A to je vlastně výsledek tohoto testu. Jsem zamilovanej až po uši. Už zase. Kdybych si mohl dovolit koupit si druhou motorku (pardon, třetí), tak bych neváhal ani vteřinu a Triumph by měl podepsanou objednávku. Tak moc krásná, zábavná, pohodlná a skvělá motorka tenhle Bobber je.

 

 

Technické údaje – Triumph Bonneville Bobber

Motor
Typ: kapalinou chlazený řadový dvouválec, SOHC
Objem:  1200 cm3
Vrtání × zdvih: 97,6 × 80 mm
Počet rychlostí: 6
Sekundární převod: řetěz

Podvozek
Rám:  dvojitý kolébkový z oceli
Přední odpružení: teleskopické vidlice, 41 mm, zdvih 90 mm
Zadní odpružení:  centrální tlumič, zdvih 77 mm
Přední brzda:  310mm disk, 2pístek
Zadní brzda: 255mm disk, 2pístek
Pneu přední: 100/90-19
Pneu zadní: 150/80-16

Rozměry
Rozvor: 1510 mm
Výška sedla: 690 mm
Objem nádrže:  9,1 l
Suchá hmotnost:  228 kg

 

 


text: Jan „Somik“ Somerauer, foto: Karel „Carlos“ Táborský

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here