Nejnovější Aprilia RSV4 má jenom jeden cíl – být tím nejrychlejším superbikem světa. Vyrazili jsme si tohle smělý tvrzení ověřit na vlastní kůži to italského Misana.
Právě jsem dokončil svoji první rozjížďku na modernizované RSV4 a musím si znovu překalibrovat mozek. Letos už poněkolikáté. Mám velké štěstí, že jsem mohl řídit všechny nejnovější superbiky a pokaždé, když slezu z toho posledního, mám pocit, že lepší už to být přece nemůže. Velká chyba! Ten okamžik přišel zcela nečekaně a o to víc mi otevřel oči.
Nemám vůbec žádný pochyb o tom, že Aprilia je ze všech sportovních novinek ten nejvíc největší závoďák. Je malá, nahrbená, nervózní když má být, stabilní ve chvílích, kdy je to potřeba a v neposlední řadě taky zatraceně rychlá. K absolutním výkonům na závodní trati přiváží i ohlušující řev a vzrušení za hranicí snesitelnosti. Její vysportovaný zadek se dá přirovnat pouze k pečlivě pěstěnému pozadí těch nejhubenějších supermodelek. Nesnažte se před ní schovat, není totiž kam.
Dojet, předjet a ujet
Ta filozofie je vlastně docela jednoduchá. Továrna nechtěla postavit superbike plný kompromisů, který se bude chtít zalíbit všem. Oni totiž mají v hlavně jen stopky a co nejrychlejší okruhové časy. Asi jste ty řeči slyšeli už mockrát – jsme nejsilnější, nejrychlejší a nejlehčí, máme nejvyspělejší techniku. Často to není pravda, ale po svezení na RSV4 dostanete vtíravý pocit, že tady se těm hlasitým proklamacím hodně blížíme. Není to motorka ze staré školy, i když jí tak klidně můžete řídit. Daleko efektivnější je spolehnout se na úžasnou technologii, kterou nosí pod těma nádhernýma kapotama.
Special one
Co je tedy na ní tak speciálního? Změn je doopravdy dost. Od těch vzrušujících – o 16 koní narostl výkon, až po ty méně zajímavé – motor je teď o dva kilogramy lehčí. Dále je tady úplně nový airbox kvůli lepšímu a účinnějšímu proudění vzduchu, jiné vstřikovače, proměnlivá délka sacích hrdel nebo lehčí ojnice. Převodovka má upravené poměry a úplně nový je výfukový systém. Každá úprava má svůj důvod a když motorku vedete po okruhu a cítíte ty správné odezvy, budete vědět, že tady se nedělalo nic bezmyšlenkovitě. RSV4 je dokonale promyšlená střela, která jde po nejrychlejší časech jako rozzuřený pitbul po vašich kalhotách.
Není na co čekat, takže si dávám dvě kola na zahřátí a potom ji hned beru u držky. Trať v Misanu znám a v zimě dokonce dostala nový povrch, který velmi těsně balancuje na hranici dokonalosti. Nejenom že je absolutně rovný, má taky až děsivou přilnavost. To bude pro podvozek a gumy velká zkouška, ale o to víc se těším. Výjezd na cílovku, od apexu dvojka plnej a nechat se vystřelit až na obrubníky. Aprilia se zakusuje do silnice s odhodláním, které doslova bere dech. Progresivně se zvedá z náklonu a nadlehčuje přední kolo. Na konci červeno-bílých pruhů už mám řídítka v lehkém kontra, když se snažím tu bestii udržet ve vybraném směru.
Ta rychlost, kterou motor letí fantasticky čitelným otáčkoměrem (klasická ručička v kulatém budíku + digitální panel s grafikou jako na starodávném Atari), se nedá jen tak lehce vstřebat. Každý další kvalt je pozvánkou na festival ještě větší rychlosti a ohlušujícího teroru. Na konci rovinky je tady ostrá pravá, do které se řadí až z vymotané čtyřky. Kolik je na tachometru nemám šanci postřehnout, visím totiž tvrdě na brzdách a ze všech sil se snažím ten rozjetý projektil zastavit. V téhle chvíli by se hodilo rychlořazení s automatickými meziplyny při sklepnutí nižších kvaltů (továrna na něm už pracuje, takže se v brzké době můžeme těšit…), ale spojka je lehká a citlivě zasahující, takže vlastně žádný problém. Kvůli kompaktnosti šasi a agresivní geometrii jsem čekal nervozitu na brzdách s vybočujícím zadkem, ale nic takového se nestalo. Kňučíčí antihoppingová spojka společně s citlivě nastavenou motorovou brzdou udrží zadní kolo ve stopě a efektní klouzání se tak děje pouze na požádání.
Pim, pim, pim
A pak je tady hbitost, kterou RSV decimuje zatáčky jakéhokoliv poloměru nebo rychlosti. Na překlápěčkách je doslova fenomenální – přehodit ji z jedné do druhé jde vlastně jenom pouhou myšlenkou. Není vůbec potřeba pomáhat si protirejdem nebo tlačením do stupaček kvůli efektivnějšímu přenosu hmotnosti. Aprilia to udělá za vás a s takovou lehkostí, že vám zbyde síla v zásobě na náročnější části závodní tratě. Ovladatelnost ale není tou jedinou vlastností, kterou tahle motorka ohromí…
… celý článek si přečtete v Motohouse 6/2015!
Foto: Aprilia
