Jeden z nejvíce očekávaných motocyklů roku 2011 je tady! Suzuki udělala nejlepší možné rozhodnutí – a ze superobratné GSR udělala sedmsetpadesátku. Vzniklo tak něco neuvěřitelně zábavného. A my po víkendovém testu již víme, jak to jezdí

Nejdříve asi něco k základu téhle motorky. Suzuki GSR600 asi znáte a rovněž také víte, že jsme z ní byli v redakci v předchozích letech hodně nadšení. Hlavně ten motor nás bavil, jeho hladovost a chuť po otáčkách. Jízda na GSR, to bylo jedno velké nadšení. 10.000 otáček a výš – řadit, držet to co nejvýš: „Probouzí to ve mě něco divného“ zhodnotil tehdy nejeden z nás, „jedu a jen se šklebím radostí. Doma bych to ale mít nemohl, já bych jí prostě za rok uhonil…“
A přesně tak to je. Ta motorka, to je reklama na radost z pohybu – a proto jsme byli tak zvědaví, jak se bude tenhle stroj chovat s maličko vyšší motorizací. Škemrali jsme, prosili, posílali maily a české zastoupení Suzuki nám naši snahu oplatilo a půjčilo nám novinkovou GSR750 už během tohoto týdne na první svezení.

MOTOR
A jaká tedy je? Pocit z „hračky“ zůstal a to je hlavní. Už od dvou tisíc otáček motor slyší na vaše povely a letí nahoru jak jen to je nejrychleji možný. Asi to není tak úplně jankovatý jako u šestky, ale o to je ten pocit hutnější.
Baví to, neskutečně. Stopade (což je takový větrný naked-limit) to jede hned a na dálnici při téže rychlosti udržujete jen na hranici cca 6000 otáček, takže si motor jen tak ševelí.

Vše je čisté, průhledné a kvalitní. Opravdu bez jakéhokoli odporu. Nad 8000 tisíc už motorka hodně běsní a práce v zatáčkách (zátah) je přesně to, co byste pro absolutní rychlost potřebovali. Suzuki říká, že je to díky systému dvou plynových klapek SDTV, vstřikování palivové směsi PAIR a mechanizmem škrtící výfukové klapky. My říkáme, že do téhle motorky vrazili tak perfektní a legendární jádro, že to prostě nešlo pokazit.

PODVOZEK
Posez jezdce je přesně takový, jaký jsme očekávali. Pilot sedí trochu skrčeně, ale to přesně odpovídá charakteru motorky a je to zároveň potřeba k jejímu ovládání. Motorka je krátká, takže na hrbech maličko povyskočí, ale o to lépe se zas vede do zatáček.
Každopádně přehled nad tím vším děním máte neustále a díky nastavitelnému předpětí zadního tlumiče můžete motorku přizpůsobovat svým požadavkům, váze a zátěži.
Sedlo je dělené, což je super a schůdek mezi oběma sedačkami často použijete i jako zarážku při přehazování se mezi zatáčkami. Oba sedáky jsou pak dostatečně měkké na to, aby vás neotrávili při dlouhé cestě – a naopak natolik pevné, aby se hned neproseděli.
Nádrž je široká, motorku máte pevně sevřenou mezi koleny, co nám snad maličko nevyhovalo (všem), to byl tvar řidítek, který by jakoby šel proti anatomii ruky (ale to je o zvyk)

NĚCO NAVÍC
Něco navíc je tady zábava. Honíte ji po silnice a zíráte, co všechno si dovolí. Je drzá, hravá, všude se vejde. A hlavně – skoro nic nestojí. Když mi dnes při vrácení stroje v Suzuki řekli, že srazili zaváděcí cenu až pod 210.000 Kč, hodně hlasitě jsem zavil.
Sakra motorka lehká jak žihadlo s jedním z nejgeniálnějších motorů planety, 106 koní síly a to všechno za takový peníz? Miluju tuhle dobu!

*papírový test téhle motorky najdete v MH 6/2010, který právě připravujeme do tiskárny…

Foto: Honza Karásek

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here