Bavíme se tím pořád dokola. Prohlížíme si starý katalogy a rochníme se v tom, jak byly všechny ty dávno otestovaný motorky dobrý.

No a vlastně až teď, s porcí zkušeností, to všechno dokážeme skutečně a správně docenit. Letos jsme tohle všechno v redakci prožívali možná ještě víc. Carlos se loni totiž hecnul a po třech letech sjíždění inzerátů si splnil sen – pořídil si vysněnou eRjedničku, ještě v klasické „devadesátkové“, tedy karburátorové verzi. Následující materiál nechť se tedy stane seznamem všeho toho, na co rádi vzpomínáme a co bychom si z fleku (a moc rádi) postavili do svých garáží.

 


20/ Suzuki GSF 600 Bandit N

Snad to nejkamarádštější stvoření, jaké si můžete na silnici pořídit. Čtyřválec přede jako kotě, vpřed se to celé pohybuje tak hladce, jako když roztíráte máslo po teplé vánočce. Milujeme spíš starší karburátorovou verzi, protože krásně prská z výfuku a naučit se milimetrové práci se sytičem při studeném startu, to je úkol pokročilé hodinařiny! Podvozek opravdu měkký, přední kolo s jezdcem moc nekomunikuje a plně naložený se mění spíš v tank.

+ čtyři chromové svody

– nahoře v Alpách už se dusí


19/ Aprilia 1000 Tuono R

Svět bláznivých konstruktérů vyprodukoval v historii několik motorek, které dokážou svému jezdci rozemlít sebevědomí na kousíčky. Původní dvouválcové Tuono bylo pověstné svou pekelnou nevypočitatelností a v současném světě, posedlém kontrolou čehokoli, by tak hrubá motorka nemohla na trh ani na předpis. Uhrkaný dvouválec, sériově montovaný tlumič řízení, pérování z betonu – dovedlo to být na silnici hodně neposedný!

+ famózní zvuk i dojem

– vysoko těžiště


18/ BMW R 1200 C

My se váleli smíchem, když ji u BMW představili. Úplně jiná než všechny tehdejší ortodoxní heavymetalový čopry. Oblý tvary, krémové lakování, válce vytčený nějakým blbým směrem a místo řídítek dva věšáky pro ségřiny podprsenky – aha, jakože snad spíš motorka pro holky? Kdepak! Další důkaz toho, co všechno dovede postavit na hlavu síla designové nadčasovosti. Céčko se líbí dodnes a stalo se záležitostí pro skutečné fajnšmekry.

+ výdrž, bývají málo zhuntovaný

– jen nekoupit kus po nějakým Bondovi


17/ Honda CB600F Hornet

Z motoškol známe kusy, které měly nalítáno 100 000 km i víc(!) a praly to pořád v naprosto skvělé kondici. A pokud chcete opravdu nekomplikovaný zážitek, obhlížejte modely po roce 2007, kdy už malá šestistovka dostala i vstřikování PGM-Fi. Ale pozor! Je to motorka pro mlaďáky, takže pokud nenarazíte na hodně zbědovaný neopečovávaný kus (a těch je taky sakra dost!), tak rychle od něj ruce pryč. A heslo dne: „Co je malý, to je hezký.“

+ krátký podvozek, miluje zatáčení

– blbě uzoučký řídítka


16/ Aprilia SXV 550

O některých motorkách víme, že to s nima nebude lehký, a přesto nás to k nim táhne jako k magnetu. Italská fabrika měla s dvouválcovým motorem v motardech a kroskách obrovské plány, ale ambice se nenaplnily. Byla choulostivá víc, než bylo přípustné, a díly chodily z Noale rychlostí, jako by měly sklad ve vedlejší galaxii. Přesto, když ji máte vedle sebe na zvedácích, na kolech nahříváky a soukáte se kombinézy, zjihnete. A co vlastně chtít víc!

+ nikdy nebude všední

– lepší ji leštit než na ní jezdit


15/ Suzuki VS 1400 Intruder

Svaly, syrový maso a železo. Nejpovedenější japonský čopr – už navždycky! Uznáváme její nízké linky, užitečnost kardanu, zvuk dvou dunivých koncovek i dominantu velkého vypleteného 19″ předního kola. A svezení? Jste nízko, všechno okolo se třese, motorku samozřejmě přemáháte, ale ryzost uprdlaného100 Nm krouťáku doslova zaryjete pod kůži! Povzdech? Pár surově zničených převodovek díky všelijakému nesmyslnému přepákování. A taky má jeden z nejhezčích motorů historie.

+ čím starší, tím hezčí

– vpředu tlumiče ze žvejky?


14/ Yamaha YZF600R Thundercat

Seznamte se, přátelé, tady stojí maminka všech Fazerů. Ve své době to byla hodně revoluční idea, propojila lidovou cenu středněobjemové motorky s vlastnostmi takřka okruhovky a zároveň přidala pohodlí cesťáku a měkké nastavení podvozku pro městské motorky. Takže z dnešního pohledu vlastně paskvil, který však založil genofond pro celou šikovnou generaci! A když se na ni zadíváme i po letech, ono je to „kotě“ vlastně víc než pěkný.

+ pohodlí, jednoduchost

– větší litr Thunderace už byl moc


13/ Triumph Daytona 955i

Chodilo se okolo ní tiše a s obdivem. Na konci devadesátých let začala britská fabrika v Leicestershiru nabírat vítr do plachet a chtělo to nějakou lahůdku. A tohle tehdy uvařili… Tříválec s charakterem a vstřikováním, zadní letmo zavěšené kolo, rám z hliníkové slitiny a s hodně kvalitním výrazným lakováním. Britové sice všechno ladili za pochodu, ale právě tohle byla jedna z těch motorek, které ve své době zatnuly tipec monopolu japonské kapotované nudnosti.

+ styl, nadčasovost

– hlídej furt kontakty a hadičky!


12/ Honda CBR1100XX Blackbird

Ještě než vyletěl Sokolík (rozuměj Hayabusa) z hnízda, rozletěl se k třísetkilometrové hranici tenhle černý pták. Honda zmasakrovala všechno a všechny okolo a zástupy dychtících duší zatoužily zažít právě tenhle pocit – dát bez rozumu plný plyn, zatnout zuby, zatajit dech a přelítnout číslovku 250 km/h na tacháku rychleji, než dopadne plivanec na chodník. Ohromující! Viděno dnešní optikou, je z ní už trochu otylý a nemotorný cesťák, ale do té černé bychom stejně šli!

+ síla brzd, neutahatelnost

– váha i náklady


11/ Yamaha XT 600

Konkrétní model ixtéčka z víc než 35 let trvající historie modelu doporučovat nebudeme, všechny jsou dobrý a vyberte si sami, který vám bude blízký. Ovšem vyberte si určitě, protože jednoválec by jednou v životě měl mít doma každý! Naučí vás správné práci se spojkou, začnete správně těžit výkon z motoru a díky jednoduchosti se třeba odvážíte oběhnout ji se šroubovákem v ruce. V průběhu let se z endur stávaly spíš silniční motorky, ale co už proti gustu lidí uděláte.

+ jednoduchost

– elektrika u prvních verzí


10/ Ducati 998

Asi všichni čekáte, že v naší garáži snů by měla stát spíš legendární 916, ale my to posuneme. 998 byla už došlechtěnější, působila „zlejším“ dojmem, přičemž však stále ctila dvě malá podélná světla vpředu, letmák a měla výfuky podepřenou hranatou prdel. Ano, vyžadovala dobré kamarády v servisech, ale pokud jí byla dána správná péče, i dnes najdete hodně zachovalé! A když nejede? Tak taky nevadí! Vždycky si ji rádi aspoň vystavíme…

+ krása střídá nádheru

– citlivá na každý křivý pohled


9/ Moto Guzzi Griso 1100

Naše nejoblíbenější Guzzi. Přimíchala k ocelově poctivému prazákladu V11 trochu velkopanské lehkosti, přisypáno bylo něco ze sportu a moderně působící muscle bike začal udávat styl. Griso zkrátka zaoralo brázdy a chtěl ho najednou každý. Po přidání plynu se sice dál ta dlouhá motorka houpá ze strany na stranu a přední kolo padá ochotně do každé zatáčky, ale to všechno jsou „charaktery“, které v jejím sedle prostě rádi přijmete – ba co víc, budete na ně hrdí.

+ zadní letmák

– nápor na ruce


8/ Harley-Davidson Fat Boy

Drobné inovace, které ostatní výrobci ve svých specifikacích už skoro ani neuvádí, deklaruje značka Harley-Davidson jako své největší historické technologické zvraty. A to je jednak roztomilé, ale hlavně to zaručuje fakt, že zážitek na jakémkoli Haryku je a zůstane i dál zcela autentický! Se stříkačkou i bez ní, ještě bez ABS nebo už s bezklíčkovým startováním – pořád je to echt americký železo, který vás probublá až k vlastní osobnosti a dokáže měnit i vaše názory.

+ vlastní svět

– ti okolo budou rychlejší


7/ Aprilia RS 125

Nemít metrák, byla by tohle dnešní první volba našeho Kardy. „Dvoutakt doma prostě musíš mít, i kdybys na tom nejezdil a jen tak občas ho postavil na stojánek před garáž, zahřál ho a zavoněl si.“ Začínáme to tak nějak cítit s ním. Podařený dobře vyspojčený start na 2T, to je něco jako odměna, stejně jako servis, který je sice častý, ale taky zároveň až animálně dvoudobě specifický. A prd po tom, že dnešní čtyřtakty už nesahají její ostrosti ani po kotník!

+ až 180 km/h

– nic pro vařbuchty


6/ Kawasaki ZRX 1200

Benzin žrala jako nezjednaná a zatáčky jí byly trochu proti srsti, ale i tak zůstává jednou z nejkrásnějších motorek v celé motorkové historii. Hranaté přední světlo v hranaté masce, místo nádrže sud, masivní motor se žebrováním, plus nekonečně pohodlný sedák a dodnes cool obrácené tvarování kyvky. V nejúžasnější zelené barvě s odkazem na Eddieho Lawsona, který pro tuhle zelenou značku dělal výsledky, a vy můžete jejím prostřednictvím mít svůj díl.

+ velké svaly imponují

– fuj novější polokapoty



5/ Suzuki RF900

Měla typickou barvu motorek devadesátých let a průduchy v boční kapotě jako Ferrari Testarossa. Chápejte, proříznuté kapoty s žábrami – dodnes to nikdo nepředčil! Šestistovka nebyla ono, to devítka měla celých 135 koní! Relativně dlouhý rozvor 1440 mm znamenal, že byla ohromně stabilní. Suzuki byla v roce 1994 dokonce přesvědčená o tom, že s RF postavili něco, co zašlape Fireblady do země. Samozřejmě to byla naprostá blbost, ale to už je téma zas do úplně jiného ratingu.

+ moderna a design

– spíš cesťák než sporťák


4/ Cagiva Supercity 125

Supermoto, sedmnáctková kola, masivní USD vidle a uprostřed toho silný a točivý dvoutakt, který letěl jako to nejlíp vyladěný Mito. Na Supercity bylo všechno správně. Geometrie, vyvážení, zanedbatelná hmotnost a rychlost. Některé modely měly dokonce sedmikvaltovou převodovku, takže si buďte jistí, že vás naučila správně řadit a využívat všechny dostupné koně až do úplného maxima. V tu dobu neexistovalo nic, co by s ní dokázalo v ostrých zatáčkách udržet krok. Nic!

+ dvoutakt, absurdní rychlost v zatáčce

– v dobrém stavu prakticky nesehnatelná


3/ Kawasaki ZXR400

Zelenější a taky vzácnější než klasická sedmpade, čtyřkilo ZXR je motorka opravdového fajnšmekra. Nechybí jí totiž vůbec nic. Řadový čtyřválec se točí až do bezvědomí a doslova brutální jezdecká pozice znamená, že s ničím jiným než s útočnou jízdou tady nepochodíte. Doslova boží podvozek a celková pevnost! Obout ji do dnešních moderních pneumatik, máte nechytatelnou střelu. A ty hadice u řídítek a vzadu spoiler, to jasně odkazuje na dobu vzniku.

+ zelená barva, podvozek

– s pupkem se na ni nevejdete


2/ Suzuki GSX-R1000 K5

V roce 2005 už jsme nějaký pátek byli v novinářském prostředí, už jsme měli možnost si zažít, co dokážou všelijaké motorky. A pak přišla K5 a my před ní padli ústy na dlaždičky. Lehká byla hlavně v tom pocitu, jak snadno se dala řídit, všechny ostatní motorky do té doby se k zatáčení musely aspoň trochu přemlouvat, tohle byla první, která zatáčela skutečně sama jen svou zatraceně dobrou intuicí. Důkaz – její stavba je dodnes nepřiznanou předlohou pro ty nejlepší superbiky!

A pak tu byla také ta neuvěřitelná patologická výdrž, kvalita materiálu, možnost dosažitelné údržby. V Hořicích můžete i dnes na závodech potkat K5, které mají nalítáno 70 000 km v závodním tempu a pořád jsou bez větší vady. Ano, říkalo se o nich, že jim praskají rámy v krku, ale to bude daleko víc spíš kvůli neomalenému zacházení než vina samotného odlehčení. S touhle motorkou to už totiž na zadní uměl doopravdy každý a každý s tím taky při návratu na dvě i náležitě praštil!

Příjemná pozice jezdce. Ještě nejste tak stísnění jako u současných okruhovek, vlastně se s tím dobře jezdilo i na normální silnici. Jen kdyby tam nebylo furt 200, a to i na trojku, byť jste ji vlastně jen lechtali. Vlastně popravdě, tehdy jsme ji třetího dne testu vrátili, protože nám bylo jasné, že čtvrtého dne by si už někdo z nás ublížil. A snad právě o to víc bychom ji dneska rádi znovu ve své garáži.

Specifikace 2005: objem 999 cm3, výkon 178 koní, rychlost 290 km/h, váha 193 kg i s náplní

+ naprostá poctivost

– probouzí ty nejnižší pudy


1/ Yamaha XJR1300

Ortodoxní milovníci naprosté klasiky budou křičet, že ty staré se dvěma výfuky jsou nejlepší, my na to opáčíme, že nám je to úplně jedno, protože bychom doma chtěli i klidně tu novější se vstřikováním a svody staženými do jedné koncovky. Největší hodnota tohoto stroje je totiž v jeho vzhledu a možná až nadpozemské nadčasovosti. Když dáte prvňáčkovi ve druhé třídě pastelky a řeknete, namaluj motorku, namaluje XJR. Nebude se to moc lišit.

Model pochází původem z cesťáku FJ1200, ale průkopníci designu naháčů se vykašlali na kapoty a dali vyniknout velkému kulatému světlu, obří nádrži, přiznanému žebrování motoru a zadní odlehčené (jakoby až sportovní) partii se sedlem a s krovkou ukončenou do špičky. I v tom je část její přitažlivosti – naoko působí tak lehce, a přitom z ní neustále cítíme potenciál síly.

Po celou dobu její existence slintáme za variantami s označením SP, které nejenže odkazovaly na bohatou závodní historii Yamahy, ale také motorce dopřávaly kvalitnější pérování, a tím pádem i lepší vlastnosti. Nad žlutými Öhlinsy nad eSPéčku si jednou za život zaslintali všichni – okruhoví taviči i čopráci vandráci.

Jaké je na XJR skutečně svezení? Z dnešního pohledu působí ta motorka na silnici už trochu těžkopádně. Hodně váhy je natlačeno na přední kolo, takže je nutné dost bedlivě hlídat stav přední gumy, její neustálé plné nahuštění a v dobré kondici se musí udržovat i tlumiče. Pokud toto nedodržíte, XJR vám začne padat do zatáček, přestane uznávat směr a to není při téhle robustnosti zrovna dvakrát příjemný. Fajn je naopak jezdecká pozice, sedák měkounký, za řídítky se jezdec vlastně vůbec neunaví. Od roku 2006, kdy přišlo vstřikování, už je to pak vůbec takový naprosto bezproblémový svezení. Ano, tohle je přesně ta motorka, u které jsme se nakonec v redakci shodli naprosto všichni, že bychom ji jednou doma chtěli mít!!!

Specifikace 2006: objem 1251 cm3, výkon 106 koní, rychlost 215 km/h, váha 224 kg bez náplní

+ totální nadčasovost

– neexistuje

 

9 KOMENTÁŘE

  1. Za mě určitě správná volba, z těch co jsem měl štěstí dele vlastnit je u mě uz navzdy prvni ZRX, druhý XX1100, XJR moc nezatacela, ale s ladakem byla krásná, XT melo charakter, jezdil jsem i Cagivu Mito,byla neskutečně ostrá a rychlá na 125 ccm.

  2. Opět skvělý článek, XJR na prvním místě, ale ta z karburátorama a dvěma krátkejma výfukama je stejně nej. Jinak se s názorem redakce ztotožňuji

  3. Pěknej přehled, tak nějak bych se stotožnil se vším . Osobně jem měl Hromkočku a dodnes na ni vzpomínam. Jen škoda že mi ji nějakej parchant ukrad. XJR na prvním místě i u mě i když ja si ještě tajně myslím na starýho sprostýho V-Maxe (1200).

  4. Měl jsem možnost se svézt skoro na všech těchto strojích. Honda XX 1100 byla neskutečná. Motor, podvozek a zpracování. Prošla i mou garáží v černé barvě a dodnes na ni vzpomínám.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here