Naše cesta světem motocyklového designu opět nabrala směr na jih, vracíme se do Itálie, rodné země mnoha ze stálic designového nebe. Nejinak se dá hovořit o firmě Marabese Design.
Firma vznikla, původně pod názvem Studio Marabese, v roce 1984. Založil ji proslulý Luciano Marabese se svými dvěma syny Riccardem a Robertem. Během téměř třicetileté historie vyšlo z firmy asi 460 návrhů a prototypů pro spoustu velkých hráčů motocyklového trhu jako jsou například Piaggio, Aprilia, Moto Guzzi, Aprilia, Triumph, Yamaha nebo Moto Moriny.
Rodina Marabese rovněž působí na poli technologií, konkrétním příkladem je jejich firma Quadro Technologie, která vyvinula podvozek tříkolek Piaggio MP3 a Gilera Fuoco. Mezi další významné aktivity Marabese Design patří návrhy lodí, ultralehkých vozidel, stejně jako poradenství v oblasti průmyslového designu a architektury.
Moto Morini Corsaro 1200
Málokterý motocykl dokáže už při prvním pohledu jasně naznačit s kým máme tu čest. Agresivita výrazu Corsara perfektně doplňuje jeho bestiální motor. Při pohledu z boku připomíná motorka nahrbenou šelmu připravenou k útoku. A taková přesně je. Krom toho se Marabese při navrhování Corsara striktně držel zaběhlých a fungujících prvků italského designu jako jsou příhradový rám nebo výfuky pod sedlem. A proč ne, funguje to. Corsaro vypadá skvěle jak z dálky, tak v detailním pohledu.
První model Corsara byl světu představen světu na podzim roku 2004 společně s druhým modelem „nové doby” Moto Morini – 9 ½, který navrhoval taktéž Marabese Design. O dva roky později se k základnímu modelu přidalo Corsaro 1200 Veloce, osazeno špičkovými komponenty Öhlins a Brembo a také řídící jednotkou s okruhovým režimem. Trojici pak ještě doplnila verze Avio, která je naopak levnější variantou Corsara. V této sestavě se prodává tento italský motocykl dodnes, i když z továrny se nesou zprávy o těžkostech a v kuloárech se šušká o blížícím se krachu. Snad se tak nestane, taková motorka by na silnicích chybět rozhodně neměla.
„Filozofií Marabese Design je hledat nové způsoby a technologická řešení a pokusit se tak vytvořit širokou diskuzi a porovnávání návrhů. Klademe velký důraz na komunikaci, inovaci kulturní rozměr naší práce.”
Gilera Nexus
Pánové Marabese se během dlouhotrvající spolupráce s Gilerou pustili také do skútrů. Asi nejpovedenějším kouskem je Nexus. Ten skvěle spojuje sportovní vzhled (v rámci maxiskútrů) s velkým komfortem. Není to jen stroj na boj s městskou džunglí, díky patnáctilitrové nádrži a pohodlnému podvozku se s ním dá bez problémů cestovat na větší dálky. V současné době je Nexus k dostání ve dvou motorizacích s objemy 300 a 500 cm3.
Yamaha Tesseract
Tento prapodivný koncept vypustila Yamaha koncem roku 2007. A nutno říct, že po designové stránce se Marabese vyřádili do sytosti. Něco takového potkat na silnici, tak musíte mít dojem, že přistáli mimozemšťané. Své myšlenky ale nenechali Marabese pouze u vzhledu Tesseract, své udělali také po technické stránce. Čtyřkolka je totiž vybavena naklápěcím hydraulickým podvozkem, který právě u Marabese vyvinuli a který skvěle funguje na tříkolých skútrech od Piaggia a Gilery. Díky tomu by měl být Tesseract v zatáčkách ještě rychlejší, než motocykl. Yamaha pak tento stroj vyzbrojila hybridním pohonem – kombinací spalovacího motoru V2 a elektromotoru. Máme k tomu jen jednu otázku: „Proč to ještě nevyrobili?”
Triumph Speed Triple 1050
Pustit se do předělání zaběhnutého a oblíbeného modelu, jakým je už dlouhou dobu britský Speed Triple, to chce hodně odvahy. A u Marabese si v roce 2004, kdy byla první verze s označením 1050 představena, dovolili opravdu hodně. Mohutnost předchozího modelu vystřídala drobná stavba s krátkou zadní částí a nádhernými koly. Z původní motorky zůstaly jen dva typické prvky, dvojice kulatých světel a legendární dvoutrubkový rám. Ale vyšlo to, přepracovaný Triple se stal velmi oblíbeným a pomohl Triumphu k růstu. Dalším redesignem pak prošel Speed Triple v roce 2008, pro tento model navrhovali v Itálii kola a brzdové kotouče. Nutno říct, že po představení nového modelu 2011 se nám po tomhle starším tak trochu stýská.
„Pokaždé, když nás zákazník žádá o spolupráci na novém projektu, snažíme se oprostit od všeho, co jsme zatím navrhli a začít zcela od začátku. Nejprve musíme vdechnout ducha značky, její identitu a historii.”
Moto Guzzi Griso
Griso přišlo v roce 2005 jako blesk z čistého nebe. V nabídce značky, která se dlouhodobě věnovala retro vzhledu svých motocyklů, se najednou objevil stroj naprosto vybočující ze všeho, co jste si dosud představili, při vyřčení magického spojení Moto Guzzi. Ostré hrany, nové tvary, dlouhá nízká stavba, to veřejnost zaujalo. O to víc potom, když se při prvních testech zjistilo, že Griso není nějakým líným frajírkem, ale motorkou s velkým duchem a schopností zajet hodně rychle. O rok později se pak objevilo Griso s menším objemem 850 cm3, které se překvapivě chytlo nejen díky nižší ceně, ale také zábavnosti točivého motoru. Následující rok pak přináší verzi s motorem Quattrovalvole 1200 cm3, která svými 110 koni umí Griso pěkně rozparádit. Vrcholem nabídky je pak verze 8V Special Edition s nádherným lakem, exklusivním koženým sedlem a drátěnými koly.
Moto Guzzi V10 Centauro
Nezapomenutelnou stopu zanechalo jméno Marabese také u značky Moto Guzzi a to především v kategorii nakedů. Prvním z velmi zajímavých počinů tohoto designového studia bylo Centauro. Kolem čtyřventilového motoru a rámu litrové Daytony postavili v Itálii obhroublý muscle bike s velmi zvláštními tvary a proporcemi. To pak bylo ještě výraznější u verze GT, která byla dostrojena předním štítkem a dvojitým sedlem. Pravdou je, že se Centaur neprodalo během let 1996 – 2001 příliš, ale zase pokud už ho někdo má, nedá na něj dopustit a na celém světě vznikají kluby zarytých fanoušků tohoto mastodonta.
Moto Guzzi V11
Pokud si chtělo studio Marabese Design vyžehlit ne zrovna úspěšné Centauro, nemohlo to udělat lépe, než jeho následovníkem V11. Dodnes jeden z nejkrásnějších motocyklů a to nemluvíme jen o Guzzi. Jednoduché tvary, nádech retra, propracované detaily, to vše navíc doplněno báječným dvouventilovým véčkem. Guzzi V11 zasáhla nejedno motorkářské srdce, o čemž svědčí i to, že se během let 1998 – 2006, kdy se prodávala, dočkala velkého množství variant a speciálních edic. Velmi zajímavou variantou byl také model V11 Le Mans s velkou oldschoolovou kapotou. Když dnes půjdete do muzea Moto Guzzi v Mandellu del Lario, první motocykl, který spatříte je poladěná V11 Coppa Italia. A to už něco dokazuje.
Foto: Archiv
