J se k němu dostal až teď. Jaké tedy bylo moje první setkání s Diavelem? Bavil jsem se a žasnul zároveň
K Diavelu můžete přistupovat vysloveně jako k motorce „se špatnou pověstí“. Vždyť, o kterém jiném motocyklu se tvrdí víc, že to je jen prachobyčejná pumpička na ego a masírka pro bohatý kluky. Absolutně nesmyslný koně, navíc v rámu, do kterého ten úžasnej motor se sportovním duchem nepatří. Motorka, u které se majitelé můžou chlubit tak maximálně cenovkou a nic víc…
Jo, mám Ducati pro její podstatu rád, ale cruiser mi do parádní italský rodiny prostě nepasoval a vlastně jsem se ani po dva roky existence Diavela nijak necpal k tomu, abych si ho okoštoval. Z mého pohledu motorka „pro jiný lidi“ a tím jsem si to pro sebe uzavřel. A myslím, že jsem nebyl zdaleka sám!
První metry mi to potvrdily
Sedím v sedle Diavelu. Jedu z hor a mám celý půlden na to, abych ho poznal. A hned zkraje říkám, že všechno, co jsem si o téhle motorce myslel, se potvrzuje do posledního puntíku. V zatáčkách dlouho nedokážu najít ten správný grif, hodně krát přiměju stroj k zatáčení spíš tím, že se sám nahnu přes palubu (změním těžiště), než bych ho zbytečně obtěžoval nakláněním. Stroj zbytečně nevyvádím z rovnováhy, jako bych ho neřídil, ale spíš kormidloval.
Jinak ovšem posez docela příjemný, hodně mě potěšila takřka nulová váha, když jsem s motoroku šiboval po parkovišti. Takže je dobře vyvážená, jen je potřeba najít, jak na ní… Přidávám tedy trochu plyn a uvidím. Byla tam myslím pětka, cca 5500 otáček a na rychloměru 135 km/h. Co se stalo pak vážení, to jde jen těžko popisovat. Motorka si odplivla…
Normálně se šklebím do přilby jak starej mlsnej kocour. Stačilo jenom kýchnutí a ta bestie se sama vykopla dopředu, jakoby pod ní někde vybouchnul dynamit. Ten odpich je opravdu grandiosní a já znovu schválně přibrzďuju jen proto, abych si ten odraz ještě jednou užil.
Probuď se zvíře
A pak už mi ježdění na Diavelu nabírá úplně jiný level a to odpoledne začíná sakramentsky bavit. V zatáčkách hopsá, rovinky přeskakuje, všechno je to na hraně, ale to je asi ten princip. Ne, žádný super silnice ze španělských novinářských testů – tohle je fight na českých rozbombardovaných okreskách.
„Hepšíííííííííííííík, sakra“, zase ta mrcha vyletěla dopředu a já se jenom držím za řidítka a celým tím divadlem se neskutečně bavím. Je fakt hodně těžký k tomu hledat přirovnání. Ta motorka se ničemu nerovná.
Takže radši pauza, dokud mám pohromadě všechny kosti. Zastávka, tankování, focení. Co k ní říct takhle staticky? Její tvary si opravdu s ničím nespletete. Mutace Diavel Cromo pak nesází na tradiční červenou, ale opírá se víc o eleganci černé barvy a kovových (popř. chromovaných) detailů. Kola mají líbivější ráfky, sedlo výraznější prošívání. Když usednete na lavičku a prohlížíte si jí z dálky – záhy usoudíte, že na ní nic zas tak velkopanského není. Jenže bejček, a to se počítá…
A už jsem její…
Další nastartování a už to na sobě cítím. Chci ještě a ještě, dneska rozhodně budu jezdit až do večera. Překonal jsem svou rezervovanost a celým tím strojem se začínám bavit. Už jenom ten zvuk, který se z toho line. To dusání a hutností prostoupené prokašlávání na stojánku. Napadne mě se podívat okolo sebe – celá benzinka se kouká, odkud se ten hřmot vyvalil
A to ještě netušíte, vážení, co se bude dít za chvíli! Opět vyrážím na silnici a opět se bavím tím, jak divoký je Diavel k ukočírování. Dávám mu příležitost si vést vlastní knihu přání a stížností, ale on nespolupracuje. Buďto ho budu poslouchat a vychutnávat si tu hrubost, nebo tady nemám co dělat. Tak jsou nastavena pravidla.
A z toho tedy vyvoďme to úplně nejpodstatnější, čím jsme tohle krátké ohlédnutí za letním srpnovým dnem načali. Je Diavel opravdu jen pouhou masírkou pro znuděný a pro bohatý? Teď už tvrdím, že ne. Vlastně ani nemůže, protože kdyby si ho vážně kupovali jen nezkušení pracháči bez respektu, značně bychom tím eliminovali zbohatlickou populaci. Tohle je totiž vážně kus motorky pro toho, kdo si to vychutná…
Mění historii
Vlastně bych v tuhle chvíli zrušil všechny kategorie motorek. Už žádný naháče, čopry, zmrzliny, cesťáky nebo endura. Nic takovýho… Jen dvě kasty: 1/ Chytrý motorky pro každodenní užitečný ježdění. 2/Motorky magoři, který jsou tu jenom proto, aby si majitel užil chvilku bláznovství a zábavy.
A Diavel je král té druhé sorty. Nemá v sobě nic soudného, je tu jen proto, aby vás pobavil. Bude z něho mít respekt, ať jste kdovíjací borci a budeme mít vždycky radost z ho celého „představení“, které vám předvede, když se ho oživíte.
Proto ho mám už ode dneška rád. Není pro ty, kteří budou plakat nad každým hektolitrem benzínu, nebo pro ty, které vezmou po 2000 km mrákoty při pořizování nové zadní pneumatiky (už i ta naše měla na osmnáctistech plošku jak Václavák). Je pro ty, kteří pojedou jen občas a dokážou si v tom doopravdy pomlaskat. Pokud víte, o čem mluvím, vyzkoušejte si ji i vy!!!!!
Foto: autor
