Strach, respekt, touha. Tohle všechno člověkem projede, když mu před box vystrčí tovární superbike BMW. Potom to přijde – jedno stisknutí startéru probudí tu bestii k životu a země se zatřese. Na příští čtyři kola je tahle motorka jenom moje. Existuje na světě vůbec něco lepšího?
Mít v jeden den na jedný trati k dispozici čtyři verze nejrychlejšího superbiku světa je pocta, která nepřichází často. BMW mě odvezlo do Misana, kde se po nedělních závodech WSBK mohlo jenom pár vybraných novinářů na vlastní kůži přesvědčit, jaký to je krotit plnokrevný závodní superbike továrního týmu BMW Motorrad. Mluvíme tady o motorce, jejíž hodnota je jenom těžko vyčíslitelná a která letos vyhrála už dva závody světového šampionátu.
Jak to bylo
Nedočkavě okukuju tu nádhernou techniku a slintám nad naprosto exklusivními komponenty. Nejvíc mě berou brzdové třmeny, které vypadají spíš jako umělecké dílo než něco, co dokáže motorku zastavit z absurdních rychlostí. Tyhle Bremba jsou stejné se třmeny, které se používají na karbonových kotoučích v MotoGP. Superbiky ale brzdí standardní ocelové kotouče. I zbytek motorky je něco, co člověk musí obdivovat. Karbonové kapoty, obrovská digitální přístrojovka Motec a všudypřítomné senzory nejvyspělejší elektroniky, kterou si můžete za peníze koupit. Nádhera.
Misano je těžká trať, takže celý test fabrika vymyslela tak trochu jako postup v evoluční křivce. Nejdřív si dáme pár kol na sériovém RR, potom přeskočíme na Superstock, následně na ostrý Superbike týmu Goldbet a potom přijde to nejlepší – RR Leona Haslama z továrního týmu BMW. Můžu vám říct, že se mi sliny sbíhaly už několik týdnů před testem, ale když stojíte na rozehřáté pitlane jednoho z nejslavnějších světových okruhů, je to vyjímečnej pocit.
Sériovka byla obuta do nových Pirellek Supercorsa, to abychom měli přímé porovnání se Stockem, který jezdí na stejných pryžích. Standardní RR dobře znám – mám už na naší dlouhodobě testované mašině najeto skoro pět tisíc kilometrů, takže jsem hned doma. První půlka trati je sice těžká, ale nic extra děsivýho.
Pak to ale přijde. Vzadu je dlouhá rovinka, po které následuje pravý protahovák, který tady pašáci dávají po koleni skoro na plný plyn. Chápejte, mluvíme o roztočené šestce a rychlosti přes 270 km/h! Vůbec si nedovedu představit, jak jsem za několik minut budu posílat superbike. Navíc se ta zatáčka na třikrát utahuje…Uf, tohle bude vážně „na srdíčko“.
Superstock – Sylvain Barrier
V modrožlutých barvách je to opravdu krásná motorka. Závodní kapoty, laděný výfuk, racingové páčky. Tohle je sériové RR dotažené do maximálního extrému, který je v téhle třídě povolen. Sylvain je kus chlapa, takže mi jeho posez na motorce moc nevyhovuje – řídítka jsou daleko, stupačky pocitově docela nízko. Na tohle všechno ale pozapomínám ve chvíli, kdy opustím boxovou uličkou a poprvé přidám plyn…
Jede to strašně! I mimořádně vzteklá sériovka v režimu Slick je proti tomuhle poloviční zážitek. Všechno je jako by rychlejší. Motor, řazení, brzdy a hlavně – ovladatelnost. Tam, kde jsem musel standardní motorku do náklonu trochu tlačit, tam stock spadne úplně sám! A to byly obě motorky obuty to stejných gum. Rozdíl v nastavení podvozku a geometrie je ohromnej.
Superbike – Ayrton Badovini
Po několika kolech na stocku si jsem naprosto jistej, že víc koní už nikdy v životě nebudu potřebovat. Omyl, superbike mi ukázal, že víc koní = větší zábava, i když bez mučení přiznávám, že je ani z desetiny nedokážu využít.
Bajk je zvíře. Technici mi sice koně nechtěli prozradit, ale oficiální údaje mluví o 220+ při 14 000 otáčkách. A tahle mašina má otáčkový limit nastaven na 15 300 rpm, takže je naprosto jasný, že v ten motor posílá na zadní kolo přes 230 plnokrevných hřebců! Mám strach, ale na první delší rovince dávám PLNEJ…
Plnou verzi článku si budete moci přečíst v Motohousu 8-9/2012.
Foto: BMW
