ITALSKÉ KRÁSKY MEZI LABSKÝMI PÍSKOVCI

S Ondrou Metelou z Profi-moto z Děčína se známe od letošního Motosalonu, seznámily nás holky z Lady Bikers Prague a hned na nás navlíkly jednu společnou akci.

V červnu tohoto roku se tak naskytla možnost zažít s deseti děvčaty na tomhle jedinečném showroomu italský den se vším všudy. Kafíčko, občerstvení, přátelská atmosféra, božské stroje. Byl to ten nejlepší dámský „večírek“ pro motorkářky, jaký jsem zatím zažila.

Navíc to byla po první vlně covidu i první společná moto akce, a tak jsem si zde svou sezonu náležitě odstartovala. Nicméně teď už je venku pošmourno, silnice jsou kluzké, pokryté spadaným listím a běžný motorkář už doma svou krásku připravuje na zimní spánek. Jenže já nejsem tak úplně běžný motorkář!

Kamera, klapka, jedem!

Beru telefon, vytáčím Ondru a na druhé straně se ozve klidný hlas s pozdravem, který dává člověku pocit, že je vítán. Rychlá, krátká, úderná domluva. Ve středu je svátek, motorky ještě nějaké k dispozici jsou a já toužím po fotografiích z tohohle úžasně barevného, ačkoliv pro silničního motorkáře většinou nevlídného ročního období. A protože se mi tam tolik líbilo na začátku sezony, rozhodla jsem se tak na tomto místě svou silniční sezonu i uzavřít.

Brutální výkon

Před showroomem na nás čekají modelky od MV Agusty, Super Veloce a Brutale 1000RR, lesknou se jako disko koule a jsou natěšené, až je dnes vezmeme vyvětrat. Ondra nám nahazuje motory, krásky spokojeně předou a zahřívají se. V té chvíli mám čas uzemnit své smíšené pocity.

Vždy je to totiž stejné. Sedáte na motorku za statisíce, která vám neříká pane, její výkon je brutální, vaše zkušenosti jsou spíš v levelu začátečníka, venku mží, asfalt je studený, mokrý a místy na něm leží vrstva listí. Spousta stresujících faktorů. Jenže já už vím, že nepotřebuji vytáhnout všech 208 koní Brutálky a ani šmirglovat koleno v zatáčkách. Já se opravdu jedu projet, chci se kochat krásnými místy, mlžnými průsmyky v okolí Tisé a vnímat vzduch, který kolem mě a stroje proudí.

Jistěže by na tohle byly daleko vhodnější stroje, ale sakra, proč bych měla dělat něco, co pokládají ostatní za rozumné?! Já jsem si hlavně přála tyhle dvě vzít ven i v době, kdy se ostatní naháči a zmrzliny krčí doma u krbu, a to protože můžu a protože tam je ta hranice, kde začíná až téměř magická zábava a netradiční motoristický zážitek – takový, který si budete pamatovat už navždy.

Přátelská motorka, nebo zlá bestie?

Na místě se potkáváme s fotografem. Vašek je mladý, nadšený a trochu hyperaktivní týpek. Každopádně má dar, fotografické oko a v jeho přítomnosti si vždy uvědomím, proč to všechno vlastně dělám a že, řečeno hodně pateticky, mě to dělá šťastnou jak malou holku. Nemůžu si pomoct, v mých žilách koluje benzin a moje myšlenky na jízdu fungují jako zapalovací svíčka. Těším se, koncentruji se, obcházím naše modelky, hladím je, natáčím si je do stories a koutky mých úst už dosahují skoro k uším. Nemůžu se dočkat, až si vyjedeme.

Společně s námi vyráží i Ducati Scrambler Icon, na který si Vašek dává tankvak se všemi svými fotografickými serepetičkami. Tak, vše je připraveno, nezbývá než nasednout, několikrát provrknout plynem a lehkým pouštěním spojky vyjet klikatými cestičkami směrem na vršky kolem Tisé. První kilometry jsou vždy trochu zdrženlivé. Sedím na Super Veloce a jsem zaskočená, jak je motorka přátelská. Pod mou něžnou rukou přede jako koťátko, což je trochu překvapivé, čekala bych, že z koncovky výfuků tohohle tříválce půjde zvuk jak z dračí jeskyně. Oproti tomu ale Brutale přede mnou vrčí a prská a jezdci na ní dělá čím dál větší radost motor vytáčet a tuhle drzou mrchu tak tahat trochu za vlasy. Chechtám se do helmy a vím, že moji parťáci dělají zrovna to samé.

Hra s časem

Občas si sice povzdychnu, jak rychle se vše kolem mě točí a jak moc je vše prchavé, ale většinou záhy nato přichází chvíle, která vše zpomalí a já mám šanci si ji vychutnat a prodloužit. Je to taková hra s časem a vlastními prožitky. Zkuste to někdy. Jen se zastavte, zhluboka dýchejte a pomalu se mlčky rozhlížejte po okolí a snažte si tu celou dokonalou scenérii zapamatovat, prozkoumat detaily a jen se jako blázen usmívat na svět. Zní to pošahaně? A vy jste si doteď opravdu mysleli, že jsem normální? (smích)

Ta chvíle zpomalení přichází v době, kdy kluci na spotu jezdí a fotí. Já už mám svou sérii s Brutalkou ready, teď se vozí moji přátelé. Stojím u silnice, na malou chvilku vychází slunce a jeho paprsky se dotýkají stroje, který zrovna stojí u krajnice. Beru mobil, zachytávám tu vzácnou chvíli v sérii fotografií a krátkých videí. Pak mobil ukládám do kapsy, kvapem si oblékám své zimní rukavice, protože tady nahoře je poněkud frišno, a rozhlížím se po krajině. Podzim hraje barvami, zelená je na ústupu a nahrazuje ji žlutá, oranžová a červená. Po kopcích se valí mlha a slabě mží. Silnice je místy suchá, místy ale slizká a nepříjemná jako premiér našeho státu.

Photoshooting je u konce, a tak se pomalu vracíme do domečku našich rudých modelek. Projíždíme po silničkách vedoucích lesem, kde se místy drží mlha. Zpomalujeme, cesta je hůř čitelná, a tak můžeme naše soustředění směrovat jinam. Třeba na kužel světla, kterým Super Veloce krájí mlhu před sebou. Je to úchvatné! A zase se člověk pateticky usmívá. I když zrovna nevenčí všech 208 koníků Brutalky a na Super Veloce mám nastavený jízdní režim rain, i tak tahle vyjížďka vyplavuje endorfiny a adrenalin. Máme absolutní respekt vůči počasí i strojům. Ale i tak jsme si přišli na své.

Přijíždíme trochu prokřehlí, zaklížíme motorky, sedáme si s Ondrou na showroom, dáváme si kafíčko a s úsměvy mu vyprávíme, jak jsme si jízdu užili. Nadšení se z nás doslova sype a Ondra jen s úsměvem naslouchá a sem tam doplňuje naše emoce technickými daty. Cítím se jako na wellness proceduře. Kolem sebe mám úžasné a srdečné lidi a vnímám jejich upřímnou radost. Vašek hlásí, že z focení má spoustu dobrých úlovků a těší se na postprodukci, a druhý parťák, zarytý endurista, významně pokyvuje hlavou. Vystoupil ze své komfortní stopy, vydal se na stezku pro něj neznámou a v jeho hlavě se jistě odehrávalo něco, co bych přirovnala k bollywoodskému festivalu.

Výzva pro vás!

Zkuste to příště taky – jinak, nevšedně. A dejte mi vědět, jaké to bylo! Věřím, že zase posunete tuhle jednostopou zábavu o level výš a najdete spousty nečekaných zákoutí, které vám doteď byly skryty.

text: KEliška, foto: Vašek Torčík