Jako jedni z prvních novinářů na světě jsme měli možnost projet se na elektickém skútru od Yamahy. To prdítko se jmenuje EC-03 a zatímco technici ve Valencii přezouvali nové R1 do lepivých gum, potají jsem čmajznul klíčky a protáhnul skútříka po depu.
Yamaha první prototyp elektrického skútru představila už v roce 1991. Jmenoval se Frog a lidé si ho mohli prohlédnout na výstavě v Tokyu. Potom přišel v roce 2002 model Passol, který v roce 2005 nahradil EC-02. No a EC-03 je posledním výkřikem továrny Yamaha na poli elektrických přibližovadel.
Nová EC-03 by se měla poprat o zákazníky ve třídě padesátek a z toho, co jsem měl možnost vyzkoušet, to nevypadá jako na předem prohranou bitvu. Rozhodně nepatřím k nějakým poblázněným eco-mentalistům, ale nechci elektriku hned “jako správnej tvrďák” poslat do pekel. Spíš mě zajímá, jestli to může doopravdy fungovat.
EC-03 pohání 50V lithium-iontová baterie od Sanya. Podle továrny prokujuje výkon 1,9 koní a má točivý moment 10,4 Nm, který je k dispozici okamžitě.
A jak to v reálu jede? No, byl jsem hodně překvapený. Subjektivně má skútr mnohem lepší zátah než čtyřdobá padesátka. Reakce na otočení heftem je okamžitá a skútřík dokáže slušně vypálit.
V rukojeti plynu ale cítíte něco jiného než u klasického spalovacího motoru. Všímám si toho až ve chvíli, kdy zkouším jízdu po zadním. Přední kolo se díky malé váze v pohodě zvedne, ale udržet ho nahoře není snadný. Částečně za to může právě malá hmotnost, takže na zadním není skútřík stabilní a musí se hodně vyvažovat tělem a částečně za to může právě reakce na plyn.
Jako by byl mezi plynem a zadní gumou nějaký elektronický mezičlánek, který každý váš povel nejdřív musí schválit. Není to nepříjemný, jenom je to jiný a chvilku mi trvalo, než jsem byl schopný po zadním přejet délku několika boxových garáží.
Zvuková kulisa je podivná. Jediné, co slyšíte, je takový utlumený hvizd nepodobný zvuku rychle se točícímu řemenu. Na 30 km/h jste skoro okamžitě a maximálka je limitována na 45 km/h, což vám skútřík připomene blikající varovnou kontrolkou na budíkách. Víc z něj nevymáčknete.
Podvozkově je to naprostá pohoda. Skútřík poslouchá a máte pocit spíš těžšího jízdního kola než opravdové motorky. Nedá se tomu říct nestabilita, spíš hodně velká ochota zatáčet a měnit směr. Do přecpanýho města je tohle žádoucí. Stejně tak dobře fugují brzdy, i když jsou pouze bubnové. Hodně se mi líbí kompatkní rozměry. Díky nim by neměl být problém parkovat skútra i třeba na chodbě paneláku.
Yamaha tvrdí, že při plném nabití (v zásuvce bude muset být celých šest hodin) ujedete až 43 km. Cena jedné plné „nádrže“ se pohybuje kolem pěti korun, a tohle vypadá vážně dobře. EC-03 se mi jako alternativa ke 4T padesátce vážně líbí. Nemá problém do kopce a odšťuch je slušný. Trochu mi vadí omezená maximálka, ale to je spíš z důvodu podvozku, než že by to motor nezvládnul.
Uvidíme, co bude s EC-03 dál. V Japonsku se má začít prodávat na konci roku za cenu v přepočtu lehce pod 60 000 Kč. Jestli se objeví i na českém trhu je zatím ve hvězdách, ale já osobně bych ho jako nenáročný přibližovadlo bral.
Foto: Miro Tamáši
