Pokud čekáte nějaký tendenční článek typu, že vše je ok a že s 1050 Adventure udělá KTM díru do světa, možná budete tímhle testem zaskočeni a autorem textu možná i znechuceni. Ti, co však vydrží a dočtou až do konce, se dozví pravdu a nic než pravdu, která člověku otevře oči
Špatné motorky dnes již takřka neexistují, a tak není třeba mít obavy, že by právě KTM 1050 Adventure byla špatná. To rozhodně není, ovšem během jejího 48hodinového testování, kdy jsme společně urazili po okreskách v ČR a v Polsku 778 km, jsem bohužel narazil na nečekaně mnoho drobností, které mi lidově řečeno pily krev.
Dlužno podotknout, že po nafocení snímků, které vznikly hned po převzetí stroje od Somika, byl zbytek testu realizován netradičně ve dvou, kdy si za mě sedla má lepší polovička a my vyrazili na dvoudenní trip. Motorka přitom nebyla nijak přetížená, v kufrech ležela jen trocha hadrů, plavky a limonáda, přičemž hmotnost jezdce a spolujezdce činila 77 a 56 kg.
Začalo to dobře
Mnohé potencionální zákazníky možná odradí fakt, že v porovnání se silnějšími sourozenci produkuje dvouválcové véčko papírově poněkud skromných 95 koní. Všichni, kterým přijde tento údaj o výkonu nízký, by měli stroj ochutnat, protože díky těžší klikové hřídeli nastupuje už v nízkých otáčkách příval krouticího momentu, který bez skrupulí strčí do kapsy můj soukromý 990 Adventure s výkonem 115 hp.
Pocitově a řekl bych i reálně je takto naladěný motor ideální a úplně by mé maličkosti postačil i ve verzi 1050R, pokud by se vyráběla. Ke všemu motor není nijak přehnaně žíznivý. Během focení a dělání atrakcí pro fotografa svítil na palubním počítači údaj 6,5 l, při cestovním tempu pak většinou 5,5 a chvílemi i 5,2 l na sto km. To ve spojení s poměrně objemnou 23litrovou nádrží poskytuje velmi slušný dojezd nejen při každodenních přesunech, ale právě i během výletů.
Při letmé kontrole pravdivosti údajů jsem při tankování zjistil, že reálná spotřeba dosahovala dokonce ještě o 0,2–0,3 nižší hodnotu, než kterou tvrdil palubní počítač. Vlastně i převodovka zaslouží metál, neboť řazení probíhá velmi lehce, přesně a s hydraulicky ovládanou spojkou je čirá radost pracovat. Za motor tedy palec jednoznačně nahoru!
Chytrá horákyně? Ne tak úplně
Kde však mé zuby poprvé zaskřípaly, byl podvozek. Je nenastavitelný, což by samo o sobě příliš nevadilo, jenže jakmile jedete ve dvou a chcete pouze zvětšit předpětí pružiny, aby si mašina tolik nekecla, máte smůlu. Respektive možné to je, ovšem nikoliv klasickým kolečkem, jak tomu bývá v lepší společnosti, ale musíte z originálního vercajku vyndat klíč, přičemž nářadí u námi testovaného stroje nebylo k dispozici. Což o to, s partnerkou vážící 56 kg nejde o žádnou katastrofu, jenže po focení jsem převážel našeho obřího maskota Somika, a to už jízdní nastavení 1050 připomínalo spíše choppera než důstojného adventurera.
Na obhajobu odpružení ovšem dlužno podotknout, že na českých silnicích s kvalitním a méně kvalitním povrchem se stroj choval naprosto čitelně a sebejistě, tudíž je velmi pravděpodobné, že i mnoho jezdců bude s podvozkem spokojeno v továrním setupu. Do tuhého však šlo na polských zapadlých silnicích podřadných tříd, kde se jízda stala skutečně velmi nepříjemnou a kvůli tvrdšímu sedlu i krajně nepohodlnou. A přitom se starým Advikem 990 o dírách člověk ani neví. Ano, 1050 Adventure nemá být pravověrným adventurerem, ale spíše nástupcem legendárního SMT, jenže i přes tuto skutečnost se mi jeví jeho použití na silnicích s vyloženě děravým povrchem jako přinejmenším nevhodné.
Ani čalounění sedla nepatří k dvakrát komfortním. Při jízdě sólo, když se jezdce tak říkajíc vrtí a poposedává, tento jev ani nepostřehne, ovšem jakmile naložíte spolujezdkyni, která vám poposedávání omezí, zjistíte, že už po nějakých 60 km pocítíte bolest v sedací oblasti, kterou jsem naposledy zažíval na sedle mé ex,ex,ex AfricaTwin.
Výrazným způsobem mě iritovaly i neustálé odlesky od skleněné desky palubních přístrojů, které mi co chvíli házely prasátka do očí, a podobně na tom bylo i delší a zatmavené plexi, ve kterém se naopak za tmy odráželo světlo z hlavního světlometu a rušilo tak výhled ven.¨
Popravička?
Zatím to vypadá na solidní popravu, že? Ale vydrž, Prťka, vydrž… Na tomto místě bych chtěl poděkovat zapůjčitelům stroje, že nám ho na přání osadili dvojící originálních kufrů, které byly překvapivě skladné a umožňovaly velmi slušnou světlost v náklonech. A protože na nich bylo vidět, že již mají za sebou poměrně drsný život (šrámy apod.), nelze jim vyčítat nepříliš ochotné zámky, kvůli kterým se poněkud obtížně zavíraly. Na druhou stranu vypadaly nejen velmi dobře, ale měly i velmi slušně využitelný prostor, a to včetně toho pravého, vykouslého kvůli výfuku.
Poměrně veliký plexištít se dá velmi snadno manuálně výškově nastavovat, ovšem jelikož nepatřím mezi čahouny, měl jsem ho po celou dobu testu v nejnižší poloze, neboť bych přes něj viděl jen máloco. Bohužel během jízdy po nerovnostech by mohlo někomu vadit, že jeho uchycení (plast na plast) vydávalo tiché popiskování, na druhou stranu nešlo o žádnou katastrofu, kterou by nevyřešilo pár kapek WD40.
Takže si to shrňme: sedlo tvrdé, podvozek nenastavitelný, budíky se příliš lesknou… Stojí vůbec KTM 1050 za řeč?
Ano, stojí!!!
To, co jsem výše popsal, jsou sice drobnosti, které mohou náročným až puntičkářsky založeným jedincům, jako jsem já, vadit, jenže pro ty je určen vyšší model 1190, který je o nemalých 62 000 dražší. Pokud vám naopak přijdou mé výše uvedené připomínky jako pitomosti, pak byste měli velmi zbystřit. KTM 1050 Adventure je totiž velmi všestranným a skutečně příjemným strojem.
I z naprostého jelita, jakým jsem já, udělá lepšího jezdce díky intuitivní geometrii, na můj vkus přesně dávkovatelným brzdám (které některým mým kolegům přišly slabší, já byl naopak naprosto spokojen) dodá hodně sebevědomí. Krizové situace pomáhá řešit sériově dodávané ABS společně s kontrolou trakce, překlápění z náklonu do náklonu je díky širokým a přitom krásným řídítkům dětskou hrou a zvuk, který mašina při jízdě vydává, pohladí ucho snad každého, komu v srdci pulzují dva válce do V.
Pružnost motoru, který táhne takřka od volnoběhu, je za každého okamžiku výborná a za celou dobu testu mě ani na vteřinu nenapadlo, že by stroj potřeboval více výkonu. Připomínám, že jsme jezdili ve dvou. Mimochodem takto obsazený, a to včetně kufrů, se Advik rozjede na 210 km/h a rovněž akcelerace do cca 160 podle mého názoru uspokojí i jezdce zvyklé na 150hlavá koňská stáda.
Jaký je tedy verdikt?
Pokud jste uživateli nejvyšších řad biků, pak vám některé detaily na 1050 budou nejspíše vadit, ovšem v takovém případě ani nejste cílovou skupinou, na kterou stroj míří. Naopak, unavují-li vás naháče, které sice jedou, ale poskakují i na drobných hrbolech, nejsou moc praktické, jelikož se na ně kufry a další bagáž montují jen obtížně, a rádi se projedete i ve dvou, pak právě KTM 1050 Adventure by mohl být ideálním strojem pro vás. Svezte se a pochopíte už po prvním kilometru v jeho sedle.
HODNOCENÍ
(+) ovladatelnost, motor a jeho kultivovanost, zátah odspodu, hravost, lehce jdoucí spojka, překvapivě přesné brzdy, zpětná vazba od podvozku, nízká spotřeba, běžně 5,2 l, při svižném tempu do 6,5 l
(–) vzhled, nenastavitelný podvozek, předpětí centrálu bez vercajku nenastavím, spotřeba 6,5 l, chatrné kufry, špatný přístup do kufrů, nevyužitelnost vrchní plochy kufrů, bo víko, omezovač už v 8500, zrcátka, světlomet se odráží v plégu, budíky odráží slunce, na nerovnostech vrže plégo, TC nelze zapnout za jízdy
text: Radek GAS Michna foto: Somik
