Petra Netíka alias Nejtyho asi netřeba příliš představovat. Co si ale pár písmen rozhodně zaslouží, je jeho motorka – přestavěná Kawa ZR750C Zephyr.
Motorku jsem koupil v roce 2003, vyrobena byla 1991. Dostala se ke mně už lehce přestavěná z naháče do čopr stylu – snížený podvozek, širší ráfky, zkrácená podsedlovka, širší řidítka a malý čoprácký světlomet. Tehdy byla nalakovaná žluto-černou šachovnicovou airbrushí, stroj však byl v dost bídném technickém stavu a všechny úpravy předchozího vlastníka byly pojaty spíše účelně než pečlivě. Majitel ale nijak nezastíral, že ji měl doma jen jako béčkový záložní stroj na akce hustšího charakteru, kde materiál dostával záhul… takže ji v tu dobu nabízel za dost rozumnou cenu.
Klasika
Sedmsetpadesátka Zephyr má poměrně krátký rám, ve kterém je osazen široký čtyřválec, v tomto provedení ještě s klasickým designem, který přes nevelký objem působí v motorovém prostoru celkem mohutně. V dalších mutacích se Japončíci pokoušeli dát tomuto stroji vzhled moderního naháče (Kawasaki ZR 7) uhánějícího na sportovních slitinových kolech a motor se dočkal hranatého designu. Moje představy o tom, jak motorku dál upravit, se ubíraly opačným směrem, líbí se mi klasické linky staré verze. Nechtěl jsem stroj násilím omlazovat, ale naopak mu dodat retro vzhled inspirovaný klasikou z osmdesátých let.
Směr se dal tušit
Hned na začátku jsem se pustil do výroby nových předních předkopů, krytu chladiče a zadních blinkrů sloužících zároveň jako úchyt pro uvázání menší bagáže na zadní část sedla. Následovala práce s tvarováním přední laminátové masky. Důležitou designovou i funkční částí je sedlo, jehož tvar je převzatý z Nortona a dává tušit, že zadní kontraanatomický post spolujezdce je spíš symbolický než použitelný či dokonce pohodlný. Poslední a velmi důležitou vzhledovou záležitostí se stalo nalakování motorky do barev JPS. Pamětníkům a příznivcům starejch ef jedniček netřeba připovídat, o co jde. John Player Special je značka kuřiva a skotský whisky, která se v minulosti angažovala hodně v motorismu. V téhle kamufláži jezdily starý Lotusy přezdívaný létající rakve. Dnes už má firma modernější logo a v motorismu nepůsobí.
Ale jelo to…
Dost velká anabáze byla s motorem, který se už nacházel na konci funkčního období a byl zralý na odchod do věčných lovišť. Navzdory obecně tradovanému názoru, že Zephyr má věčnej motor, tento exemplář toto tvrzení nepotvrdil. Je ale jasný, že příčinou stavu byli piloti, kteří se za dobu jeho existence v sedle vystřídali a dávali stroji pěkně zakouřit. A tak byl chlapec komplet rozebrán a byl proveden pokus o částečnou opravu. Rozsah opotřebení byl ale takový, že by znamenal investici do nové kliky, výbrusu, pístů i karburátoru, takže motorka s tímto původním zraseným motorem občas „jezdila” asi tři sezony a další dva roky čekala v kómatu na novější hnací agregát.
Ten se objevil v roce 2008, kdy se mi podařilo koupit zbouranou ZR 7 s použitelným motorem, který je stejný, ale má přepracovanou hlavu a je doplněn elektronickými čidly. Přestože je víko ventilů o něco vyšší nežli u Zephyra, šel motor ze ZR 7 do rámu ZR 750 přehodit bez problémů, samozřejmě to předpokládalo i výměnu karburátoru a elektrického svazku. Ze ZR 7 byly převzaty i novější brzdy, zadní větší kotouč, přední vidlice a nerezové svody. Ty ale byly upraveny z provedení 4-1 na 4-2, takže zůstaly zachovány dvě výfukové koncovky.
Byl čas to dopilovat
Problém byl v tom, že motor ze ZR 7 s novějším hranatějším designem žebrování hlavy působil v retro motorce trochu nepatřičně, a tak přišel na řadu pilník, kterým jsem rohy žeber opiloval dokulata. Hranaté ventilové víko dostalo půlkulové nerezové pokličky a levý kryt pastorku řetězu na motoru se nastěhoval z původní ZR 750.
Jednou v noci jsem z garáže slyšel zoufalé volání: „Dýchat, dýchat!”, a tak dostalo sání přímé filtry, které také pomohly retro vzhledu.
Momentálně probíhá druhá fáze přestavby, kdy jsem kvůli větším světlometům dělal větší přední kapotu, nové nerezové koncovky výfuků a nalakování kol zlatou metlou. Co přijde dál? Ukáže čas. Tím, že na motorce zůstaly předkopy a kožené brašny, to není stylově čistej café racer, je to spíš takovej pouliční garážovej cocktail retro stylů, kterej nese stopy toho, jak šel čas. Hlavně to není nějaká exkluzivní masírka za jeden a půl mega 🙂
Pár otázek pro Nejtyho
Kdo je vlastně Petr Netík?
Těžká otázka, stejně jako v tý písničce od kapely z osmdesátých let Dr. Max: „Co ty jsi zač, kam jdeš a nač, máš pěkný noviny, kravatu a bezva sako” 🙂
… tak asi kreslíř úletnejch komiksů a ilustrací pocházející a žijící v Opočně. Snad mě znaj čtenáři z Tuning Magazine a Truck magazínu a lolity z Brava 🙂 Jinak můj život není nic, čím bych se holedbal… Občas si pro zábavu postavím nějaké to vozítko. Jo a vedu stránky – www.nejty.com.
Proč ses se Zephyrem vydal touto cestou?
Koupil jsem to už částečně přestavěný, od začátku jsem chtěl nesériovku. No a z té úpravy zkrácením zadku naháče vycházela zajímavá boční silueta, motorka vypadala poměrně krátká a široká, k tomu se hodily drátový kola. Dál se mi líbil zvuk kawasáckýho čtyřválce v kombinaci s otevřenýma vejfukama, není to čopráckej bublák, spíš připomíná zvuk sportovního auta. Retro proto, že mám rád veterány, ale radši jsem chtěl motorku, na kterou se dají sehnat díly a u který člověk neřeší, jestli je nebo není škoda na ní jezdit.
Co tě přivedlo k JPS lakování?
Původně jsem uvažoval o změně tvaru nádrže, víc se mi líbila nádrž z litrový (a žíznivější) Kawy, která měla spodní hranu nádrže rovnou, 750 ji má prohnutou, ale bylo by to na úkor objemu a taky jsem si ji netroufal sám kuchat. Tvar šel opticky změnit tím linkováním, který kopíruje horní oblouk a spodní linka nad nápisem John Player Special běží rovněji. Linkování k tomu retro veteránskýmu dojmu přispívá. V barvách JPS jezdily formule Lotusy v mých klukovských dobách, měl jsem kdysi i nějakýho malýho angličáka, tak je to taková obživlá vzpomínka. Líbí se mi grafické provedení loga JPS, jak jsou ty tři písmena propletený, ale i ta kombinace černý a zlatý.
Foto: Nejty
