Jsou motorky, do kterých se zamilujeme už při mlsném prohlížení katalogu. Nová Ninja 636 mezi ně ale docela překvapivě nepatřila. Nebyl jsem si jistý jejím designem, ten výfuk ze Scanie ji v mých očích docela zabil. Jenže, potom jsem se svezl a ještě teď jsem se nepřestal smát.
Mám klíče od ostře řezané Kawasaki v oči drásající zelené barvě. Jarní slunce praží a lepivé Bridgestonky pomalu začínají chystat potřebné teplo – můj den o moc lepší nic nemůže. Dávám motoru lehké otáčky, aby se pořádně prohřál a najednou to přijde, šok! Na budíku se mi právě rozsvítila titěrná kontrolka ECO.
Vyděšeně očima přejíždím přes přístrojovku, jestli se mi to jenom náhodou nezdálo. Bohužel je to krutá pravda – environmentalisti strčili svoje drzý čumáky i do segmentu supersportů a nová šestková Ninja vám dokáže ukázat chvíli, kdy zachraňujete planetu šetrnou spotřebou paliva.
Je to nesmysl, fakt!
Má to ale několik háčků. Aby se tahle skandální kontrolka rozsvítila, nesmíte mít přidáno víc než asi milimetr plynu a otáčky nemohou být za číslovkou pět tisíc. Obě tyhle podmínky se na sportovní motorce opravdu hodně špatně dodržují nehledě na to, že byste se při jízdě měli věnovat spíš silnici a ne sledováním nějaké, promiňte mi to, debilní kontrolky! Nedá se nic dělat, muselo to ven… když zavřu obě oči, dokážu pochopit, že by nějaká taková fičura měla svoje místo na cestovním korábu, ale na skoro závodní pile? Ne, ne a ne…
Tak, a tím jsem si vlastně vystřelil z mého pohledu „největší“ slabinu nové Ninji. Ta motorka je totiž prakticky dokonalá! Nestává se mi často, že bych při jízdě nepřišel na nic zásadního, co by mi vadilo a dokázalo mi to maličko otrávit svezení. Snažil jsem se moc, ale Kawa 636 mi naprosto parádně sednula.
Tahoun
Začnu motorem, ten je totiž celé mašině naprosto dominuje. Nejsem schopný říct, jestli těch pár kubíků navíc má nějak zásadní vliv na jeho projev, to bych musel mít obě objemové verze vedle sebe. Můžu ale odpřísáhnout, že na žádné jiné šestce se mi nejelo tak dobře, jako právě na Ninje. Všechno do sebe tak nějak zapadá a když se dobře cítíte, pak i dobře jedete.
Motor je tak nějak krémový, naprosto bez vibrací nebo jiných protivností. Je v něm sice ukryto pravé otáčkové peklo, ale když nechcete jančit, odmění se vám záplavou točivého momentu i v nižších otáčkách, takže se vůbec nemusíte otravovat s řadičkou. Jo, chápu, že supersport je hlavně o uječeném červeném poli otáčkoměru, ale ne pokaždé je potřeba „závodit“ a civilnější projev dokáže motorku zpřístupnit širšímu publiku, a to je fajn.
Abyste si líp představili, jak moc je tohle jádro dobrý, tak na jedničku obstálo i v mém soukromém testu „dodávky paliva“. O co jde? Rozjet motorku na cca 40 km/h, prořadit se až na šestku a nechat spadnout otáčky až na volnoběh. Motor s vyladěným vstřikováním a přesnou dodávkou paliva je schopný jet na volnoběh bez cukání a pocitu, že se musí v další sekundě rozletět. Kawa byla schopná jet na šestku dost těžko uvěřitelných 21 km/h a když jsem v téhle rychlosti dal úplně plný plyn, v pohodě a bez lapání po dechu zrychlila. NEUVĚŘITELNÝ!
Plyn
Mám pocit, že už bylo dost nízkých otáček a všichni čekáte, jaká je Ninja při trošku čipernější jízdě. To pravý vzrušo začíná kolem osmi tisíc, kdy se motor dostává do tempa. Akcelerace je razantní a na tenhle objem i pěkně ostrá. To nejlepší je ale těsně před hranicí 14 tisíc, kdy Kawa nádherně zpívá a letí dopředu. Tady se nic nezměnilo a je to pořád jasně poznatelný čtyřválec od kouzelníků z japonského Hamamatsu. Tyhle šílené otáčky doplňuje jedna z nejlepších převodovek, které jsme kdy zkoušeli. Maličko mi chyběl quickshiffter, což poznáte hlavně když přeskočíte z motorky, která ho má. Je to maličkost, ale jízda by měla ještě o fous větší šťávu, hlavně na závodním okruhu.
Na trati jsem si hrál i s nastavením kontroly trakce, která je na šestistovce poprvé. Kvůli tomu, že nejde štelovat / vypnout za jízdy, 90% času jsem ji měl vypnutou, abych při jízdě zbytečně nepřišel o nějakou možnost postavit ji na zadní 🙂 I když jsem se hodně snažil, ze zatáčky mi KTRC ani jednou nezasáhla, a to i díky výborným gumám Bridgestone S20. Na suchu asi moc smysl nemá, na vodě je ale hezký mít v záloze tuhle pojistku.
Na silnici SUPER!
Podvozek je docela překvapivě výborný na silnici, na těch rozmlácených zvláště. Čekal jsem uskákanou závodní motorku, ale Ninja jakoby dokázala najít způsob, jak se s hrboly vyrovnat. Může za to relativně měkké sériové nastavení, hlavně přední vidlice se na brzdách dost potápí a cítíte velký přenos váhy na přední gumu. Na silnici to nevadí, na okruhu by si zasloužila pevnější nastavení, ale to si každý může doladit podle svého. Vidlice BPF dobře reagují na změnu setupu, což jsme si vyzkoušeli při jízdách na okruhu v Mostě.
Moc se mi líbilo i pohodlí za řídítky. Plexi je účinné, ergonomie je výborná a budíky se hezky čtou. Štve mě ale, že za jízdy nejde přepínat kontrola trakce a když dochází palivo, na přístrojovce zuřivě bliká nápis FUEL místo toho, aby se ukázal alespoň odpočet ujetých kilometrů na rezervu. Blbost, ale potěšila by mě. Dneska to má skoro každá…
Pro koho je tedy nová Ninja určená? Rozhodně je to jedna z nejlepších šestistovek pro jízdu na silnici. Nemyslel jsem, že to kdy řeknu, ale je to tak. Má skvěle použitelný motor, ve většině situací přebytek výkonu a je opravdu pohodlná. Pro mě je to žhavý kandidát pro nejoblíbenější motorku roku, i když pravda, je teprve konec dubna…
Foto: Karel Táborský, Jan Somerauer, Racetrack
