Aprilia si se svým dvanáctkovým Caponordem sakra věří. Musí. Vydat se do souboje s baworáckým GS a bláznivě rychlou Multistradou chce pořádně velký seběvědomí. A víte co? Ono to může fungovat. Jen budete muset přijmout její styl.
Hned na začátku je nutné si vyjasnit pár věcí. Zaprvé – Caponord nikdy nebude tak úspěšná motorka jako nesmyslně rychlá Multistrada. Na to jí chybí výkon a sex-appeal znáčku Ducati. Zadruhé – nemá a ani nemůže mít takové charizma všeuměla jako německé ŰberGS. To ale vůbec neznamená, že byste mu neměli dát šanci. Tahle Aprilia sice patří do segmentu velkých cestovních endur, chcít od ní šarm nebo schopnosti zavedených hráčů by bylo docela nefér. Caponord je zcela jiná motorka.
Při pohledu na technickou specifikaci je možná trochu záhadou, proč je zatím tak přehlížená. Nedalo nám to a tak jsme se tentokrát nespokojili s několika stovkami testovacích kilometrů, ale vzali jsme ji na ty nejneobvyklejší místa, kam by se během svého života mohla podívat. A tady je náš verdikt…
Od pohledu jiná
Pokud si myslíte, že Caponord je superbiková RSV4 s vyšším plexi, povolnějšími tlumiči, širokými řídítky a sadou kufrů, tak vás musíme hned na začátku zklamat. Ne, to opravdu není. Přední maska převzatá z nesmírně úspěšného superbiku má za úkol, aby vás hodila na vlnu závodních úspěchů Maxe Biaggiho, ale tohle opravdu není žádné poblázněné supermoto, i když byste to celkem oprávněně mohli čekat. Místo toho před vámi stojí nesmírně schopný grand tourer, který v téhle disciplíně bude jenom těžko hledat konkurenci…
“Ta motorka je obrovská”. “Sakra, fakticky gigantickej autobus”. “Kecáš? Tohle přece nemůže bejt Aprilka…” Takový a podobný hlášky padaly z úst lidí, kterým jsem Caponorda ukázal. Nikdo se nemohl srovnat s tím, jak mohutně ta mašina působí. Bez kufrů by to možná bylo maličko jiný, ale nastrojená do cestovní vybavy, padacích rámů a přídavných světel vypadá vážně masivně.
Caponord ve specifikaci Travel Pack používá semi-aktivní odpružení aDD, které je alespoň na papíře chytřejší než to v BMW nebo Ducati. Aprilia dokáže totiž automaticky přenastavit i předpětí zadní pružiny, takže je například schopná kompenzovat vyšší zatížení při jízdě se spolujezdcem nebo pokud máte kufry plné harampádí, které na “expedicích” stejně nebudete potřebovat. Jde to tak daleko, že systém reaguje i na ubívající palivo v 24litrové nádrži. Působivé.
Tyhle systémy dokáží člověku připomenout, jak vyspělá technika se v motorkách dnes nachází. Nejlepší na tom je, že semi-aktivní tlumiče nejsou jenom chytrou fičurou, která vás má při prohlížení prospetků srazit do kolen a přesvědčit, že bez nich přece nemůžete existovat.
V-twin
Ten motor zní opravdu dobře. Na volnoběh je sytý, s přibývajícími otáčkami nabírá na intenzitě a v druhé polovině otáčkoměru má skvělou hutnost. Aprilia mluví o 128 koních z necelých 1200 kubíků. Zatím dobrý, jenže… Při popojíždění městem vás bude pravděpodobně – mírně řečeno – trochu štvát. Pod čtyři tisíce otáček mu chybí vytříbenost, nervózně pocukává a často budete používat spojku, abyste jeho projev zjemnili. Když trochu necitlivě přidáte plyn, zareaguje velmi hrubě s dost nepříjemným zvukovým doprovodem.
Nad hranicí čtyřech tisíc se ale výrazně uklidní a na zadní kolo začne dodávat sílu s intenzitou, kterou očekáváte. Rychlosti má tak akorát. Aby to nebylo zastrašující, ale nepřestalo vás to bavit. Pokud se budete pohybovat uprostřed otáčkového pole, jízda bude hodně příjemná a dostatečně svižná. I při maximálním zatížení nebudete mít problém cokoliv na silnici bezpečně předjet.
… celý test najdete v dalším tištěném čísle Motohouse 8-9/2014.
Foto: Jan Somerauer, Jan Stárek (okruhari.cz)
