Těch nářků už jsem slyšel tolik, že to vůbec nemá cenu počítat. Když továrna oznámila, že nový Monster bude mít vodou chlazený motor, zástupy pedantických Ducatistů se topily ve svých vlastních slzách. Já jsem ale zcela opačného názoru. Tohle je nejlepší věc, která se téhle dnes už legendární motorce mohla stát.
Je jasné, že nový Monster to nebude mít vůbec jednoduché. Letošní rok je totiž ve znamení celé řady supernaháčů, které jsou silnější a rychlejší. Jenže, ze zkušeností víme, že to není zdaleka to nejdůležitější. Ducati má totiž na své straně něco, o čem ti ostatní jenom tajně snít – rudou barvu a logo legendární značky, za kterou stojí obrovská historie a závodní úspěchy. To, že se firma zbavila vzduchem chlazeného motoru (mimochodem hodně povedeného), není vůbec na škodu. Nový Monster je totiž pořád hodně ostrý svezení a má v sobě něco, na co si sice nemůžete sáhnout, ale dobře víte, že TO tam je.
Zaprvé. Je fakticky pěkný. Obrovský motor je obtočený červeným rámem, vpředu se lesknou zlaté vidlice a široká zadní guma je obutá na ráfku, který drží božská jednoramenná kyvka. Už tohle stačí k tomu, aby se nám vzrušením zapálili kalhoty, a to jsme ho ještě ani nenatočili. Nejde si nevšimnout, že Ducati zamakala na kvalitě. Lak je hluboký, zpracování všech detailů prvotřídní. Fantasticky vypadá nový TFT displej se super rozlišením a možností konfigurace zobrazovaných údajů. I když jsem si pořád nezvyknul na prťavé a nešikovné přepínače, nadávat už na ně nebudu.
Doba vodní
A teď to důležité – je nový Monster 1200S rovnocenným konkurentem těžkých vah v podobě Tuona, Super Duku nebo S 1000 R? Při suchém porovnání technických tabulek byste mohli mít dojem, že asi ne, ale jedna věc jsou exaktní čísla a druhou je pocit, jaký máte při jeho řízení. Pořád je to okamžitě poznatelný Monster, což je dobrá věc, ale všechno na něm má teď jakoby větší razanci. Samozřejmě za to může obrovský dvouválec Testastretta 11° DS, ale to je jenom půlka příběhu.
Ta motorka jako by trochu dospěla a přestala být vcelku speciálním nářadím pro určitý typ pilota. Pokud máte zkušenosti se starým vzducháčem, určitě mi dáte za pravdu. To je mašina, která vyžaduje zcela jasně daný přístup a velice neochotně se přizpůsobí vašemu stylu jízdy. Vy se musíte přizpůsobit jemu, jinak vám dá hlasitě najevo, že takhle kamarádi nebudete. Poslední verze 1100 EVO už se dala s přimhouřením obou očí nazvat relativně „user-friendly“ motorkou, ale dvanáctka tohle posunula o level dál.
Ne, rozhodně není vyměklá, to ani ve snu. Na heftu máte k dispozici šťavnatých 145 koní, které čekají na povel, až je pustíte z ohrady. Motor reaguje okamžitě a bez zaváhání, to samé se ale nedá říct o elektronickém plynu ride-by-wire. Mám pocit, že první třetinu otočení rukojeti se vůbec nic neděje a teprve potom přijde očekávaná reakce.
Není to špatná dávkovatelnost, jenom je nutný si zvyknout na ne úplně přímé propojení pohonné jednotky a plynové rukojeti při přechodu ze zavřeného plynu. Když ale Monster chytí saze, jeho síla je prudce návyková, je jí totiž strašně moc a můžete si jí užívat víc a déle. Když bych na něj sednul se šátkem přes oči, přísahal bych, že těch koní je tam alespoň 160! Fakt síla, kdykoliv a všude… na zadní se dá vyspojkovat i na trojku a díky delší kyvce je krásně stabilní. Pořád je to divoch s nadáním pro kravinky.
Oproti starému vzducháči je tohle o světelný roky dál. U něj bylo 100 koní maximum, protože při větší palebné síle by se zadní válec jednoduše neuchladil. Pokloňte se mu, a zapomeňte. Už to není ten vibrující pašák, kterej vás nutí jet rychle, i když to zrovna není rozumný. Tohle je motorka, která se dá používat vždycky a všude, což je zdaleka ta nejlepší zpráva. Díky tomu si ho totiž bude moct užít víc lidí, pro který byla předchozí verze přece jenom zbytečně vyhraněná motorka.
Nemusíte se bát, ten jižanský charakter je tady pořád a nemyslím tím zrovna to, že ho ráno nebudete moct nastartovat. Tohle je kvalitní, pěkná a chytře postavená strojovna. Elektronika všechno hlídá a zasahuje ještě dřív, než se začnete bát při náhlém přísunu výkonu. Není to protivné a díky vychytaným jízdním režimům si mašinu nastavíte podle sebe bez nutnosti zastavovat nebo opětovně zběsile mačkat čudlíky po vypnutí klíčku. Skvělé! Brzdy nemá cenu komentovat, jsou totiž stejné jako na velké Panigale, takže nádherné třmeny Brembo M50 s až děsivě silným účinkem. Kvalitu odpružení od švédských specialistů poznáte už při prvním sednutí – skoro žádné přikecnutí a správné odezvy posílané do řídítek a sedla.
Je lepší
Nemusíte se bát, že by to byla jednoúčelová motorka. Dálnice se dá díky dlouhým převodům v klidu přežít, ale samozřejmě musíte počítat s náporem větru. Je na něm i docela dost prostoru pro změnu jízdní pozice, i když chodidla moc místa nemají a často s nimi o něco zavadíte. Lehké vibrace tady pořád jsou, ale nenazval bych je protivnými. I přes špatné počasí, které nás vyšplouchnulo chcancem biblických rozměrů, mě jízda na něm bavila. Je to prostě jiný, víc syrový a opravdový. Řízení je rychlý a přesný, ochota zatáčet v malých rychlostech snad až moc velká a maličko zavírá řízení. Není to špatně, přidání plynu ve správný okamžik to lehce vyřeší…
První stroje určené k prodeji se k nám dostanou počátkem dubna, český dovozce bude mít k dispozici jeden motocykl „naživo“ již na počátku března. Veřejnost tedy bude mít možnost řádně se s Monsterem 1200S seznámit v rámci výstavy Motocykl 2014 na pražském výstavišti v Holešovicích. Monster 1200S je zároveň jedním z účastníků ankety Motocykl roku 2014 v ČR, kategorie naked bikes.
Celý článek si přečtete v Motohouse č. 4/2014.
Foto: Gigi Soldano, Marco Campelli, Tino Martino
