Nečekejte objektivní hodnocení, nedočkáte se ho. Nový KTM Super Duke R zadupal do země všechno, co jsme doteď znali. Je jedno, co máte nebo na čem jste kdy jeli – Super Duke to schramstne, rozžvýká a s masivním ukrknutím vyflusne ven. Vítejte v salónu těch nejvíc perverzních zážitků.
Zcela upřímně přiznávám, že jsem ani nedoufal, že by tahle motorka mohla být až tak dobrá. Jasně, když továrna zveřejnila výkony a hmotnost, mnohým z nás se podlomila kolena a brada rozechvěla vzrušením. Super Duke sliboval moc, a přivezl ještě víc!
Nic vás nemůže připravit na teror, který ten obrovský dvouválec posílá na zadní kolo. Vsadím svoji hypotéku na to, že na zadním kole bude přes 160 koní, ale daleko větší nářez je to, jak tuhle vskutku šílenou sílu dodává. Nemáte náladu na kravení? Fajn, přepněte ho do režimu Street a užívejte si surfování na nikdy nedokončící záplavě točivého momentu. Od 2500 otáček se budete koupat ve více než 100 Nm, a to na sakra hbitý cestování bohatě stačí.
Nízké otáčky mu nevadí, ale popravdě můžete zapomenout na cokoliv pod tři a nevěřte nikomu, kdo vám bude tvrdit něco jiného. Motor s sebou škube a razantně dává najevo, že takové zacházení mu nevoní. Nad čtyři se zklidní a ucítíte, že je připraven – na všechno! Jako by vám potichu šeptal do ucha, co všechno se bude dít…
Zapomeňte…
Chlápek, který měl jeho vývoj na starosti, mi na otázku, jaká ta motorka je, zcela bez zaváhání odpověděl: “Posereš se z toho!” Samozřejmě (ostatně jako vždycky) měl pravdu – ještě nikdy jsem nejel na nečem, co akceleruje a vytáčí se s takovou náruživostí. Zapomeňte na Streetfightera, tohle je úplně jiná liga. MV Brutale 1090? No, dobrá, ta je možná ještě o kousek vzteklejší, ale 99% času se na silnici chová jako naprostý idiot.
Super Duke se dá používat v normálním světě, dokonce bych řekl, že je relativně krotký. Jestli se dá ovšem něco takovýho říct o kulervoucím dvouválci se 180 koňma. Jeho nástup ale po citlivém přidání plynu nezastraší, to oceňuju. Jakmile se přehoupnete přes šťavnatý střední pásmo, čeká na vás frenetický orgasmus otáček těsně před omezovačem. Tohle je motor, který si to nejlepší nechává až na samotný konec.
Na první tři kvalty se můžete snažit sebevíc – na plný plyn nemáte ani chabou naději udržet přední kolo na zemi. A pokud vás to zajímá, vyspojkovat jde v pohodě i na čtyřku v rychlosti přes 150 km/h. Jo, tahle mašina dokáže být naprostý magor a od čirého šílenství vás dělí jenom pár milimetrů otáčky v pravém heftu. Pokud vás to zajímá, tak ano – Super Duke je podle mě nejbrutálněji zrychlujícím naháčem na současném trhu. Nic se dvěma válci nemá tak obrovský varlata a chlupatej hrudník!
Cokoliv je limit…
I přes sofistikovanou elektroniku ale nemám pocit, že by ho drátky držely příliš zkrátka. Všechno se dá vypnout, včetně kontroly trakce nebo ABS. To je ale tak citlivé, že jsem vůbec neměl nutkání ho přepnout do řežimu OFF. Je tady totiž naprosto dokonalý mód Super Moto, který nechá aktivní ABS na předním kole, ale vypne ho na zadním, takže můžete s motorkou klouzat do zatáček s relativní jistotou, že vám předek v přímém směru neuteče. V tomhle režimu jsou navíc potlačeny gyroskopy, které by detekovaly zvedání zadního kola při zpomalování, takže se připravte na dlouhá a kontrolovaná stoppie. Boží, naprosto boží.
Pokud se cítíte jako hrdina, klidně tyhle asistenty povypínejte. Připravte si ale nějakou pěknou řeč pro pojišťováka, až s ním dřív nebo později vymetete příkop. Duke R má takovou nálož rychlosti, že budou chvíle (a věřte nám, že přijdou) kdy budete rádi, že vám elektronika přispěchala na pomoc, když se silnice začala náhle zužovat…
Brzdy jsou takové, jaké čekáte – obrovská síla, cit a počáteční zákus, jako když to napálíte do zdi. A navíc se nikdy neunaví. Nebojím se Super Duka nazvat pohodlnou motorkou. Posez je výborný a vytrčený budík funguje jako větrný štítek. Do 160 km/h je to úplná pohoda, fakt špica a je jasné, že si s tímhle někdo pořádně vyhrál.
Miluju pocit, jaký vám dávají skoro všechny KTMky. Ta mechanická přilnavost a vyjímečný feedback z podvozku je něco, na co se můžete spolehnout i ve chvíli, kdy opravdu tlačíte na pilu. Neřekl bych, že je ta motorka zbytečně tvrdá, ona je spíš pevná. Nerovnosti dokáže bez námahy pohltit a přitom cítíte přenos váhy, s kterým se dá v zatáčkách pracovat.
Nic ho nerozhodí, ani ostrý hrbol uprostřed zatáčky. Stačí se podívat na apex a Super Duke po něm půjde jako mlsný pes. Jeho projev je zkrátka totálně omamný a podmaní si vás už po pár kilometrech. Výborné jsou i Dunlopy SportSmart2, na kterých Super Duke přijede koncem listopadu do showroomů. Mají spoustu přilnavosti, fungují i při nižších teplotách, ale nemůžu si odpustit malou výtku – podle mě mají pořád zbytečně pevnou konstrukci, takže jízda není tak pohodlná, jak by mohla být. OK, je to jenom můj pocit, ale musel jsem to vám to říct.
Nejlepší na tom je, že si při jízdě na Super Duku R nikdy nebudete připadat jako pasažér. Tenhle bajk se musí řídit a když ho pobídnete, odmění se vám čitelným analogovým projevem. Žádné elektronické filtrování, nic tak odpudivého se tady nekoná. A navíc naprosto bohovsky vypadá! Oranžová je fajnová klasika, ale já docela ulítávám na černé. Podle mě je prostě víc cool. Super Duke R je opravdu jedna z nejzářivějších hvězd letošního roku.
Když už jsem překonal to nevyhnutelné vzrušení a začat se na něj dívat racionálníma očima, pár chyb jsem našel. Štvou mě ovladače, který vypadají levně a párkrát se mi stalo, že se ovládací tlačítka ne zcela suverénně vrátily zpátky potom, co jsem si charakter motorky za jízdy přenastavil (továrna ale jedná s novým dodavatelem, takže je skoro jisté, že finální motorky na krámu budou v naprostém pořádku). Abyste vypnuli kontrolu trakce nebo ABS, musíte zastavit a po vypnutí klíčku se vám opět aktivují – a to je na palici, grrr…
Vyřešit to naštěstí půjde malým steckerem, který se dá dokoupit a zabodne se do konektoru u řídicí jednotky. „Ptákovina, proč to tam nemůže být hned ze série?“ ptám se jednoho z techniků. „Je to kvůli bezpečnosti, protože ne každý zákazník je tak zručný pilot, aby mohl motorku bez asistentů v pohodě ovládat. Je to taková malá pojistka.“ Dobrá, to se dá pochopit, ale stejně mě to štve.
Když přejdete o útočného režimu, Super Duke R působí na silnici jako totální destrukce všeho. Jakoby byl nadopovaný steroidy a chtěl vám v každé situaci vyrvat ruce z těla. Ne, nedělám si srandu – ten zátah je schopný rozmačkat mozek ve vaší přilbě. Překročte sedm tisíc otáček a nezačnete se jenom nenápadně pochechtávat, pravděpodobně budete mít k smrti vyděšený výraz. Jsou motorky, na které když zatlačíte, vyměknou a znejistí. KTM je pravý opak – chytne vás pevně v rozkroku a přikáže, abyste jeli rychleji. A ještě rychleji, dokud vám z těla nebudou stříkat litry adrenalinu!
Je konec dne a mám na svých dlaních krvavé mozoly. Na týhle motorce se musíte držet, jinak vás srazí k zemi mocným trestem a divokým hněvem… KTM říká, že postavila zvíře. My říkáme, že udělala tu nejvíc vzrušující motorku roku 2014, a za to si zaslouží náš neutuchající obdiv.
Kompletní článek si přečtete v Motohouse č. 12/2013.
Foto: KTM
