Sobotní focení středního Duka bylo zpočátku sice hlavně o hledání suchého kousku země, ale nakonec se z toho vyvrbilo něco, co se nedá nazvat jinak než “Punk´s not dead!”
Předem mi bylo jasné, že z kombinace pacienta Gase a malého šílence z Mattighofenu rozhodně nevznikne klidná jízda. Takže mě ani nepřekvapilo, když se po prvních metrech vyšvihlo přední kolo pana vévody vzhůru nad silnici a dotýkalo se jí v podstatě jen, když přišla zatáčka. Ale není se čemu divit, on k tomu Duke vybízí i mnohem klidnější jezdce.
Z jeho rukojeti jdou totiž stejný čerti, jako u jeho litrovýho bráchy. Carlos po první testu ve Španělsku (zde) prohlásil, že Duke je teď civilnější, že už to není tak ostrá břitva. V tento moment nemůžu souhlasit (k tomu se ale vrátíme). Jeho motor jede jak splašenej, na jednoválec je 67 koní slušná nálož a krom toho je to přesně ten motor, kterej chce vždycky víc, nutí vás tahat za plyn, točit ho a odměňuje se vám obrovskou porcí zábavy.
K tomu si pak připočtěte úžasně lehkou stavbu, stopadesát kilo suché váhy a podvozek, kterýmu budete věřit i když se vás zrovna bude snažit strčit ze skály. Přední vidlice má strmý úhel, navíc nádrž je krátká, takže chvílema máte pocit, že přední kolo je někde pod vámi. To samozřejmě přináší určitou porci nervozity řízení, ale na druhou stranu jeho velkou lehkost. Nejlíp vám s ním bude v utažených zatáčkách a v rušném městském provozu, ale dokázal překvapit i v rychlejších táhlých vinlgech. Tam jsme čekali nejistotu, ale nedostavila se a Gas posílal jedno kolínko za druhým.
Všechno jde tak lehce. Zatáčí jen na to pomyslíte, brzdit můžete konečkem jednoho prstu, spojka je lehká a jemná, jak kdybyste sáhli do másla. Ano, v tomhle je jistá část oné zmiňované civilizovanosti nového modelu. A pravda je, že ji najdete i v motoru. Na jednu stranu vás sice jeho charakter ponouká jet neustále na hraně jako pako, ale pokud zvládnete svoje emoce, nebo prostě zrovna nemáte náladu tahat, není problém se s ním jen tak v klídku povozit. Do tří tisíc sice protestuje (a to je na jednoválec docela vysoko), ale pak jde hladce a palba začíná až lehce pod pěti tisíci, takže máte slušný rozsah otáček na “jemné” svezení.
A to se bavíme o nejostřejší palivové mapě. Ta se dá změnit na dvě mírnější, kdy jedna zůstane na stejném výkonu, jen zmírní jeho nástup a tím i lehkou ucukanost, která se dostavuje, když se snažíte jet pomalu. Druhá náhradní mapa je pak určena pro jízdu v dešti, regulérně uřízne Dukovi koule. Používat to stejně nebudete. Už jenom proto, že je přepínač map nešikovně schovanej pod sedlem a kdo by tam pořád lezl. Dobře, nebudu vám tvrdit, že si z Duka uděláte krotkého cesťáka, ale musim dát Carlosovi nakonec za pravdu. Nový Duke dokáže být hodná a civilizovaná motorka. Otázka je, jestli takový dokážete být vy a jestli to po něm vůbec budete požadovat.
Na velký test od Gase, kterému Duke způsobil lehké psychické problémy, si počkejte do některého z příštích čísel časopisu Motohouse. Zatím se pokochejte pár obrázky.
Foto: Jan “Somik” Somerauer
