Naprosto přesně si pamatuju na den, kdy jsem poprvé ochutnal původní KTM SMC. Bylo to odpoledne plné dlouhých smyků a nekonečných jízd po zadním. Model 2014 měl být ještě o fous divočejší
Až vám někdo s rukama od oleje bude se zapálením tvrdit, že zná vychytanější jednoválec, než je LC4 od KTM, nechte ho vykecat, ale neberte ho vážně. Tohle je zcela jistě ten nejpropracovanější „stoják“ v motocyklové historii. Znám tyhle motory, dokonce jsem jeden v podobě boží 625 SC nějaký čas vlastnil. Proto můžu dobře posoudit až neskutečný progres, kterým za poslední roky prošly. Dřív to byly na řízení náročné buchary, o jejichž spolehlivosti se povídaly historky plné zoufalých slz a nekonečných účtů za opravy. Motory, které když zrovna fungovaly, se vás nestyděly při neopatrném přidání plynu bez varování rovnou skalpovat o svodidla. S tím je ale konec, teda tak trochu…
Brnkám SMC R o startér a nechávám ho pomalu prohřát. Na první pohled je to okamžitě poznatelná motorka s novými polepy, což považuju za dobrou věc. Vždycky se mi líbila a u motardů s uznáním ocením klasický vzhled. Žádné příkrasy nebo zbytečnosti, které tady prostě nemusí být. Nic, co by sice vypadalo zajímavě a mělo to upoutat pozornost, ale nemělo žádný funkční význam. SMC je puristická mašina pro adrenalinové feťáky, ničím jiným být nechce a ani neumí. Nový jednoválec LC4 hluboce duní a lehce se převaluje na krásně vyrovnaném volnoběhu. Jako by čekal, až mu vrazím kudlu pod žebra a párkrát s ní otočím. Stačí jedno rychlé vrknutí plynem, nevinné pobídnutí a okamžitě budete vědět, že tohle je velmi speciální motorka. Zní a reaguje jako… no, jako ostrý závoďák! Žádná usedlost moderní doby filtrovaná všehoschopnou rukou „objímačů stromů“ z Bruselu. Tohle je opravdové, nemilosrdné, ostré. A taky zlé. KTM to zkrátka dělá po svým.
Bordel musí být
Fajn, konec rozjímání, jde se dělat bordel! Na standardní palivovou mapu je přísun výkonu v první polovině otáčkoměru sice silný, ale ne zastrašující. Jakmile ale pod sedlem přepnete na „Sport“, jeho údernost skoro hraničí s šílenstvím. A to všechno z jednoho hrnku, který je menší než ten, do kterého si na pracovním stole strkáte okousané propisky. Ta síla, kterou posílá na zadní kolo, jako by snad ani nebyla z tohohle světa. Stačilo jenom pár metrů, abych se do něj bezmezně zamiloval. Okamžitě poznáte, že na motoru a jeho ladění se strávilo spoustu času. Pro rok 2014 dostal dvě svíčky na válec (každá z nich má svoje mapování zážehů, tím se o skoro 10 % snížila i spotřeba paliva) a hlavně plně elektronický plyn ride-by-wire. Ťukal jsem si na čelo stejně jako teď vy… proč něco takovýho cpou na jednostranně zaměřenou motorku, která má být tím nejryzejším supermotardem na značkách?
Chyba, přátelé, musím se opakovat, ale ono to funguje i tady. Žádná prodleva nebo zaváhání – cítíte jasnou a krásně čitelnou odezvu motoru, jehož razanci máte ve své plné kontrole. Chtěl jsem nadávat, že i KTM podlehla trendu moderní doby a do motorky, u které to prostě nebylo potřeba, namontovala místo opravdového plynu potenciometr s pár kabelama. Když se tyhle systémy poprvé objevily, stály za prd. Dneska je to naprosto jinak. Dodávka výkonu je přímá a s takovou odezvou, jakou čekáte. Kromě jasné výhody v tom, že takhle ostrý jednoválec s gatě zapalujícím krouťákem na hodnotě 70 Nm prakticky vůbec necuká a v pohodě si nechá líbit i otáčky pod čtyři tisíc, jsou tady i další plusy. Jedním z nich je snížení spotřeby paliva a potom je tady i hledisko bezpečnosti. V unii někdo chytrý přišel na to, že motorky s elektronickým plynem jsou zkrátka bezpečnější, a KTM má tak velmi pěknou výmluvu, kdyby se někdo ptal, jak můžou prodávat takhle ostrou bestii… Vždyť je přece bezpečná.
Blbost, žádná motorka není opravdu bezpečná a SMC už vůbec ne. Nechce vás děsit, ale v každé situaci je potřeba si uvědomit, na čem zrovna sedíte a jakou palebnou sílu máte k dispozici v pravém zápěstí. Jednoduše řečeno, je tam toho víc, než na silnici dokážete využít. Nad šest tisíci otáček se rozmotá jako skutečný závoďák a ani jednou za den jsem se netrefil do omezovače. Rozsah použitelných otáček je doopravdy fantastický, ale přivítal bych maličko hlučnější zvukovou kulisu. Motor vrčí hezky, jenom by mohl maličko přidat na volume, aby to zběsilé rychlosti neubíralo na efektu. Lauf pana Akrapoviče to ale dokáže vyřešit.
Na trati je king
Hrozně moc mě bavilo, jakým způsobem tahle LC4 ničí zatáčky a zkracuje rovinky. Testování probíhalo na malém motokárovém okruhu a fakticky si nedokážu představit, co by tady mohlo jet rychleji. Je prakticky jedno, jakou rychlostí vletíte do zatáčky – vždycky máte k dispozici spoustu přilnavosti (nové Continentaly SM jsou super) a citu, který dodají fungl nové vidlice s odděleným nastavením předpětí a útlumu. V parádně širokých řídítkách je odezva, kterou na takovém místě chci a potřebuju. „Tuhle motorku snad nejde nabourat přes přední kolo,“ směju se při rozhovoru s Jörgem, kterého znám z předchozích prezentací Oranžových. Nic neříká, jenom se potichu přitrouble kření a každé kolo nás povzbuzuje, abychom na rovince zvednuli přední kolo ještě maličko výš a do pravého vracáku poslali motorky v pořádném driftu.
Z podvozku v okamžiku cítíte, jak moc je nad věcí a že si k němu můžete dovolit prakticky cokoliv. V každé chvíli máte detailní informace o tom, co se děje s pneumatikami a kde je limit jejich přilnavosti – nebojím se říct, že je to téměř telepatická přesnost. Klidně se k němu chovejte jako největší drsňák. Tlumiče se zdvihem 250 mm poberou i opravdové skoky a stupačky jsou ve správné výšce, takže na jejich brousení o asfalt už musíte jet jako naprostý šílenec. A to je dobře. Mám rád, když mi motorka říká, že toho umí daleko víc než já, a tím pádem mám spoustu prostoru, abych se zlepšoval a přicházel na to, jak jet prostě líp. Ochota měnit směr jako zfetovaná moucha nebo možnost v zatáčce kdykoliv upravit stopu je to, co vám dovolí každým kolem zrychlovat. Tohle fakticky není motorka pro pozéry, kteří se chtějí masírovat před zahrádkama nesmyslně drahých kaváren…
Jediná věc, která mě maličko mrzí, je cit a síla přední brzdy. Je to stejný radiální čtyřpístek jako na malé Panigale, ale schází mi počáteční zákus, který bych od SMC tak nějak automaticky čekal. Mám podezření, že standardní axiální brzdová pumpa neodvádí zrovna perfektní práci a je tady velký prostor ke zlepšení. Vím to, protože v ten samý den jsem jezdil na Duku R (na jeho test a nového Endura R si počkejte do dalšího čísla MH), který má pumpu radiální, a ten rozdíl v účinku a dávkovatelnosti byl oči otevírající. Škoda, takhle jste na brzdách trochu limitovaní a lepší cit by dovolil přesnější řízení s možností dávkovat brzdný účinek až k vrcholu zatáčky.
Stěžovat si nemůžu na zadek, který je citlivý a s jistotou můžete motorku posílat do zatáček dveřma napřed. Stačí pár minut a brzdné drifty vám přijdou jako ta nejsamozřejmější věc na světě. Je to kontrolovatelné a díky přilnavosti pneumatik i relativně bezpečné. Nové ABS překvapivě vůbec nepřekáží, je citlivé a chytré. Standardně funguje na obou kolech a dá se i úplně vypnout. V katalogu příslušenství KTM Power Parts máte i speciální konektor, kterým ho dokážete přepnout do režimu Supermoto – v něm je ABS aktivní pouze na předním kole, a se zadkem tak můžete vesele pohazovat bokem. V tomhle módu je elektronika hodně benevolentní a nehlídá zvedání zadního kola při tvrdých brzdách – pozor na to!
SMC je sice drtivě silná, zapomeňte ovšem na to, že byste motorku trhali plynem na výjezdech z vinglů, protože tenhle motard chce hlavně jezdit rychle a nezaměřuje se jenom na bezduché kravení. I když mám motorku na uchu a jdu na plyn docela „optimisticky“, z úzkého sedla jde ke mně jasně čitelná informace, že zadní kolo se drsně zakouslo do asfaltu a nekompromisně vystřelilo motorku na cílovou rovinku. Dvojka, trojka a na malou chvilku čtyřka, bez spojky – pim, pim, pim. Dva kvalty dolů a jemně pomocí lehké spojky a zadní brzdy vykopnout zadek do strany… a pak znova a znova, do zblbnutí… Tohle je prostě strašně dobrý a jasně to ukazuje na fakt, že abyste se královsky bavili, nepotřebujete nutně superbike s náloží 200 továrních koní a Mugello jenom sami pro sebe. Tady se všechno vzrušující děje v relativně rozumných rychlostech, a když vám dojde talent a s motorkou nedej bože praštíte, díky chytrým blasterům na řídítkách a silonovým padákům v osách kol jí vlastně nemáte šanci nijak drasticky ublížit.
Nevyměknul, jenom je chytřejší
SMC bylo vždycky zbraní hromadného ničení, která byla všehoschopná a vyžadovala od svého pilota 100% koncentraci, jinak uměla tvrdě trestat. To je vlastně pořád, jenom už nechce strašit za každou cenu a při každé příležitosti. Je to moderní a až nadpozemsky rychlá motorka pro někoho, kdo ji dokáže využít. Nechce vozit váš zadek s pohodlím domácí pohovky, chce vás prostě bavit – žádný jiný smysl nemá. SMC R se kupuje srdcem, ne rozumem…
Není to racionální volba pro někoho, kdo musí každý den jezdit 40 kilometrů do práce. Ne, tohle je dost drahý stroj na zábavu, i kdyby to mělo být jenom jednou týdně na hodinu „kolem komína“ nebo na místní motardové trati. SMC vám dokáže vystříkat z těla litry adrenalinu, zbavit vás napětí. Stačí jí k tomu poskytnout pár minut. Důrazně váš žádám, abyste se na ní svezli. A jestli hledáte právě takovou motorku, nic jiného už hledat nemusíte.
Foto: KTM
