No není ta malá červená pohovka od Yamahy jednoduše nádherná? Nelže a na nic si nehraje, takový je prostě nejmenší z rodiny Midnight Star.
Znovu se mi chce obrázek tý motorky skoro až pohladit. Přední kolo, černý lak, osm paprsků vytvářející vějíř zářící svou lehkostí. Kontrast ke křehkému kolu pak v robustnosti přední opláštěná vidlice, tuhá pevná konstrukce, kterou nahoře dotvářejí mohutná a doširoka rozevřená řídítka.
Motorka je to dlouhá a nízká, v mnoha detailech i poměrně baculatá, přesto však celá její stavba stále dýchá lehkostí a vzdušností. Nemáme tu čest s bručounem, tohle je zlobivka, která si chce hrát. Líbí se mi to jednoduché žebrování vzduchem chlazeného motoru, čistou linku na zádi stroje perfektně podepírá dlouhá a masivní výfuková koncovka.
Blatníky železné, přední mřížka decentního kulatého světlometu jakbysmet, chrániče blinkrů, přeplášťování svodů, kryty hlav válců, všechno zní kovově, žádný plast. Ano, já vím, že doba už se radikálně změnila a že na tyhle detaily si už dávno nikdo nehraje, ale mě to nedá, já si musím poklepat.
Posaď se
Navrch mě pořád dokola, při každém vyhlédnutí na parkoviště pod oknem, fascinuje ta její červená. Bez keců, jen ta barva sama o sobě motorku povýšila o celý jeden level. Přesně vyvážený kontrast s černou a do toho trocha chromu. Prohlížím si Midnight Star z vrchu, zezadu, zepředu a připadá mi taková bachratá, nizoučká. A taková ona skutečně je. Je to, jako kdybyste usedli do měkkého křesla, rozvalili se v divanu a chtěli jen tak rozjímat.
Chodidla na mohutných širokých plotnách, mezi koleny motor a macatá nádrž. I ta je politá tou parádní červení, v prostředku však rozříznutá stříbrnou nízkou kapličkou, uvnitř které je jen analogový tachometr a malý displej s tripem a hodinkama. Nic víc není potřeba, jen to nejnutnější. Strohost i na řídítkách, tady oceňuju, že japonec zůstal sám sebou a neozdobil ovládací prvky žádnýma cinkrlatama. Je to svý – ovladače à la japonská motorka – a to se taky počítá.
Za velkými řídítky je příjemně, nohy jsou předkopnuté tak akorát, pozice jezdce je sakrakurvalibózní. Pohodička. Tohle je přesně ten moment, pro který je taková motorka stavěná.
Rozjeď se
Malý objem? Na co? Tahle devětpade úplně stačí. Na rozjezdech jsi pán, maximálka na dálnici cca 160 km/h. Tady není co řešit, je to stroj své třídy a své doby – bručí, prská, ale nezlobí a křivka jeho výkonu je hlaďoučká jak dětská prdýlka.
My se pojďme spíš trochu zmínit o zatáčení. Tady mi přijde, že si asi nakonec tu motorku nejvíc užívám. Podvozek je totiž opravdu hodně nízký a vůbec není problém si každou chvíli škrtnout plotnama (čehož odření se vůbec nebojte, spodní část má vyměnitelný doraz). Ale o to tu nejde, co mně se hrozně líbí, že vás právě tahle chuť „křísnout si“ nutí věnovat víc pozornosti zatáčkám. Naučíte se je znát, odhadovat. Pokud chcete dokonalý oblouk, kdy budete stupnu táhnout po zemi alespoň pět vteřin, musíte to prostě umět – a když to budete umět, bude to pro vás zábava (a totéž pro kolemjdoucí).
Prostě vás to naučí číst oblouky, a to se podle mě počítá. Pozor si ale dejte na to, že i tahle hra má své limity. Plotna se sice při tření lehce nadzvedává a vše lze i dost aktivně korigovat, pokud ale náklon přeženete (většinou díky rychlosti), může se stát i to, že zavadíte až o spodní rám, a to už je pak průšvih, to je, jako by motorku zespoda někdo nakop, znám dokonce i případy, že se motorka ve vertikální ose nepříjemně v zatáčce pootočila.
Takže všeho s mírou, během prvních pár dní se naučte správně zacházet s brzdama, přední jeden kotouč zcela stačí, je dobré naučit se kombinovat se zadní a pak je brzdný účinek na 278 kg těžkou motorku absolutně OK. Negativum? No, počítejte pořád s jejím dlouhým rozvorem, tedy ve velkých rychlostech (dálnice) a na nerovnostech (ČR) se motorka třese, tohle ji vážně neba!
A poměj se
Tak a to je celé. Ještě přidejme pár praktických postřehů z týdenního testování. Spotřeba benzínu je malá, někde pod 5 litrů na sto kilometrů. Co se týče malých provozních nákladů, plus nahoru je i požití řemene k pohonu zadního kola a silné pneumatiky, které s ohledem na výkon motoru rozhodně čeká na motorce víc než jedna sezona.
Pozes je vzpřímený, takže všechno zlo povětrnostních vlivů jde jen a jen do vás, a jízdu si tedy rozhodně víc užijete, když zrovna neprší a nefouká. Asi nejvíc odhalená část jezdcova těla jsou pak holeně, po kterých stékají proudy vody doopravdy už po pár úvodních kapkách.
Spolujezdec má sedlo velké, naše figurantka snad maličko zaplakala, že jí v botech brzo začaly rezonovat vibrace ze stupaček, ale to je taky její problém, nemá být rozmazlená.
Jak říkám: hodná, klidná, hrozně moc líbivá a taky nenáročná motorka. Kdo ji zvolí, bude spokojen. A když si k tomu připočtete, že Y na ní letos udělala akci a prodává se jen lehoučce pod hranicí 200 tisíc, pak je to pro nadšence tohoto stylu asi naprosto jednoznačná volba. Neurazí, nelže a na nic si nehraje, takový je prostě nejmenší z rodiny Midnight Star.
Foto: Karel Táborský
