Mám před sebou lesní cestu. Celá je zapadlá do hnědých lístečků, který tady rozfoukal podzimní vítr. Na dnešek jsem spal jenom čtyři hodiny, ale nikdy v životě jsem nebyl víc vzhůru…
Jsem tady jenom já a tahle bílá motorka. Dávám plyn, hodně plynu. Zadek se sune bokem, řidítka do lehkýho kontra. Nic co by nešlo v klidu zvládnout. A pak zase a zase. Takhle to je už snad dvě hodiny a já pořád nemám dost. Je to jedna z posledních testovacích motorek letošního roku, takže si rychle uvědomuju, že by nebylo dobrý (po naprosto bezproblémový sezoně) s tím někde švihnout. Asi to znáte, jak to většinou skončí, když si řeknete: „Dám si to ještě jednou.” Tentokrát ale zvítězil rozum, takže tenhle mejdan končí…
První ťuk
Těšil jsem se na něj moc. Když přišly první zvěsti, že BMW postaví ostrý enduro se čtyřipade motorem, skoro jsem odpočítával dny, kdy se mi dostane do ruky. Na druhou stranu ale musím přiznat, že jsem měl drobný obavy, aby to nedopadlo jako s Xchallenge. To nebyla úplně vychytaná motorka. Motor se choval jako vydechlej desetiletej buchar, zadní plynový péro pořádně nefungovalo a motorka byla hrozně těžká na předek. Asi jsme nebyli sami, kterým to úplně nevonělo. Proto moje očekávání halilo mračno pochybností, jestli to nedopadne podobně. Po víkendu stráveným v lesích, na loukách a motokrosový trati můžu ale s rukou na srdci říct (napsat), že to konečně všechno pěkně zapadlo do sebe.
„Je to takovej náš otloukánek,” říká mi Zdeněk z AuTecu, když mi motorku předává. „Ale co, taková motorka si prostě občas lehne, je na to stavěná.” Musím mu dát zapravdu. Géčko mělo najeto něco kolem čtyř set kilometrů, ale podle stavu plastů mi bylo okamžitě jasný, že to nemělo jednoduchý. Ze všech stran bylo odrbaný, kluci na servisu dokonce museli odmontovat boční stojánek, protože ho nějakej doveda před náma totálně zkroutil. Mně to ale vůbec nevadí, už se vidím na svý oblíbený offroadový trase…
Pro pestrost
Aby byl testík zajímavější, zavolali jsme našemu říďovi Markovi, kterej si do garáže nastěhoval fungl nový WR 450 F od Yamahy. Ten ani pikosekundu neváhal a v neděli jsme si dali spicha v Milovicích. Sundaváme motorky z vozejku a musíme uznat, že Bávo vypadá ostřejší. Špičatý tvary mu dodávají moderní vzhled, bílej lak zase punc exkluzivity. Modrá Yamaha je mnohem klasičtější. Z Géčka je na první pohled cítit větší lehkost, a přesně takovej pocit jsme měli i pozdějc na trati.
Soukám se do 911 mm vysokýho sedla a motorka si pode mnou skoro vůbec nekecla. Sedačka je tvrdá a motokrosově úzká, tak to mám rád. Řidítka jsou v optimální výšce, takže proti jezdecký pozici nemám jedinou výtku. Jako správný ostrý enduro motorka nemá klíček, takže stačí brnknout o startér, a ten buchar pod váma se okamžitě probudí. Motor potřebuje chvilku na zahřátí; když se budete chtít hned rozjet, dá vám najevo nelibost občasným chcípnutím.
Spojka je sice možná trochu tvrdší, ale má krásnou progresi a dobře se dávkuje. Na ovládání stačí pohodlně dva prsty, jeden už je málo. Motor krásně zdravě bublá, jednička si trošku „řachne”, a já mizím v mraku prachu a vyrvaných drnů trávy. Hned po prvních metrech oceňuju sametově jemný vstřikování. Motorka na plyn reaguje sice okamžitě, ale bez cukání, a to je prostě k nezaplacení. Táhne jako bejk už od volnoběhu, ale čekal jsem možná trochu větší náruživost
Ve středních otáčkách ale ještě přidá a před omezovačem tam máte už pořádnej trap. Je docela ostrej, ale v každý situaci dokonale civilizovanej, tak to máme rádi. Převodovka má hodně krátkej chod, ale občas mi tam skočil falešnej neutrál, a to je hodně nepříjemný. Hlavně když se vám to stane v momentě, kdy potřebujete vystřelit někde z toboganu. Kvalty jsou za sebou ale hodně dobře poskládaný, čtyřka a pětka jsou už dost rychlý. Zkouším maximálku a 160 z něj dostávám. To bohatě stačí.
Jezdíme na pěkně uježděný polní cestě a začínáme zrychlovat. Do nějakých osmdesáti je BMW výborně stabilní, ale pak to začne. Na řidítkách je obligátní varovná samolepka s číslovkou 120 km/h, takže si hned od začátku dávám majzla. V pomalý rychlosti si toho nemáte šanci všimnout, ale když budete trochu topit, tak to tutově poznáte. Motorka je hrozně lehká na předku, což oceníte hlavně někde na roletě nebo při překonávání děr (přední kolo se zvedá fakt lehce), ale taky to znamená obrovskou nestabilitu. Už ani nepočítám, kolikrát se mi snaží motorka vyrazit řidítka z ruky.
Cestování od dorazu k dorazu je na denním pořádku, a děkuju Nejvyššímu tam nahoře, že má 450 X tak malej rejd. Nevím, čím to mohlo být, ale tipoval bych to na hodně velkou váhu nad zadním kolem. Nádrž máte pod sedlem, takže předek skoro nic nezatěžuje. Motorka je tím pádem hodně ostrá na změnách směru jízdy, ale tyhle tankslappery byly fakt krutý. Okamžitě bych na ni šoupnul tlumič řízení, pak by to byla asi paráda. Subjektivní pocit z ovládání je ale vynikající. Motorka je lehká a hodně úzká, takže si ji můžete pod sebou bezstarostně přehazovat.
Naopak musím vyzdvihnout kvalitu odpružení. O předek se stará 45mm vidlice Marzocchi, která je sice nastavená víc do tvrda, ale přesně tak mi to vyhovovalo. Do řidítek nešly přílišný rázy, zkrátka pohodička. A zadní zlatej Öhlins je pohádkovej. Výborně si poradí s jakoukoliv dírou, nic ho nevyvede z míry. Když zkouším na výjezdu z jedný ostrý pravý motorku posílat do štorcu, mám pořád nad mašinou absolutní kontrolu.
Takhle čitelný smyky jsem snad ještě na žádným enduru nezažil. Tady si Bavec zaslouží velkou pochvalu. Když to trochu přeženete, tak vás zadní tlumič na konci smyku sice trochu kopne zpátky, ale to neberu jako chybu. Dá vám prostě vědět, že tohle už bylo docela dost a měli byste se zklidnit. Lehce mě ale prudila zadní brzda, která rychle posílala motorku do smyku, tady by se hodilo trochu víc progresivity. Naopak přední kotoučovka je výborná, s přesnou dávkovatelností.
Povedla se
Bál jsem se zbytečně. BMW nedělá chyby a novým G 450 X to dokazuje. Je to výborná motorka jak pro nadšenýho hobíka, tak pro závodníky. Výborně čitelnej motor, naprosto špičkový odpružení a hodně zajímavá cena. Za 210 tisíc to je velmi solidní nabídka pro toho, kdo chce mít doma trochu něco jinýho než každej druhej.
Foto: Honza Karásek
