Test z archivu: Ducati Monster S2R

Když střelíte do překladače anglický slovo „sweet“, vypadnou na vás následující možnosti: sladká, příjemná, vstřícná, vonná. Tak to je docela přesný. S2R je přesně taková SWEET DUCATI slečna.

Ale jestli teď čekáte nějaký písmena o tom, jak jsme jako starý mazáci dorazili do prodejny Ducati, pučili si tuhle umírněnou Monsterskou variaci a pak jen vzdychali, jak je to líný a jak se to nemůže většímu litru ani podívat na paty, tak to jste nás přeci jen trochu špatně odhadli. Tahle Dukna nás totiž začala ihned prvním dnem dost bavit a tak jsme si na ní zalebedili, že dostala za jediný víkend tisíc jarních…

S Hornetem

Tahle motorka se na první pohled zdá jako nejlepší varianta pro vstup do velké Ducati rodinky. „Chceš bejt hustej a burácet ulicemi, být středem pozornosti a sexy? Pak neváhej. Máš tady před sebou mašinu, kvůli který nemusíš nutně začít vykrádat kostely a dá se na ní schrastit i nějak normálně klasičtějšími způsoby. Navíc to oproti malý šestce i docela sviští a ten letmák a dvojice vejfuků, to se snad musí líbit každýmu, ne?“

První srovnání S2eRky se nám naskytlo hned při jeho zapůjčování. K Papežíkům jsme si totiž vyšlápli odvážně za řidítkama Hondy a i když jsme byli vážně jako exoti, přeci jen to bylo k něčemu dobrý. Devítka Hornet proti osmině v Ducati, první kilometry konfrontujeme tyhle dvě varianty. Hodný a tažně bezchybný čtyřválec proti neposlušnýmu dvouválci. První reakce nemůžou být jiný a nebudeme vám tady mazat med kolem huby. Na Hondě je ježdění prostě jednodušší a pro někoho i příjemnější.

Jenomže zarazíš před prvním dívčím internátem a najednou se skóre rapidně mění. Dunící červený brumla okamžitě přebírá vedoucí roli a hodný vánek z výfuku Hondy si může o zájmu školaček nechat jen tak zdát. A o tom to celý je. BIKE, který dodá sebevědomí a skvěle vypadá. Jestli se nepletem, i to k motorkám hodně patří.

Sama

Co o ní říct, když pak před internátem zůstanete sami a nastane čas taky něco předvíst. V čem je tedy to červený tak dobrý a co holkám ukázat, aby na to ještě dlouho nezapomněly. Určitě je bude bavit motor. A když jim dáte pocítit, jak se celý, původně superbikový agregátek chvěje při každym razantnějším otočení plynový rukojeti, budete jich mít v náručí hned několik. Pět, šest, osm tisíc, to jsou pro tenhle strojek ty nejideálnější momentky a za devítkou už se dočkáte toho, že vám Ital poručí, že je na čase se uklidnit.

Ale panenky to mají rády, když to není až tak úplně jednoduchý, takže i při práci s rukojetí je možný najít pár drobných nectností. Hodně se to dusí v nízkých otáčkách a když se opravdu rozhodneš předvést předpisové rychlosti, budeš mít problémy. Na „pade“ jakoby tu nebyly převody. Trojka škube a dvojka je zbytečně přetočená.

Podvozek je na tuhle třídu klasika. Co víc k tomu říct. Když přeskočíš z R6, budeš řvát, ale samo o sobě tě to uspokojí. Prostě nejedeš první třídou, ale speciální „Monster“ posezení (nevím, jestli to nemají patentovaný) uvede mašinku plně do tvý kontroly. Roztažený ručky, zaklíněný nožičky, to u jiných motorek přislíbí až tuningový úpravy. To je moc dobrý.

Je pěkná

Možná, že na první pohled ani nepoznáte, proč je tenhle Monster zas něčím jiný. Je to ale jednoduchý. Loni poslali kluci italský do světa S4R, která byla jako první naháč značky vybavena vodním chlazením a motorem z devět devět osmy. Jasně dobrý a hodně vostrý, jenomže za čtyřistatisíc bubáků přeci jen trochu drahý. Letmý kolo ani krásný výfuky samy o sobě nemohly tuhle hráz překročit.

Proto letos přišla S2R. Motor je menší, není tady chladič, ale zůstaly všechny ty krásný věci. Takže za dvěstědevadesát spousta nádhery. To se nám líbí.

Na trh se dodává hned v několik barevných verzích, takže si stačí jen vybrat. Navíc je tady i klasická verze Dark, vyvedená v matným laku a za ní ušetříte ještě dalších třicet tisíc.

Proti S4R

Nemá to samosebou takovou páru a na rozdíl od S4R se dá postavit na záda jedině vyspojkováním na jedničku. Zrovna u Dukatek dost nepříjemná činnost. Naopak dobrá vlastnost je, že na to klidně můžete posadit i začátečníka a ten si z toho šílenýho zátahu necvrnkne do kalhot (což je na esčtyrce nevyhnutelná jistota). Neberte to ale tak, že by to bylo nějaká vydechlina, to teda ni náhodou. 77 kobyl je z dvouválce slušná porce, a když ji držíte u krku, dá se jet slušná palba.

Další rozdíly se hledají těžko. Prcek jde trochu líp do zatáček, už kvůli o pár kilo nižší hmotnosti a celkově se lehčejc ovládá. Obě motorky brzdí fakt dobře, tady problém nehledejte.

Kompletní test si můžete stáhnout ve formátu PDF ZDE!

Foto: Honza Karásek