Dočkali jsme se. Nejuniverzálnější motorka planety je v Čechách a má tu čest čelit našim rozmláceným silničkám. A Mototohouse byl první redakcí, která měla možnost jí tuto lekci uštědřit.
Jen málokterá motorka rozdělila svět na takové dva protipóly. Polovina motocyklové populace ji nenávidí (pro její vzhled) – druhá polovina hřeje v skrytu duše pocit, že to přeci musí být báječná mašinka, když její základ tvoří bájná VFRka!
MOTOR
Véčkový čtyřválec převzatý z předchozího osmistovkového VFR, na tom není co zkoumat, co o něm špekulovat. Už na stojánku slyšíte ten charakteristický drunčivý zvuk, takhle bezpochyby nezní žádná jiná motorka. 100 koní výkonu asi není žádná omračující hodnota, ale pro motorku, která by měla být takovým jednostopým SUV, to je docela adekvátní. Nenudí, ale taky nenakope…
Jak to jede v reálu? Pod 3000 otáček jako plyš, véčko je sametové, při pohybu městem se cítíte jak v peřinách. Od 4000 pak motorka už maličko bručí a jede si příjemně dopředu s citelným zrychlením. Samozřejmě za doprovodu mírných vibracích, to aby dala najevo, že ona není žádný obyčejný řaďák!
A pak je tu třetí úroveň, ta začíná nad 7000 otáček – to se s jádra najednou ozve něco, co bych od motorek podobného ražení nečekal. Jak to jen říct přesně… V přilbě to zní jak z třílitrového osmiválcového auta, takový hrubý syrový motorový zvuk – ano, to systém V-TEC (proměnlivé časování ventilů) právě zafungoval. Je to líbivé, nebudu vám lhát.
PODVOZEK
Takže motor není úplně klasicky hodná „Honda“. A co podvozek, bude i ten v něčem překvapovat? Rozhodně v tom, jak perfektně je připraven. 100% dokonalosti. Ale i on nakonec trochu překvapil. Jakoby totiž ke své práci ani nepotřeboval pilota! Čím míň na něm děláte takové ty opičárny (jako je vystrkování kolena, či vyklánění se v zatáčkách), tím čitelněji je ta mašina ovladatelná.
Tahle je vlastnost, která ale bude naprosto přesným zásahem do cílovky případného zákazníka. Na takovéhle motorce nebudou lítat děti, jejichž hlavní životní podstatou bude odírat slidery. Kdepak. Tohle budou řídit chlápíci, kteří si to budou tu svou svižnou jízdu užívat!
Takže, co zatáčka, to víc a víc do náklonu. A nemusíte dělat nic, jen sedět jak špendlík zaraženi do sedla a kochat se tím, co všechno Crossrunner zvládá. Vysoký zpřímený posed dá pocit, že se nakláníte skutečně dohluboka a navíc, každé takové vykroužení oblouku bude přesné a bezpečné – a přesně jak znějí pravidla.
POSEZ
Ale, ať jenom nechválíme. Máme tu i něco, co se jí dá úspěšně vytknout, navzdory všem testům, které jsem doposud o téhle motorce četli. Podle nás totiž na Crossrunneru docela fouká a kdybychom to měli říct víc přesně, pak při vysokých rychlostech docela dost.
Podle všeho je to daň za vysoký pohodlný posez, který má evokovat pocit z jakéhosi kvazi-endura. Tady ale sedíte opravdu vysoko a přední maska je oproti tomu ve dvoustech malá a bezmocná.
PROČ JI CHTÍT?
Jednoznačně. 260 tisíc za motorku s takovýmhle motorem – jeminánku. Fantastické a nesmrtelné VFR bylo, je a bude ikonou. Pohodlná, přesná, nenáročná motorka na každý den. Bude vás vozit (při spotřebě cca 5litrů) do alelujá. A o to tady šlo. O motorku, kterou postavíte před barák a bude neustále připravena. Ptáte se na terén? No, světlá výška není kdoví jaká, ale k rybníku a do lesa se s ní v pohodě dojet dá.
A na závěr něco o tom designu? No, to je spíš na vás. Je pravda, že jsem si za těch pět dní prodlouženého víkendu docela zvykl. Ta ostrá špička masky i přední chrániče obou chladičů mi přišly svým způsobem nadčasové, ale co to kazí, to je ta obří plotna nešťastného sedla. Vymyslet tohle trochu jinak nad letmo uloženým kolem, byla by z toho báječná motorka.
Foto: Honza Karásek
