Ta mrcha se točí do devíti tisíc! To je na jednoválec s dvouletou zárukou jednoduše něco neslýchaného. Byly časy, kdy tyhle motory bývaly líné vibrující buchary. Ta doba je už ale nenávratně pryč. Svezte se a garantuju vám, že si často budete klást otázku, zda to vůbec jednoválec je. Ten motor je jednoduše geniální stvoření a naprostý zázrak.

Duke R chce prostě jezdit, tečka a hotovo. Z mého pohledu se dá nazvat okamžitou klasikou, protože repertoár jeho rozličných schopností je téměř nevyčerpatelný. Vyplatí se tedy vyndat těch 64 000 navíc oproti základnímu modelu?

Víc šťávy

Nemá cenu chodit okolo horké kaše. Vyplatí. Standardní Duke je fajnová motorka, to je bez debat. Pro většinu lidí bude naprosto dostačující. Jenže pokud máte rádi svižnější svezení a chcete dál posouvat svoje řidičské schopnosti, můžete docela brzo narazit na jeho limity. V motoru to rozhodně není – daleko dřív se totiž ozve základní podvozek bez možnosti nastavení. Stručně řečeno, základní odpružení je moc měkké, což se sice hodí na klidnou jízdu na těch našich tankodromech, ale daleko míň na kurážnější jízdu, když jdete neúprosně po apexech.

A přesně tohle je chvíle, kdy se o slovo přihlásí eRko. To má o 15 mm vyšší zdvihy (sedlo může být pro holky a menší piloty až moc vysoko) a tlumiče WP jsou plně nastavitelné, pokud byste projevili choutky si motorku přizpůsobit svému jízdnímu stylu. Skvělý je, že i drobné úpravy na odpružení jsou okamžitě znát a motorka na ně velmi citlivě reaguje. Takže pokud víte, co děláte, směle se do toho můžete pustit. Lepším podvozkem to ale nekončí. Na předním ráfku je teď radiální brzdový třmen a mnohem hutnější zvuk přidal homologovaný výfuk od Akrapoviče (ten sundá jedno kilo váhy).

Nastavitelné jsou i stupačky a už v základu jsou o kousek výš, takže máte lepší volnost v náklonech. A polepšil si motor, i když ty dva koně navíc oproti standardu jenom těžko poznáte. Zlepšení se dočkala také elektronická výbava. Kontrola trakce má jinou kalibraci, stejně jako ABS, které spolupracuje se systémem MSR (Motorcycle stability control) a umožňuje bezpečné brzdění i v náklonu. Teda ne, že byste to někdy měli dělat, ale je fajn vědět, že tam je. Budík je kompletně digitální, a i když vypadá dobře, stejně na něm na sluníčku nic neuvidíte, protože jeho kontrast je mizerný. Jako třešničku na dortu pak dostanete jiné a mnohem agresivnější barvy, oranžový rám a hliníkové brýle. Duke R vypadá zkrátka dobře. Mnohem akčněji než základ. Od pohledu uličník.

Silnice, guma

Řeknu vám, ty změny v katalogu nezní nijak dramaticky, ale v reálu jsou. Miluju ten pocit, že motorka je jenom tak dobrá, jak dobrý jsem já. Musím ji řídit, ne být jen prostý pasažér. A Duke R ze mě dokáže dostat to nejlepší, protože k tomu má ty nejúčinnější pomocníky. I když je jako celek jednoduše okouzlující, ten motor tady hraje absolutní prim. Vypněte kontrolu trakce a přední kolo vyletí do vzduchu s minimální námahou, dokonce i na dvojku. Jezdit na něm po zadním je až nadpozemsky snadné. Dodávka výkonu je bezvadná, citlivost plynu ukázková. Výkon narůstá progresivně bez výrazných vršků nebo propadů. Ve všech otáčkách je ohromně silný, progresivní a odhodlaný. Vyžaduje ale neustálou pozornost, protože i když je na jednoválec velmi civilizovaný a ochotný, nemůžete se za řídítky flákat a nechat ho převalovat jen na jeden kvalt. A v tom je právě jeho kouzlo. Chce, abyste ho řídili, brali ho u držky a hnali ho až k omezovači. Udělejte to, klidně si poslužte, on se totiž bude jenom chechtat a vrtět přitom vesele řídítky.

Rozdíly? Obrovské!

Měl jsem možnost přesednout v jednu chvíli ze základu na eRko a můžu říct, že rozdílná je i jezdecká pozice. Zatímco standard je uvolněný, u R budete víc na nádrži a motorka vás bude nutit do útočnější pozice. A je to dobře, protože tenhle podvozek je doslova delikátní. Na silnici má dost soustředěnosti, aby udržel obě kola v kontaktu se silnicí (anebo ne, když si to budete přát…), a neměl jsem potřebu do něj vůbec hrabat. Odezva předního kola je dobrá a může za to i kvalitní obutí do Metzelerů M7, které skvěle drží a nepotřebují ani nijak výrazný čas na důkladné prohřátí.

Malá závodní trať je místo, kde Duke R absolutně exceluje a doslova z něj stříká radost. Jenom těžko budete hledat hbitější motorku, která se nezalekne vůbec ničeho. Je jedno, jakou rychlost si na průjezd zatáčky vyberete – KTM tam vletí, zakousne se a vystřelí vás ven. S předním kolem v luftu a tlustou čárou za zadním kolem. Ke znatelnému zlepšení došlo u brzd. Radiální třmen Brembo M50 má tu správnou ostrost, aniž by se vytratil cit, a každé zmáčknutí páčky bylo doprovázené staženým zadkem z rychlého nástupu, který se špatně dávkuje. Nic takového se tady nekoná – pocit na páčce je výborný. A fajnová je i zadní brzda, u které navíc díky režimu Supermoto můžete potlačit ABS a užívat si tak to, co vidíte na fotkách kolem.

Blbý je, že nastavení elektronických asistentů si motorka nepamatuje a po vypnutí klíčku se všechno zas vyresetuje do základního setupu. To je na palici, ale víme, že továrna už pracuje na nápravě a nové modely nebudou tak tvrdohlavé. Anebo si kupte speciální konektor, který ho naučí poslouchat. A ještě jedna důležitá věc – ať už ho vezmete kamkoliv, hlavně ať to není velký závodní okruh jako Brno. Tam si sice užijete krásu a jistotu v zatáčkách, dlouhé rovinky ale prověří sílu vašich paží a odolnost krčních svalů. Fakt ne, sem Duke R nepatří. Dálniční rychlost kolem 140 km/h se dá chvilku přežít, ale podvědomě budete vědět, že rovinky jsou něco, co musíte přežít, abyste se dostali znovu do zatáček. Duke pro oblouky žije. Hlavně ty pomalé a středně rychlé, kde z ostatních nadělá sekanou. Je s ním víc legrace, než by mělo být povolený.

Ou, to bolí

Na tomhle místě je těžké nedotknout se ceny. Ta je oproti přímé konkurenci doslova astronomická. Když ho budete srovnávat s Kawasaki ER-6n, Suzuki SV650 nebo Yamahou MT-07, a to nevyhnutelně budete, příplatek sto tisíc vypadá jako absolutní šílenství. Věc má ale dvě stránky. Ani jedna ze jmenovaných nemá takovou výbavu a kvalitní komponenty. Výkonově je to hodně vyrovnané, v pocitu kvality a rychlosti v zatáčkách je Duke R úplně jiná liga. 147,5 kg váhy je něco, k čemu si ostatní nemůžou ani čuchnout. Jako vždyck, to už bude na vás. Jednoduchý rozhodování to ale není.


Za co dáte těch 100 000 navíc?

Jak jsme řekli, přímá konkurence je o pořádný kus levnější. Co tedy dostanete v balíčku, kterému KTM říká „prémiový produkt“? Duke má elektronický plyn ride-by-wire, který ostatní nemají. KTM také může mít volitelný Track Pack, jenž přidává tři jízdní režimy a kontrolu trakce. Zbytek konkurence má také ABS, ale KTM přihazuje radiální třmen Brembo. Žádný z levnějších konkurentů nemá nastavitelné vidlice a štelovat můžete jen předpětí pružiny na zadku. Dále tady máme WP vidlice ve specifikaci upside-down, Japonci mají pouze standardní teleskopické vidlice, KTM má navíc jako jediná antihoppingovou spojku a výfuk Akrapovič. Na druhou stranu je ale pouze jednoválec, kdežto ER-6 a MT-07 jsou řadové dvouválce, SV je vidlicový dvouvál. KTM se také chlubí prémiovou kvalitou zpracování, což ale prověří až čas.

foto: Jan Stárek a David M. Bodlák

6 KOMENTÁŘE

  1. Přiznejme si, že současný Duke R moc smyslu nedává. Za těch 64 litrů navíc máte stavitelný podvozek (Kdo z nás obyčejných smrtelníků to umí nastavit?) pár elektronických fičur a Akrapa. Ride-by-wire, radiální Brembo a antihopping má i standardní verze. Jo a ještě je to jediná možnost, jak přijít k oranžovému rámu, pokud jej nutně potřebujete.:-)

  2. Fotky jsou strašný jak nějaký obrázek přetuněný. A čekal bych trošku větší odvaz jezdce s takovou funny motorkou.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here