Aby byl tenhle test objektivní, musel jsem na týden rozdvojit svou osobnost… Rozdvojit svou osobnost tak, že jsem se po letech musel znovu vžít do kůže patnáctiletýho „utřimlíčka“, kterýmu zrovna nějakou shodou okolností hodně vyšlo vízo, a teď čeká, jakáže bude smetana.
To se pak udělaj smutný voči na tátu, ten pak večer v posteli udělá trochu veselejší pohled na mámu, a už se brakuje šrajtofle, už se jede pro motorku, už je z toho všeobecný veselí a rodinná pohodička. Taková krásná padinka. Jaký to bude osedlat si ji?
Vezměme to pěkně z gruntu. TZRo je krásná a dospěle se tvářící motorka. Tohle když mlaďas zaparkuje vedle skládaček na školním dvoře, padnou mu patnáctky s culíčkama k nohám a budou se rvát o to, která s ním pojede o velký přestávce na „test-fahrt“. Vážně…
Vyzkoušejte si to někde – když ji postavíte vedle třeba R6, moc velký rozdíl ve velikosti tady nebude. Všechno se tváří dospěle a dodělaně. Sedlo se sice trochu níž, ale vzdálenost řidítek a poloha stupaček je jako na velký motorce. K tomu všemu velký otáčkoměr s bílým podkladem a digitální tacháč. Brnnnnnk, brnnnk, brnkačka.
2 stroke heaven
Při přebírání motorky v Yamaze jsem dostal hned mezi garážovýma dveřma od Petra varování: „Je hodně čerstvá, tak k ní buď milostivej. Nestihli jsme ji zajet, ale je už lehce odšpuntovaná (sériovka je omezena na 45 km/h), takže se jí celkem chce.“ O.K., první kilometry budu mít slitování, ale podle toho, jak se Petrovi krabatí čelo, mi je jasný, že to ta motorka rozhodně nebude mít se mnou jednoduchý.
Jako každý dvoutakt je při studeným startu nutný lehce přikrmit směs mechanickým sytičem, ale jinak chytá na první ťuk. Trochu mi tady chybí nakopávačka, přece jenom je to dvoubuch a umět si sám mašinu nakopnout, to by měl zvládnout určitě každej začínající bajker.
Studený se jí moc nechce, musíte překonat ten špunt, kterej je z motoru cítit, a jednoduše dvoutakt zahřát. Jinak to nejde. Pak ale holka začne zpívat! Nízký otáčky jsou lehce letargický, ale kolem sedmi slušně zatáhne a vydrží až do desíti. Ten dvoutaktní švuňk v motoru je, né že ne. Jenom by ten kopanec mohl být trochu větší. Chtělo by to laděný výfuk a lehce hrábnout do karburace, pak by z toho byla raketa.
Takhle se na šestku dostanete na stálých 55 km/h, pak už budete motor přetáčet. Z kopce jsem ji rozmastil až na sedmdesát, ale to už holka měla dost. Maximálka teda není nic extra a můžou za to podle mě hlavně převody. Prvních pět kvaltů je pěkně poskládaných a budou tam s radostí padat, ale pětka se šestkou mají mezi sebou minimální rozestup, což motorku ve finále dost brzdí.
Pro případnýho kupce to ale asi velkej problém nebude, protože pro patnáctiletýho dopravního nezkušence je ten výkon tak akorát, a táta bude moct klidně spát, že nepustil kluka někam se rozsekat.
Slidery s sebou
Jó zatáčky, tady se jí moc líbí. Geometrie je jako na velký motorce, posez taky, takže ve vinglech nikoho zdržovat nebudete. Navíc ta hmotnost, bombice. Mašina pod váma zpívá a můžete s ní mlátit až na ucho (teda pokud najdete zatáčku, která se jede padesát na koleno…). Gumky si to v klidu poberou, brzdy fungujou jako na každý jiný Yamaze, tedy parádně.
Zadní by sice mohla flekovat trochu víc, ale když na to dupnete, černou čmouhu napíšete. Hodně příjemným překvapením pro mě bylo, že se vůbec nezavírají řidítka, což by se u takový motorky mohlo stát. Prostě ji tam pošlete a ona ve zvolený stopě v klidu zůstane.
Tlumiče si s většinou nerovností hravě poradí, ale jak trefíte něco většího v náklonu, může to motorku rozhodit (kvůli nízké hmotnosti nemá tolik stability). Mazání je oddělené a plná olejová zásoba vydrží až na tisíc kilometrů, což je dobrá zpráva. Navíc 13 litrů benzinu vystačí na pořádnou porci kilometrů, padina prostě vůbec nežere.
Koupit, nebo ne?
No, to bude trochu oříšek. Yamaha za ní chce bez stovky osmdesát tisíc, a to už je pořádnej ranec. Jasně, nekupujete žádnýho okopírovanýcho Číňana, takže tady platíte za kvalitu. TZR se vyrábí ve Španělsku, za což si holt fabrika nechá pořádně zaplatit. Na druhou stranu – tohle až mlaďas uvidí stát v garáži, skočí vám kolem krku a budete ten nejlepší táta na třetí planetě od světla 🙂
Foto: Honza Karásek
