Radost musí bolet! Když si chceš něco skutečně užít, musí to tak trochu bolet. Jinak bys totiž nevěděl, že to bylo skutečný. Den, kdy jsem se zamiloval: Harley-Davidson Softail Slim

Představili ho na jaře 2012. Je to Haryk ve stylu cca padesátých let, tedy motorka v té nejryzejší podobě. Když teď sedím na tomhle úžasném stroječku, skoro bych se až nakopal do zadku za všechno to, co jsem si kdy myslel o motorkách. Už od prvního metru mě totiž tenhle malej černej hovnivál neskutečně pohltí. Vlastně už od první sekundy, kdy mi klíčky od něj předala ta půvabná malá Kristýnka.

Proč? Netuším… Ale prostě je to přesně ta božská podoba jednoduchosti, ve který bych se rochnil a převaloval do nekonečna. Jednoduchá a osobitá motorka. Ještě nikdy jsem nezažil, abych hned první den večer přijel domů, vzal do ruky hadřík, nádobku vlažné vody a šel motorku okamžitě pucovat. Ne proto, abych ji naleštil, ale spíš proto, abych ji poznal, abych se s ní maličko pomazlil a pohrál. Stará pravda totiž praví, že motorku nejlíp pochopíš, když se jí začneš dotýkat holýma rukama.

 

Harley-Davidson Softail Slim

V čem má navrch

V čem má navrch oproti tomu všemu, co jsem doposud měl možnost „ochutnat“? Přemýšlím usilovně, ale moc logických odpovědí mě nenapadá. Snad jen v tom, že je to přesně ten koncept, ta myšlenka, jak jsem si motorku svých snů vždycky představoval. Fakt žádný pentličky, kudrlinky, kravinky a serepetičky. Je syrově kovová a přitom překvapivě lehká, jakoby krátká, ovladatelná. Sedíte jen 650 mm nad zemí a nepotřebujete vlastně vůbec nic víc. Koukáte se na to, jak se krajina míhá v odrazu černého laku pláště obřího světlometu, a když vám je úplně nejvíc smutno, tak se podíváte na stříbrnou tabulku s nápisem Harley-Davidson pod hrazdičkou na řídítkách.

Tak tohle je, kluci, ONO… Běží mi hlavou a každý metr provázený vibracemi a duněním toho Twinu si nadobyčej užívám. Vůbec mi nevadí, že v porovnání s uhlazenou precizností všech ostatních motorek je tady vlastně všechno úplně špatně a jinak. Tohle totiž není jen „hra na něco“, tohle je doopravdy! Já jsem se nezamiloval, já to pochopil…

 

Harley-Davidson Softail Slim

Jízdní vlastnosti, poznatky

Jízdní vlastnosti? Čím začít? Asi nejlépe podvozkem. Šestnáctky kola jsou obutý spíš do baculatých gum, takže tajenka první zní, jak se stroj bude chovat v zatáčkách? Dáváme první průjezdy při focení, je to taková ta opakovací hra, která dává jezdci možnost si jednu zatáčku zažít a trošičku se v ní „otrkat“. Napotřetí prolítnu úzkou vesnickou vlásenkou skoro stodvacítkou, tedy úplně stejnou rychlostí, jakou tady „dává“ jakýkoli jiný naháč. Haryk jen trochu víc hopsá na hrbolech, ale jede tam, kam jsem chtěl, a to je dobrá zpráva.

Snad jediné, co mě v souvislosti s tímto napadne, je fakt, že jízda na tomhle H-D je taková „bez pardonu“, ta motorka nic neodpouští, nepomáhá. Když najedete zatáčku blbě (moc rychle, blbě stopa nebo v ní bude jen náhodou štěrk), už je pozdě to nějak zachraňovat. Pak už musíte jen uvěřit pánubohu, že to s vámi nějak uondá.

 

Harley-Davidson Softail Slim

Stupačky neustále drhnou o asfalt, převodovka má hodně dlouhé kvalty, takže není moc důvodů, proč s ní kvrdlat a přeřazovat. Rychlostních stupňů je tu k dispozici celkem šest, ovšem na normálních silnicích vám tam zůstane po většinu času asi hlavně pětka. Ta šestá, signalizovaná malou zelenou šestkou na ciferníku, je už vážně spíš dálniční a udržovací kvalt.

Co se týče motoru samotného, síla v něm nějaká je. Ale znám 100 + 1 motorek, které jedou prostě víc. Jenže i tohle vem čert! Cestovní rychlost je sto deset, průvodní znak je ocelový zvuk jádra a v něm ševelící rozvody. Navíc spojka u tohoto konkrétního kousku zabírá bezmála už od řídítka, takže je to vždycky s pořádným žďuchancem do zad. Vrtání 98,4 mm a zdvih 111,1 mm, pro nás bezvěrce už to není válec, ale spíš studna. Přesto motor není ucukaný a dá se s ním v pohodě operovat, pohybujete se hlavně v otáčkách – 2350 a 3500 rpm, vyvažovací hřídel a vstřikování zde pracuje přesně, v mezích normy (hovoříme o H-D) jede jako peřinka.

Den, kdy jsem se zamiloval: Harley-Davidson Softail Slim

Harley-Davidson Softail SlimHarley-Davidson Softail Slim

Hladím ji vlhkým hadříkem

Víc jízdu na H-D popisovat asi nebudu. Protože to nemá smysl. Ti, co H-D znají, ví, o čem hovořím. Vy ostatní si ho někde půjčte a zjistíte, že tady sotva stačí slova a písmenka. Já už jen dodám poslední postřeh týkající se konkrétně tohoto Softaila – chválím jej za hrozně široký rádius řídítek, díky čemuž není problém se otočit skoro na pětníku nebo kdekoli zaparkovat.

Tím se znovu vracím k tomu, jak kompletně a stroze na mě ta motorka působí. Černý matný lak a trocha leštěného kovu (chromu moc ne, spíš hliníku). Nic tu není navíc – černá řídítka, tlustá vidlice, znak na nádrži a jednoduché hluboké sedlo. Blatníky v barvě, na nádrži velký, ale ne předimenzovaný tachák.

Harley-Davidson Softail Slim

Na rozdíl od pověr mě maličko překvapuje velice vstřícné ovládání. Jednoduchým pohybem palce levé ruky zkontrolujete čas, trip anebo třeba otáčkoměr a ukazatel, jaký máte zrovna zařazený kvalt (můj názor – u každého dvouválce věc nadmíru šikovná). Haryk není žádný předpotopní buran, v tomhle směru už je to moderní a civilizovaná motorka.

Nohy máte na širokých gumových plotnách, což jest samo o sobě pohodlné. Tady ovšem jednu připomínku mám, vadí mi (i při čtvrtém dnu testu si na to nedokážu zvyknout) zadní nožička řadičky. Chápu, k těmhle motorkám patří logika, řadit nahoru patou, ale mě ten klacek prostě vadí! Když zvedám nohu ze země nebo když se chci na motorce pohnout během jízdy, vlastně neustále o něj nějak zakopávám. Kdybych tuhle mašinu měl někdy doma (a jednou budu!), byla by to vážně ta první a jediná věc, kterou bych na Slimu změnil či odmontoval.

 Harley-Davidson Softail Slim

Kruté, božské, ale hodně kruté

Povím vám teď, co je absolutně nejblbější na téhle naší práci. Je sice parádní, že se svezeme úplně na všem, jenže nikdy to není skutečné a pokaždé dostáváme vlastně jen svým způsobem ochutnat. Ty božské hračky nám jen na chvíli dají do ruky a pak, alespoň z některých, nám zůstává zamotaná hlava. Jsme obyčejní kluci, to prostě nejde se občas nezamilovat.

Vracím klíček, imobilizér a jedu pryč. Hlava mi to šrotuje na plný pecky. Vlastně je dobře, že ji nemůžu kešovat hned, nevážil bych si jí. Takhle je to lepší. „Pokud budeš doopravdy chtít, tak to jednou doopravdy dáš,“ říkám si do helmy. „Musíš si ji ale zasloužit a trochu pro to něco obětovat. Jen tak si ji budeš vážit. Radost, která nebolí, by totiž přeci netěšila.“

Ne, nezbláznil jsem se, ta motorka mě svým projevem a smyslem vážně dokonale a od základu rozbourala. Už dlouho jsem nejel na ničem takovém a moc dobře vím, proč se pan Ketterhagen rozhodl udělat ji právě takhle. Udělal ji pro mě. Tedy pro člověka, kterej nekupuje věci pro efekt, nýbrž pro jejich podstatu a základ.

Harley-Davidson Softail Slim


 

Technické zápisky

* Motor je už dnešní H-D klasika vzduchem chlazený Twin Cam 103 – posledním Softailem s Twin Cam 98 na trhu tak zůstává už jenom ořezaný Blackline.

* Rozvor 1 635 mm vychází z řady Softailů, hodnotami je motorce asi nejblíže klasický Fat Boy. Přesto je díky rozložení váhy velice dobře ovladatelná, k čemuž napomáhá i široký rádius v řídítkách. Suchá váha 305 kg je o chloupek míň, než na co jsme zvyklí u jejich sestřiček, a i to má bezesporu vliv.

* V brzdách je přítomno ABS, ale jezděte tak, aby nebylo potřeba. To není motorka na krizovky a jančení. Využijte tu božskou možnost se jízdou netrápit, nýbrž si ji užívat.

* Palivový systém – elektronické sekvenční vícebodové vstřikování paliva (ESPFI). Pravověrní staromilci s oprášenými VLC asi chytnou tik do levého oka, já podotknu, holt taková už je doba…

 Harley-Davidson Softail Slim

K četbě testu doporučujeme i muziku …ZDE

 

 

 


text: Honza Karásek, foto: Karel Táborský

 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here