Ducati Streetfighter V4 S – první dojmy

Nejočekávanější mega-naked je konečně v Česku a my se s vámi jdeme podělit o naše první víkendové poznatky.

Jeho rychlost je děsivá a až mimozemsky účinná. Není to motorka na blbnutí, ona umí jezdit tak rychle, jak je fyzicky možné.

– má ohromnou soustředěnost a předek je v každé situaci stabilní. Aby se zvedl na zadní, musíte ho vyloženě vyprovokovat, i přes vypnuté DWC. A to má 208 koní.

– pořád mám pocit, jako když jedu na Panigale, jen s rozdílem vyšších řídítek. Způsob, jakým decimuje rovinky, je pro běžného smrtelníka nepředstavitelný!

– překvapilo mě pohodlí, z profilu podivně tvarovaná řídítka netlačí tělo do přehnaně útočné pozice a ani na něj moc nefouká. Dálniční rychlosti jsou snesitelné.

– oboustranný quickshifter je jemný, motorce neubližuje, ale převodovka by mohla mít maličko pozitivnější chod s větším odporem.

– kované ráfky Marchesini + vysoký profil zadní gumy + kliková hřídel, která se otáčí dozadu, budí dojem naprosté lehkosti a hbitosti. Streetfighter neklade odpor.

– tuhé a dobře dávkovatelné brzdy bez náznaku vadnutí. Brembo Stylema jsou špiča.

– ovládání infotainmentu a veškeré nastavení je jednoduše pochopitelné, za minutu víte, kde, co a jak naladit.

– semiaktivní odpružení dělá výborně svou práci. Fighter je pohodlný, poddajný a klidný. Jednoduše lze změnit celkový setup a umožňuje i fixní nastavení bez podpory elektroniky, pokud by někdo po takové věci toužil. Netuším sice, proč to dělat, ale volba tady je.

– v nižších otáčkách je ohromně hlučný, pak se na malou chvíli zklidní a následně zase exploduje.

– bere se trochu moc vážně, není to janek, neposedné pako. Je to precizní nástroj šíleného chirurga.