Miluju vůni po dešti. Jenže to mám smůlu. Ne, že by déšť chyběl, on už právě pár dní neustává, takže to „po“ se nekoná.
Marně přemýšlím, jestli se mi někdy stalo, že bych většinu testu odjezdil v nepromoku. Ne, nestalo. Dobře, ale zkusím si nemyslet, že za to tenhle žlutej Bavor nemůže. Takový schopnosti přece nemá!
Boxer na mnoho způsobů
Co je vlastně zač? Pojďme se chvilku brouzdat nabídkou BMW. Ta má v katalogu 2019 celkem 25 motorek (plus tři skútry). Malé jednoválce, větší řadové dvouválce, ostré čtyřválce a na vrcholu hrnků šest. A přeci, když se řekne BMW, většina z nás si představí boxer. Teda, většina z nás si představí boxer a hned vzápětí GS, což je trochu škoda. I sami prodejci BMW Motorrad přiznávají, že fenomén GS je tak silný, že se jim velmi špatně prodávají ostatní modely s tímto motorem, a to i přesto, že pro většinu zákazníků by asi byly vhodnější.
Vraťme se ale zpátky k motorům. Jsme u plochého dvouválce – ten se u BMW momentálně vyskytuje ve dvou variantách. Kompletní řada R nineT si vystačí s tím „starým“, tedy sání zezadu, výfuk zepředu, převodovka za motorem a tak dále. Pak nám tu zůstává pět modelů s označením R 1250, tedy těch s poslední variací boxeru, která pro sezonu 2019 prodělala další podstatnou změnu. Nejenže tu máme částečné chlazení vodou a po mnoha letech konstrukci úplně postavenou na hlavu, ale teď také novinku v podobě variabilního časování ventilů, říkají tomu BMW ShiftCam. Tedy dvě vačky na ventil: částečně a plně zatížená vačka, každá s odlišnou a optimálně navrženou geometrií, které se mění axiálním posunem vačkového hřídele.
Představuju si to takhle: V nízkých otáčkách jede jedna vačka, pak se ozve klepnutí, motor lehce škubne, přeskočí to na druhou vačku a jede se dál. Jenže to by nesměl být rok 2019 a nesměli bychom mít co do činění s jedním z technicky nejpokročilejších výrobců. Samozřejmě, že se žádné škubnutí neodehrává, změny vačky si ani nevšimnete.
Kolik síly, tolik radosti
Co ovšem nepřehlédnete, je síla a hladký chod motoru. Oproti předchozí generaci boxeru, té s výfuky zepředu, tenhle podstatně víc jede. Výkonově BMW dostávalo od konkurence na frak, najednou se všichni pomátli a z dvouválců vyrvali minimálně 150 koní. Papírově je sice 136 koní a 143 Nm ještě pořád trochu míň, ale není to potřeba řešit. Jede jako hovado, tedy alespoň co jsem měl možnost zkusit těch asi dvacet kilometrů, než začalo dojit.
Větší točivý moment v celém rozsahu otáček doplňuje impozantní pružnost. Pravda je, že od jisté doby nejsem zrovna příznivcem této konstrukce motoru a jeho chování, ale musím smeknout. Je fascinující, co všechno si nechá líbit, jak akčně reaguje na otočení plynu v jakýchkoliv otáčkách. Nechá si líbit i ty hodně nízké, jen lehce nad volnoběhem trošku zacuká. A když říkám trošku, myslím tím míň, než bych sám u dvouválce s takovým objemem očekával.
Všechnu tu sílu a sametovost pak doprovází mechanické ticho, protože tomuhle už se nedá říkat ani nízký hluk. Motor skoro není slyšet, to i pneumatiky jsou hlučnější. Ovšem pozor, nebavíme se o tom, jaký zvuk se line z výfuku. Na začátku jsem byl trochu zklamanej, protože jsem od koncovky s nápisem Akrapovič čekal výrazně hlučnější projev, ale později jsem si na to temné hučení téměř závislácky navyknul. Navíc, nejenže si zapráská, když u ohřátého motoru zaklapnete plyn, ale taky pošle salvu do koncovky vždy, když při zrychlování doběhne ručička otáčkoměru k číslu 4. Že by přeci jen bylo poznat, kde se mění ty vačky?
BMW = vždycky cesťák
Hyn sa hukáže! V katalogu BMW je RS sice zařazeno mezi S 1000 RR a HP4, ale samozřejmě nejde o čistokrevný sportovní bike. Už jenom těch 243 kg, že? Nebo rozvor 1530 mm, to taky není zrovna málo. Takže je potřeba ho brát jako sportovně-cestovní stroj. Plánované vypuštění s Carlosem na okruh se bohužel nekonalo. Ano, hádáte správně, mohl za to opět ten šílenej doják. Takže nás čeká extrémní testování druhé stránky téhle motorky.
Nepromok navlečen, tento týden už po několikáté, goretexové rukavice taky a jedeme. Před námi je nějakých 170 km, z toho téměř polovina po okreskách a pak rychlý dálniční přesun. Jak už jsem zjistil, plexi je nastavitelné jen ve dvou polohách, a to pěkně ručně. Takže šup s ním nahoru a jedeme.
Zpočátku jsem hodně opatrnej, přeci jen je to velká věc. Navíc mě řízení zatím moc nepřesvědčilo, motorka je tak prapodivně vyvážená. Když jsem s ní vyjel od dovozce, jel jsem si dokonce hned zkontrolovat tlak v gumách, protože mi přišlo, že to vůbec nezatáčí. Byl v pořádku, jak samozřejmě tvrdil i displej. Jenže teď na vodě se mnohem víc soustředím a stačí chvilka, abych odhalil, jak na něj.
Pořád jenom voda
Trochu víc tlačit na stupačky a ta mrcha německá se najednou do zatáček sklápí jak kočička. Do řídítek minimální vibrace, poloha uvolněná, jediné trápení mi činí to plexi – musím se trochu krčit, abych to neschytával do helmy, tohle bude bike pro jezdce s výškou tak do 190 cm. Ale jo, ještě si k tomu pustím vyhřívané hefty a mám pohodu.
Ani nemrknu a za šustění nepromoku jsem na dálnici. Troufám si stále víc a netrvá dlouho a i přes brutální chcanec se ustaluji v levém pruhu s rychlostí kolem 150 km/h. Vítr mi (při tom nutném pokrčení) jde přesně nad ramena, je to správné BMW. Dokázalo mě obalit jakousi fiktivní bublinou, přes kterou se ke mně dostane minimum z toho podělanýho počasí.
Jo, je to cesťák. Klidně si dovedu představit vyrazit na něm na nějakou delší štreku po Evropě a vím, že bych se měl dobře. Ruce samozřejmě bydlí trochu níž, ale není to nepohodlné. Sedlo dobrý, prostor mezi ním a stupačkami dostačující. Myslím, že bych neumřel ani po 500 km denně. A víc nechci jezdit ani na GS.
Neprávem opomíjená
Nebudu ho teď stavět proti konkurenci, postavím ho pěkně proti vlastním. Nahaté R je parádní a vlastně jízdně hodně podobné, ale pokud už bych sahal po BMW a boxeru, chtěl bych komfort kapoty. GS a GS Adventure považuju za zbytečně velký věci a vyhnul bych se jim už jen z toho důvodu, že po nich většina ostatních sahá automaticky. Pak nám tu tedy zůstal rozstřel RS vs. RT. V něm bych se rozhodoval čistě mozkem a vůbec by mi nevadilo připustit si, že páprdovatím a baví mě komfort.
RS by tedy ani v nabídce BMW nebyla moje volba, ale musím přiznat, že mě uchvátila. Nejenže je to v téhle divoké matné žluté metle s bílým rámem a čumákem podobným RR docela sexy motorka (nutný zásek na odkrytém zadním kole), ale téměř dokonale funguje.
Kromě už popsaných mechanických vlastností taky elektronika, která se nejen skvěle starala o moje bezpečí (bla, bla, ale když to klouzající zadní kolo vyřeší motorka v tomhle kekelu za tebe, jseš prostě rád), ale nabízí toho mnohem víc. Prostě moderní Bavorák, takže 6,5palcový TFT displej s dokonale poskládaným menu a možností propojení s telefonem a… prostě moderní Bavorák.
Jedinou výtku si dovolím vyslat směrem k podvozku, kterej mě prostě nebaví. Snažil jsem se nastavit si ho pomocí ESA, ale nedostal jsem se vůbec k ideálu. Nad předkem jsem mávnul rukou, je to, jako kdyby ve vidlicích byly puky, ale že to je u toho jejich Teleleveru normální… než mi docvaklo, že tady nic takového není a mám co dělat s normální vidlicí.
Zadek na hrbech poskakoval, když to člověk chytil před zatáčkou nebo v ní, nic příjemnýho. Ne, dokonalá není. Ale zatraceně dobrá jo, a jestli si ji přeci jen někdo koupí místo toho profláklýho GS a já budu mít tu čest ho na silnici potkat, poletí ode mě obdivnej pohled. Zaslouží si ho. Oba.
Kup si ji, když…
– už nechceš trpět na supersportu,
– pohrdáš módou GS,
– nahatou chceš mít jen v posteli.
Nekupuj si ji, když…
– máš rád lehký motorky,
– potřebuješ blbnout,
– máš víc než 190 cm.
text: Jan „Somik“ Somerauer, foto: Jan Karásek, vyšlo Motohouse 7/2019
