Čím jsem starší, tím jsem… stejnej magor! Rodina, barák, hypotéka a já se v lednu táhnu novej bike. Je to prostě posedlost. Hned mi bylo líp s vědomím, že jak se ukáže jarní slunce, nebudu trpět. Byť nemám rád nákupy naslepo, tohle prostě nešlo minout
Rok výroby 2005, samozřejmě otlučenej dovoz, ale poctivejch 12 000 km s provozem od 07. S přivřeným okem (radši oběma ;o) je to skoro „nová“ motorka. Já teda nevím, jak vám, ale mně se popravdě desítka líbí jen tahle, všechny novější jsou divný. 2011 nevyjímaje. A třeba model 06/07 je adeptkou na nejhnusnější motorku všech dob – teda společně s Hayabusou. Nicméně na krásu to nejezdí, a tak na ní prvně skáču na začátku dubna.
Samozřejmě déšť, leje jak z konve. Dojmy žádný, spíš jsem rád, že jsem přežil. Dneska už máme nalítáno kolem pěti tisíc km a pořád nemůžu říct, že bych si s ní úplně rozuměl. Předně tragédie na druhou je přední brzda. Po loňský GSXR jsem myslel, že už to nejde hůř, a tady je důkaz, že jde. Nový desky, kapalina a furt to brzdí jak shnilá houba. Jasně, chce to opletený hadice, radiální pumpu a bla bla bla. Jenže s tím jděte do háje, páč vyrobit 180koňovou motorku s takovou vostudou na předku je docela fail…Takhle to vidím já. Ale i tak jsem ji koupil a jsem spokojenej. Takže si pojďme říct proč:
Důvod prvý:
Už ten obal je „jinej“. Je jedovatej. Je to Kawa na první pohled a nikdo o tom nebude ani na moment pochybovat. Zelená jí sluší moc, proporce jsou dost agresivní na to, abys cítil chvění rukou, ještě než na ni vlezeš. Perfektně to ladí k nátuře bajku. „Vobluda“, která žere malý děti – na potkání. A osobně první motorka, na který ode mě nikdo nechtěl svézt…
Důvod druhý:
Motor. Teda chtěl jsem říct atomovej reaktor nebo exotermickej urychlovač částic ;o) Kawa není moje první a doufám, že ani poslední hektolitrová motorka, ale vymyká se.
Byť je to obyčejnej řaďák, má něco jako charakter – osobitej projev, kterej není úplně běžně k dostání jen tak někde. Líbí se mi, jak se dole tváří vcelku mírně. Až tupě. Při 2–3 tisících otočíš plynem a „nic“. Zdůrazňuju ty uvozovky, protože reakce tam je ukrutná, ale jen jí to chvilinku dýl trvá. Je to jako když zalape po dechu. 6,7,8 tisíc a garantuju, že na otáčkoměr už se ani nepodíváte (teda jestli se nederete jak hotentot po dálnici).
Jediný, co je možný snad občas zahlídnout, je svítící kontrolka řazení. A znova znova a znova…. Ta urputnost, se kterou mě motor tlačí vpřed, je prostě úžasná. Živelná, hrubá síla, která nikdy nekončí – alespoň na okresce. Okruh musí tuhle bliknu utahat. Dramatičnost a pocit akce jako nikde jinde. Jo, tak právě tohle je Kawa ZX-10.
Důvod třetí:
Zvuk. Už jsem tady zmínil, že je to běžně (nudnej?) řadovej čtyřhrnek. Nemusíte se mnou souhlasit, ale obecně už mě tyhle uječený vysavače ze židle nezvednou. Za „A“ jsou všude a za „B“ jsou všechny úplně stejný. Taky si všimni, že čím dělají větší randál, tím smradlavější močky to jsou… Tohle pravidlo jde dokonce až tak daleko, že uřvanost mašiny je už skoro vždycky v nepřímý úměře ku kvalitě pilota…
Naštěstí jsou ale pro každý pravidlo nějaký výjimky – a tou největší je právě moje Desítka!!! Už se sériovou koncovkou produkuje zvuk jak nastydlej bastard. Volnoběh zvedá chlupy na zádech a od 8000 otáček je to vakuovej vysavač asfaltový živice (včetně značek kolem cesty).
Jenže já ji koupil s nějakou no name rourou a la Yoshimura s logem Akrapa, a ta produkuje neskutečně povedenej rejsovej koncert. Neřve kolem, nehučí ti po hodině v hlavě, ale zato na 100 % zvedá tvý řidičský umění o level. Teda alespoň si to myslíš ;o) Nedávno jsem se přistihl, jak jako pako, jen tak, dám plnej a zase ho zavřu, plnej a zavřu. Jen abych slyšel zaskučet ten zvěřinec pod sebou. Třeba jen na šestku a třeba jen v 5 tisících, ale stejně zaskučí, je to prostě bomba.
Někdy mi připadá, jak když tam dole něco žije. Monstrum… Pravou rukou TOMU házíš žrádlo a TO je ukrutně hladový, produkujíc nezkrotnou sílu. Žádná rovinka není dost dlouhá, žádná silnice jí není dost dobrá. Doslova přiletíš rozevlátej před zatáčku, skopeš to dolů, a když TO zachrchlá a odplivne si do vejfuku, děláš to dobře…
Důvod čtvrtý:
… už není. To je holej fakt. Už není žádný další důvod kupovat ZX10. Na můj vkus podvozek jednoduše nestačí motoru. A nezachránil to ani tlumič řízení (maximálně prodlouží tvou životnost). Ostrý úhel vidlic možná napomáhá snazšímu zatáčení, ale nervozita předního kola spolu s tužším nastavením zadku dělá bajk dost nervózní i na kvalitní silnici. Rozbitá okreska 3. třídy je pak utrpením.
Že je přední brzda výsměchem vlastní konstrukci, už jsem psal. Větší tlak na páčku nedáš, páč ji máš zrovna opřenou o řídítko… ;o( Smetí, co zbylo na konec – jako pěkný jsou ty věčný lokty ve zpětných zrcátkách, absence ujetých km po rozsvícení hladovýho oka nebo ne úplně čitelnej otáčkoměr – to jsou sice jen drobnosti, ale víš o nich každou projížďku.
Na samém začátku jsem si sám sliboval 10 důvodů, proč Kwáka jo. Nějak jsem to přepálil a našel sotva tři… Možná bych s trochou snahy našel 10 důvodů, proč tuhle motorku nekupovat, ale do toho už se pouštět nebudu. Proč? Protože dokonalá motorka neexistuje. Protože v dnešní době je všechno (motorky nevyjímaje) jen lepší nebo horší průměr.
Pak veškerý hodnocení stejně končí na subjektivních dojmech, emocích a zážitcích. A tohle desítka umí – rozpoutá peklo, vzbuzuje nadšení, budí respekt a každá vyjížďka pekelně baví. Bez ohledu na věk, pohlaví a vyznání je z tebe fracek, kterej se právě utrh ze řetězu…
…proto Kawasaki ZX-10R.
Co tě nakopne na prvním rande:
» vykousaný kotouče
» masivní USD vidlice
» líbivá maska
» pocit, že sedíš v motorce
» klasicky baňatá nadzvednutá výfuková koncovka
Jak ZX-10R kupovat:
Tahle motorka má štěstí, že se narodila v době, kdy závodním okruhům kralovaly GSX-R1000 a R1, takže je veliká pravděpodobnost, že se podaří sehnat kousek, který závodně v minulosti nikdy nikdo netýral. To napomůže dlouhověkosti. Při nákupu tedy hledejte typické nápovědy, zda má motorka za sebou závodní minulost – otlučené ráfky, odřené vidlice, kyvku nebo boční šrouby. Pozor také na zvuky linoucí se z motoru. Pokud půjde z jádra cokoli podezřelého, ihned ruce pryč. Ale to platí u každé motorky. Podle fanouškovských stránek ZX-10R existuje spousta majitelů i se 100 000 najetých kilometrů, takže z tohoto pohledu se zas není tolik čeho bát.
Článek pochází z archivu tištěného Motohouse 9/2011
Foto: autor
