Zapomeňte na všechno, co jste věděli o předchozí verzi zábavného Duka. Vše od vzhledu, posezu, charakteru až po ovladatelnost. Tady je totiž vše z gruntu jiné, nové, lepší. KTM 690 Duke byla vždycky motorka pro radost z jízdy, pro pocit dobře odvedeného chuligánství. Tenhle DUKE přišel v oce 2012
Naopak, byly ještě vyšlechtěny na samou hranici krajních mezí. Během své modernizace v roce 2012 si Duke zašel do posilky, ve které shodil posledních pár deka nadbytečných faldů a do svalů se mu vedrala ještě větší síla v podobě vyladěného výkonu a krouticího momentu i dvojsvíčkového zapalování. I páteř zůstává nahrbená tak, že jeho krk (řízení) je strmý jako graf popularity eurozóny.
První dojem
Když u Somika přebírám klíčky od Duka, panuje na Liberecku zamračené a deštivé odpoledne, což nepotěší. Obzvlášť když je dnes jediný den, kdy ho máme ještě čas nafotit.
Před cestou k fotopointům, během čekání, než skončí dešťová přeháňka, mám čas prohlédnout si chuligána pěkně z blízka. V porovnání se svým prvním předchůdcem, který spatřil světlo světa už před 20 lety, působí naprosto jiným dojmem. Zatímco první verze nezapřela své kořeny vycházející z endura, novodobý hrdina balancuje přesně na hraně mezi naháčem a motardem, přičemž se svým způsobem jen velmi ztěžka škatulkuje.
Na rozdíl od loňského modelu poněkud upustil od jízdní pozice blížící se čistokrevnému naháči, a to především polohou sedla posunutého pocitově výrazně blíže k řídítkům. Hravé povaze nasvědčuje i výrazně strmější úhel hlavy řízení, která v člověku evokuje skutečně motardový posez. Zbrusu nová maska se světlometem, za kterou našel místo obligátní analogový otáčkoměr s multifunkčním displejem, má opticky mnoho společného s malým Dukem 125. To vlastně platí o celém stroji. Což je podle našeho názoru chvályhodné jak pro malou dvácu (vypadá jako dospělá mašina), tak pro velkou 690, která přes svůj objem působí jako skutečná lehkonožka.
Let’s go – modelový rok 2012
Konečně přestalo pršet a my vyrážíme do první zatáčky, kde fotíme. K zákrutám ale musíme nejprve proplout městským provozem. V ten moment doslova celým tělem vnímám, jak se jízda po městě Dukovi líbí. Díky obratnému řízení se z kličkování mezi dírami a kanály stává zábavná hra okořeněná občasným wheelie ze semaforů. Pravda, v očích okolního světa je sice člověk krotící Duka gauner na „entou“, ovšem zpoza řídítek to tak vůbec nevypadá. Dalo by se totiž říct, že přes všechny vylomeniny vyváděné po městě mi hlavou ani na moment neblesknula myšlenka, že bych dělal něco nevhodného nebo špatného.
Konečně opouštíme městskou zástavbu a najíždíme na dálnici, abychom byli na místě určení dříve, než se opět spustí déšť. Bez otálení dávám full-gas (co taky jinýho, já), na což Duke reaguje líbezným chrčením a úsměvem na pístu. V okamžiku, kdy střelka otáčkoměru míjí číslo 4000, zalévá zadní kolo (na jednobuch) až úchylně veliký příval výkonu doprovázený skutečně razantní akcelerací. Zrychlení z 0 na 100km/h se podle mého názoru díky výkonnému jednoválci společně s krátkým zpřevodováním i ultralight pohotovostní hmotností téměř vyrovná litrovým čtyřválcovým naháčům. Jasně, nad kilo už není akcelerace tak dramatická, ovšem i přesto se maximálka 187 km/h zjevuje na tacháči velice rychle.
Když dorážíme na místo určení, nezbývá než utrousit „něco“ sprostých slov na účet uplakanému počasí, jelikož k suchému charakteru má zdejší asfalt opravdu dost daleko. Není sice úplně mokrý, ale mému sebevědomí rozhodně nepomáhá. Pouštím se tedy zlehka do několika průjezdů, aby mě mohl Somik zachytit na svůj aparát, avšak bojácně si nechávám přeci jen poměrně výraznou bezpečnostní rezervu. Jaké je proto mé překvapení, když i přes obavy z vlhkého podkladu náhle cítím na svém slideru dotyk asfaltu. Díky naprosté jistotě pramenící v podvozku se nestačím divit, co si tenhle gauner nechá líbit bez toho, aby člověka děsil.
V porovnání se svým minulým předchůdcem přijímá jak jízdní styl s vysedáváním, tak motardovské překlápění. Tomu nahrává především zmíněné sedlo, jehož začátek pramení pocitově hned za krkem řízení. Jasně, není tomu tak doslova, ale pocitově to tak vnímám. Navíc široké rejdy padnou do rukou jako baseballová pálka při rasových nepokojích, díky čemuž má jezdec neustále výborný cit a iluzi kontroly nad mašinou.
Mišuge – KTM
Po pár minutách se z nebe valí další provazy H2O, takže bereme roha směrem, kterým vypadá nebe nejvíce optimisticky. Přejezd hřebenu Kopaninské vrchoviny plného vraceček sice ještě absolvujeme na mokru, ale na pomezí Sychrova již začíná být veseleji, a to dokonce tak, že si s bláznivým Dukem dáváme několikrát za sebou tamní lávku širokou cca 2 m pěkně po zadním. Tomu nahrává excelentní dávkování plynu a především spojka. Její ovládací síla připomíná tu z ostrého endura 300 EXC = jde ovládat jedním prstem bez jakékoliv námahy, a navíc je antihoppingová!
Ještě na žádné silniční motorce mě dávkování spojky nebavilo tolik jako na Dukovi. Právě kvůli nezáludnému plynu (přitom jde o elektronickou vazbu drive-by-wire), nízké hmotnosti a zmíněné dávkovatelnosti spojky se s ním podle mého názoru naučí řádit a řadit na zadním snad úplně každý, kdo má do zadku díru.
Jdeme na přistání
K poměrně zásadním prvkům ovládání pochopitelně patří i brzdy, které umí na Dukovi zahrát v rytmu ABS. Říkáte si, že na tuhle kategorie stroje nepatří? A co když vám prozradím, že zásah ABS přichází až skutečně hodně pozdě a že se dá systém jednoduše vypnout? To je jiná, co? Nehodlám si hrát na hrdinu a s čistým svědomím přiznám barvu, že během dnešního mokrého snu, kterým jízda s Dukem rozhodně je, jsem za přítomnost ABS celkem rád. Jeho reakce nejsou rušivé, i s ním mašina váží 150 kg (suchá hmotnost) a když silnice oschne, můžu ho jedním zmáčknutím tlačítka deaktivovat.
Co hmyz, respektive mouchy?
Nic na světě není úplně dokonalé, takže i Duke 690 není výjimkou, nicméně muška, která mi vadila, je s přihlédnutím k charakteru stroje zanedbatelná. Jde o to, že tenhle jednobuch jednoválec, krmený jak jinak než „šprickou“, má skutečně síly na rozdávání a přitom není ani nenažraný (dá se s ním jezdit v rozmezí 5–6,5 litru na sto). Nicméně počítejte s tím, že tenhle maník je fakt chuligán, takže na nějaké pomalé vejletění to prostě není. Chci tím říct, že motor pod hranicí 4 tisíc otáček spolupracuje jen velmi neochotně a na poslední šestku to dává skutečně neomaleně najevo. Cuká, vibruje, kucká… Když mu ovšem dáte nažrat a nenecháte otáčky spadnout pod číslo 4, pak bude on i vy naprosto happy, to vám garanruju!
Result – KTM 690 Duke
Komu je tedy Duke 690 určen? Patříte-li mezi „pacoše“, co rádi dávají plnej plyn, užívají si radost ze zatáček a před cestováním umocňují koncentrovaný fun factor, pak jste právě ideální cílovou skupinou tohohle biku. A pokud mezi výše zmiňované nepatříte, nevadí. I tak vám doporučujeme Duka vyzkoušet, zažijete totiž naprosto jiný druh jen těžko popsatelné zábavy.
MY2012: Co v něm tiká
Kromě změn viditelných na první pohled, jako je například nové dělené sedlo či přesun výfukové koncovky zpod motoru na bok, disponuje Duke 690 nově dvojitým zapalováním (dvě svíčky na válec) zajišťujícím efektivnější spalování a tím i nižší spotřebu paliva při maximální účinnosti motoru. Jako velmi pozitivní hodnotíme informaci, že servisní intervaly se prodloužily až na 10 000 km, což je hodnota víc než příjemná, vezmeme-li v potaz, že jde o nejsilnější sériově vyráběný jednobuch. Odlehčený rám váží pouhých 9 kg, a přesto zajišťuje maximální tuhost podvozku společně s vymazlenou odlévanou kyvkou. Přední USD vidlice o průměru 43 mm je plně stavitelná, stejně jako zadní centrální pružicí jednotka, radiální třmen přední brzdy společně s radiální brzdovou pumpou zaručují maximální brzdný účinek, který v případě nouze krotí systém ABS od Boshe.
Foto: Jan Somerauer
