Svět customů se většinou pohybuje ve dvou extrémech. Výstavní motorky bývají prvoplánovitě zajímavé, spousta neobvyklých technických řešení, až sochařské detaily, ale použitelnost mizivá.
Na straně druhé jsou motorky postavené pro běžné používání, tam se nám ale to umění zase většinou dost vytrácí. Není to samozřejmě vůbec špatně, ať si to má každej, jak potřebuje, o tom žádná. Ale mě prostě baví, když se ve velké míře potkají obě polohy. Což mě fascinovalo na tomhle stařičkém Shovelu převlečeném do moderního kabátu.
Arno a svět
Usměvavý Nizozemec patří mezi světovou špičku, což dokazuje už to, že byl členem naprosto VIP společnosti, která se v galerii na stopatnáctkách sešla. Ještě zajímavější po doplnění informace, že dílna RnoCycles postavila od svého počátku v roce 2007 pouhopouhých osm motorek. Oproti většině ostatních věhlasných dílen, které je sypou jednu za druhou…
Jenže hned ta Arnova první stavba vyhrála domácí mistrák a pak už to šlo pohár za pohárem, článek za článkem, titulky zahraničních custom časopisů…Mimochodem jednu z nich jste mohli potkat i u nás, v MH 5/2013. Pamatujete? Nizoučká a nahrbená, maximálně očesaná Moto Guzzi V50, ze který si tenkrát uslintnul i kolínkář Carlos. Naposledy pak Arno šokoval s šestiválcovou Hondou CBX1000 přestavěnou na ostrého okruhového naháče… s turbem.
Arno, narozený v roce 1963, poprvé sedl na motorku ve svých 16 letech (moped Puch MV50) a okamžitě se do světa dvou kol zamiloval. Brzy se u něj ale projevila nemoc zvaná „customisnutnus“, kterou skvěle vystihnul on sám: „Nemůžu si pomoct. Dříve nebo později začnu přemýšlet o přestavbě u každé motorky, kterou vidím.“
A vzhledem k tomu, že sám je velmi aktivní jezdec, chce, aby jeho motorky byly použitelné. Vytvořil si svůj vlastní specifický styl, a jak sám říká, je to jeho výhoda i nevýhoda – velká část bohatých zákazníků chce jen sochy ke krbu.
Arno a Shovelhead
Dlouhá léta ten motor ležel v rohu garáže pod plachtou a zároveň jemu v hlavě. Věděl, že jednou to v něm propukne, myšlenky se začnou nabalovat, inspirace tryskat. Pak se ve vratech objevil jeden z těch zvláštních zákazníků a s ním několik jasně daných věcí – malá palivová nádrž, japonská tetovací grafika, dvojité sedlo.
V ten moment lup!A Arno najednou věděl, kudy jít. Motor Harley-Davidson 1980 FXS Shovelhead byl během pár dní ve 100% stavu. Tím odstartovala dlouhá cesta.A i když vše vypadá jako čisté řemeslo, na začátku byl počítač. Arno totiž nejdřív všechno změří a pak připraví virtuální model, na kterém může pracovat s geometrií motorky. Navíc jsou některé komponenty vyrobeny na CNC, takže model nutný.
Začít musíme hned u předních brýlí. Originál vidle nepřicházela v potaz, Arno chtěl moderní fungující podvozek. USD ze Suzuki GSX-R splňovala jeho požadavky, takže bylo potřeba dát vyfrézovat její uchycení. Stejně tak byla technicky špatně původní tenká kyvka a dvojité tlumiče.
Takže měření, kreslení, počítání, vaření, frézování a ve výsledku komplet nová kyvka s tlumičem HK Suspensionuchyceným pod sedlem. A to není malá věc, obzvlášť pokud to má fungovat. „Pro mě je to důležitý. Jak s motorkou nejsem v souznění, odmítám ji dělat. A aby to tak bylo, musím vědět, že bude perfektně fungovat.
Je mi jasný, že si bude spousta lidí ťukat na čelo, takovej starej verk takhle obestavět, ale ta motorka funguje skvěle a v zatáčkách je hodně zábavná. Miluju jízdu na ní,“ dodává k tomu s plamínkama v očích sám autor. A já mu to věřím a moc bych si to chtěl vyzkoušet.
Arno a hliník
„Původně jsem chtěl dát olejovou nádrž do kyvky, ale když jsem to vyzkoušel, byla moc masivní a nelíbila se mi. Originální místo na olejovku nepřicházelo v úvahu, tak mě napadlo posunout ji dopředu,“ odpovídá Arno na můj dotaz ohledně hliníkové nádrže před motorem.
Ta se ukázala jako ideální nejen z hlediska rozložení hmotnosti, ale také chlazení oleje. Opět CNC a hliník, vyřezaná žebra, která pomáhají chlazení. Navíc si tím ušetřil spoustu starostí s vedením oleje rámem, které by musel se zamýšlenou nádrží v kyvce řešit. Vzduchový a olejový filtr navrhl Arno tak, aby ladily k sobě a aby nebyl problém je kdykoliv vyrobit znovu a použít na jakémkoliv jiném Harleyi.
Kryt primárního převodu také na CNC, uchycení stupaček, podsedlový rám, držák budíku vypálit, opticky i funkčně důležité detaily a nádherná práce. A klidně věřím tomu, že stupačky půjdou až na asfalt, přestože jsou tak vysoko.
Řemeslnou tečku pak motorce dodala Katharina Von Der Eiche, která vytvořila úchvatné kožené sedlo. Oldschoolovka jak hrom, která se fantasticky bije s moderní koncovkou výfuku na svodech vlastní výroby.
Pak už jen pár pečlivě vybraných komponentů a hotovo – řídítka Motacc, tachometr MMB, gripy a stupačky od Rizomy, světla P&W. Úplně definitivní třešničku, ruční malbu a lak, si vzal na starosti Dennis z firmy KoningsPaint. Skvěle ladí s drobnou nádrží, starým motorem i řezbou na sedle.
A k tomu prásk, moderní vidle s radiálama, všechny ty CNC díly, řídítka jak na krosce! Arno, zase si mě dostal. Nemůžu tu motorku dostat z hlavy a pořád přemýšlím, jak se na ní asi jezdí. Asi se budu muset vydat do Nizozemí.
text: Jan „Somik“ Somerauer, foto: FlorisVelthuis
