Je to motorka na pomezí cruiseru a cesťáku, ale přeci jen je to pořád Gold Wing. Nebo je to jinak? F6C jasně ukazuje, kam se budou v dalších letech vyvíjet motorky od největšího světového výrobce.
Honda vloni pochopila, že je zbytečné stavět na jednom skvělém základu, kterým beze sporu Gold Wing je, pouze jeden stroj. Nejdříve přišel bagger F6B, nyní abeceda pokračuje céčkem a očesanou brutalitou. Základ stále stejný, tedy šestiválec s protilehlými válci o objemu 1832 cm3. Hodnoty maximálního výkonu a točivého momentu zůstávají stejné jako u klasického GW, tedy 118 koní a 167 Nm, stejně jako skvělá 5stupňová převodovka a sekundární převod bezúdržbovým kardanem.
Stejný je taktéž rám a podvozek, ovšem najdeme tu větší kola (19″ vpředu a 17″ vzadu) a také strmější úhel hlavy řízení (rozvor se zkrátil o 17 mm). Díky tomu, že motorka přišla o kufry, přední kapotáž s plexi a další části, zhubla o celých 70 kg na finálních 341 kg provozní hmotnosti.
Designově se Honda s novinkou drží standardu nastaveného řadou CTX. Na jednu stranu se sice Gold Wing zbaví části svého pověstného maximálního komfortu, na druhou stranu nabere na zábavnosti snížením hmotnosti a zlepšením ovladatelnosti.
Majestátně na silnici
Je to obr! Na první pohled možná až trochu zastrašující masa kovu a plastů. Dokonce i černá barva, která by normálně měla opticky změnšovat, v tomhle případě moc nefunguje. Manipulace na místě dá sice zabrat, ale jakmile ten kolos dáte do pohybu, všechno se ovládá vcelku normálně a bez většího náporu na jezdcovo svalstvo.
A můžu rovnou říct, že jízda na něm je skvělá. Všemu vládne šestiválcový motor, který je tak jemný, jak si jen můžete přát. Žádné vibrace, které by k “echt čopru” měly patřit. Je to úplně jiný zážitek, než které byste celkem oprávněně čekali. Posez je čoprovitý, chování na silnici s přimhouřením jednoho oka taky, ale motor jakoby sem zdánlivě vůbec nepatřil. Nejdřív to může vypadat podivně, ale po chvíli zjistíte, že tohle je naprosto skvělý zážitek!
Boxer nepotřebuje vůbec žádné otáčky a jede prakticky od volnoběhu, což ve finále znamená, že pojedete klidně, v pohodě a s nefalšovanou majestátností. F6C je motorka, na které nebudete chtít jezdit rychle, i když ten MOTOR má víc než dostatek síly. Kdekoliv a kdykoliv. Když ho ale naplno otevřete, podvědomě budete vědět, jakobyste dělali něco špatnýho. Prostě to není potřeba.
Kolem devadesáti se bude převalovat těsně pod dvěma tisíci otáček a jemně vrnět. Paráda. Je to obrovsky uklidňující zážitek. Tam, kde velké dvouválcové čopry potřebují otáčky a nutí vás tím pádem do svižného tempa, F6C téměř neslyšně pluje krajinou. Přiznávám se, totálně mě svým klidem dostal. Pokud ale občas rádi “zlobíte”, můžete. Opouštět křižovatky s kouřícím zadním kolem nedá zrovna velké přemlouvání…
Podvozkově je na tom Golďas velmi dobře, možná dokonce výtečně. Jenom se tak pohupuje a na takovou obludu velmi dobře filtruje nerovnosti. Pryč jsou nepříjemné rázy do řídítek, které si pamatuju z velkého CTX1300. Brzdy jsou na úrovni, ovládací prvky nacházím tam, kde bych je obyčejně hledal. Žádná podivnost se nekoná, a to je potřeba pochválit.
Možná se budete ptát na provozní náklady… no, spotřeba je doslova titěrná, protože Golďas je i při svižném cestovním tempu schopný usrkávat z nádrže necelých pět litrů na sto. To nás hodně překvapilo, čekali jsme o dost víc. Počítejte ale s větší spotřebou zadních gum, které i když nebudete zrovna často divoce pálit, pod váhou stroje se velmi rychle vytvoří ploška a na jízdních vlastnostech to bude znát.
Celé to funguje
F6C je z nové generace motorek, kterým lze racionálně jenom těžko něco vytknout. Samozřejmě se teď musíme dotknout otázky designu, který je prostě podivný. Každý, komu jsem ho ukázal, jenom uznale pokyvoval hlavou, ale nikdo neřekl, že by byl vyloženě krásný. Mě osobně se líbí zadní partie s LEDkovým světlem a blatníkem, který hezky navazuje na sedlo. Mohutný předek mi ale vůbec nevoní, což je samosebou jenom můj problém.
Zpracování je prvotřídní, lehce možná zamrzí malý pohyb v řídítkách, za které když na místě vezmete, maličko s oplastováním předního světla vržou. Luxusně vypadající jsou ale budíky, které se dobře čtou i na přímém slunci a mají hezkou fičuju – při zapnutí klíčku údaje proletí budíkem ve tvaru šipky. Kravina, ale pěkná.
Jo, F6C mě jednoduše bavil. Až tak moc, že jsem v neděli vyrazil na projížďku v otevřené helmě, a náramně si tu pohodu za řídítky užil. Dokonce jsem ani jednou nepřekročil rychlostí limit, ani nejel po zadním, což se mi často nestává… nebylo proč, vždyť je to tak uklidňující motorka.
Foto: Karel Táborský
