Odmyslete si svůj svět motorek, jak ho vnímáte, přimyslete si věhlas značky Harley-Davidson, cenovku 860 000 a dostanete se k jednomu z možných pohledů na tento stroj. Pěkně nabubřelá dámička. Ale nezapomínejte na to, že je to pořád holka z ranče a navíc pořádně nadupaná a drzá
Začnu asi úplně jinak, než byste u zarytého milovníka Harley-Davidson očekávali. Nespustím hned nekonečnou salvu chvály, ale budu kritizovat. Za tu dobu, co jsem v MH, jsem se na žádný test netěšil víc. Jenže teď jsem motorku přivezl do redakce a oba moji kolegové se zlomili v záchvatu smíchu. Carlos raději utekl, ale Karas se tlemí jako blázen a pak se na mě vážně podívá a prohlásí: „Jendo, vždyť je to, jako kdyby přijel cirkus.“
A já mu bohužel musím dát za pravdu. Všechen ten chrom, kola jako z negerský káry, křiklavá červená, orlí hlava, plameny. Tohle by mě dostalo před patnácti lety, když jsem hltal výtvory pánů Perewitze a Nesse, ale doba se změnila a já s ní. Koukat na vrcholný výtvor amerického designu očima průměrného středoevropana je prostě divný, nefunguje to. Přijde mi načančaná až moc. Jenže Amíci jsou kovbojové a krom toho…
Bagger style
Jedna z důležitých věcí, kterou jsem se od kolegy Karase naučil, je to, že by měl na motorce člověk vidět to dobré a pokusit se odmyslet to, co ho nebaví. A já tenhle styl motorek miluju. Nízké Glidy bez vrchního kufru, s krátkým plexi, v Americe velmi oblíbený bagger. Takže jen trochu přivřít oči, odmyslet ten chrom, nahodit méně výraznou barvu, drátěná kola, shodit zbytečnou sedačku spolujezdce, místo krytu vzduchového filtru pořádnou otevřenou bambuli… Takže jestli se vám její přečančanost nelíbí, berte ji takto upravenou jen jako základ. Zatraceně dobrý základ.
Majestátní motorka, to nejlepší, co si můžete na cestování po silnici pořídit. Na zadku vzduchové tlumiče, na předku masivní vidlice, obojí dohromady základ jednoho z nejkomfortnějších podvozků na trhu. Pokud máte ale při pohledu na Glidu a její rozvor 1613 mm pocit, že je dobrá tak akorát na dlouhé přejezdy po Route 66 nebo našich dálnicích, musím vás vyvézt z omylu.
V Milwaukee mají totiž kouzlo, díky kterému se tahle motorka skvěle vodí i po okreskách a díky kterému se tam s ní budete skvěle bavit. Jde o kombinaci nízkého těžiště a na cestovní cruiser krátké vzdálenosti od řidičova posedu k hlavě řízení. Není to jako u některých konkurenčních strojů, kde jen matně tušíte, kde vlastně řídítka končí, a od předního kola dostáváte odezvu, asi jako když vám někdo podá ruku v gumové rukavici.
Nepochybně se také o spoustě detailů téhle motorky dá říct, že jsou krásné. I když si uvědomuju, že jde o čistě subjektivní pohled, proti vzhledu vzduchem chlazeného majestátního ingotu nebo proti budíkům, které připomínají palubky amerických sporťáků z šedesátých let, snad nemůže nikdo říct křivého slova.
Je to o motoru!
Řekněme si ale na rovinu, největší devizou téhle motorky je nesporně motor. Archaický vzducháč prošel náročnou posilovací kůrou, vrtání se zvětšilo z 98,4 na 101,6, čímž bylo dosaženo objemu 1802 cm3. Magické číslo 110 na víku vzduchového filtru tedy nejsou koně, ale objem v kubických palcích. Ruku v ruce pak přichází nové písty, ostřejší vačky a otevřené sání i výfuk. Výsledek? Slušných 25 Nm maximálního krouťáku navrch. Jaké je to v reálu?
Tabulka technických parametrů říká, že na čtyřech tisících otáček je vrchol točivého momentu, tedy celých 156 Nm. A realita tomu odpovídá. Nad 3500 otáček přichází brutální nástup síly a od čtyř tisíc do červeného to jede jako nic na dvou kolech. Netvrdím, že je to nejrychlejší, ale zážitek je to jak z jiné planety.
šechny svaly v těle se vám zatnou za jediným účelem – udržet se na motorce, a pokud možno v přímém směru. Zadní 180mm naštěstí tu sílu převádí v pohodě na silnici, ale pokud se snažíte, není problém ji nechat zpívat v předem prohrané bitvě o trakci.
K tomuto fyzicky abnormálnímu stavu se pak navíc přidává zvuk vytáčejícího se motoru. Dlouho jsem přemýšlel, k čemu ho přirovnat, a nenapadá mě nic lepšího než něco mezi řevem draka (máte taky za barákem jeskyni?) a „zpěvem“ Maxe Cavalery (Sepultura – Roots Bloody Roots).
Když se řekne luxus
Zvuk linoucí se z výfukových koncovek ale není tím jediným, který vás bude na cestách s touhle motorkou doprovázet. Najdete na ní totiž dost výkonnou aparaturu Harman Kardon s šesticí reproduktorů v přední kapotě a víkách kufrů. Výkon 100 wattů u každého kanálu, to už je hodně slušný poslech. V reálu se dá muzička pouštět až do rychlosti nějakých 180 km/h, a to v integrální helmě.
Diskutovat o smyslu nebo nesmyslu pouštění si hudby za jízdy nebudeme, mě to bavilo, obzvlášť když to bylo takhle kvalitní. Ke standardnímu přehrávači CD/MP3/FM se pak navíc přidal iPod schovaný v jednom z kufrů, který se dal pohodově ovládat za jízdy z řídítek.
Co by vám mohlo na dlouhých cestách ještě chybět? Pohodlné křeslo pro vás i případný batůžek? Máme. Zásuvka? Máme. Tempomat? Máme. Pro jistotu alarm? Máme. Chybí snad jen vyhřívané rukojeti, které samozřejmě najdeme v nabídce příslušenství. Velkou pozornost přitahují kola Aligator 19″ vpředu a 18″ vzadu. Sedm tenkých paprsků uzpůsobených do parádního tvaru a navíc v téhle velikosti (v základu 18″ a 16″).
Čoprácký Mt. Everest?
Z jistého úhlu pohledu je tohle ta nejvíc motorka na světě. Tam, kde leží na vrcholu pro okruháře Panigale nebo S 1000 RR, pro milovníky čoprů a cruiserů to je tady. Je tam ten styl, je tam ta poctivost staré dobré kovařiny a navíc úpravy přímo z továrny, které z CVO Street Glide dělají exkluzivní a taky hodně zábavnou motorku.
Upřímně se doznávám k tomu, že jsem se těšil, jak si moje ego užije. Že mi poleze frňák nahoru při každém obdivném pohledu kolemjdoucího, že na tohle musím sbalit každou pěknou babu a pořádně si to s ní užít. Jenže realita byla úplně jiná.
Během chvilky jsem se uzavřel do mikrosvěta já-ona (mám na mysli motorku) a všechno okolo skoro přestalo existovat. Ano, vnímal jsem to, že kdekoliv zastavím, někdo se na motorku přijde podívat, i to, že mi regulérně mávají lidé kolem silnice. A ne jenom děti, i dospělí, to jsem nikdy nezažil.
A víte co? Bylo mi to jedno. Každou vteřinu jsem vnímal její neuvěřitelnou sílu a slezl jsem z ní jen na spánek a jídlo. Všechny moje smysly mě nutily jet dál a donekonečna se těšit z toho, jak na vrcholu zatáčky přidám a letím. A právě proto jsem si ty dva dny společného ježdění užil jako nic. Holt cirkusák.
Co se skrývá pod tajemnou zkratkou CVO
Tři počáteční písmena slov Custom Vehicle Operations jsou pro většinu milovníků H-D něco jako zaříkávadlo. Poprvé se na scéně objevilo v roce 1999. Tehdy někoho z managementu firmy napadlo, že když mají tak rozsáhlou nabídku příslušenství a navíc tovární tuningovou sportovní stáj Screamin´ Eagle, nebylo by od věci pustit na showroomy řádně vyladěnou motorku. Tehdy se nově vzniklá sekce CVO pustila do modelů řady Dyna a připravila dvojici FXR2 a FXR3. Každou ve velmi omezené edici 900 kusů pro celý svět.
Už tehdy nešlo zdaleka jen o to navěsit na motorku všelijaké serepetičky, ale především pořádně udělat motor. Vyšší objem, ostré vačky, sání i výfuky a z motoru se najednou stala pěkně ostrá hračka. Svět tuto hru přijal, program CVO se setkal s úspěchem a rok 2000 přinesl další dva upravené motocykly (Road Glide a FXR4). Rok od roku se nabídka CVO zvyšovala a například letos v katalogu H-D najdete hned 4 kousky. Kromě tradiční nejnabitější Ultra Classic Electra Glide také atypickou Road Glide Custom, masitého Road Kinga a neuvěřitelně nabitého Softaila Breakout, ze kterého stříká testosteron na kilometry daleko.
Foto: Honza Karasek
