Označit sebe sama za labužníka je věc troufalá a ve světě motorek dvojnásob. Vojta Chvalina si to ale může dovolit a to nejen proto, že to bere tak trochu jako recesi
Možná to znáte sami, jste bez motorky, je léto a kolem vás všichni kamarádi jezdí. Ti zákeřnější u vás občas zastaví a protůrují plyn, anebo se vaše duševní zdraví snaží zničit jiným způsobem. To si pak řeknete: „Dost, je třeba něco nutně pořídit!“ Ale co? Nepotřebujete s nikým závodit, nepotřebujete nikde machrovat koňskou silou a projížďka „jen tak bez cíle“ vám stačí? Gratuluji, stali jste se labužníkem!
A labužník chce stroj s duší. Leč duše potřebuje k životu tělo a jeho základem je srdce. Já jsem se rozhodl pro krásný vysoký jednoválec Suzuki LS650. Že nemá koně? Ale no tak, to je pro toho, kdo okusil zakroucený a zkroucený moment tohohle kompresoru přeci naprosto bezvýznamnou věcí. Odpíchnete se, zamícháte tam nějaký kvalt – třeba pětku – a potom, vážení přátelé, už jenom otáčíte pravou rukou a necháte se přes ozubený řemen šíře větší než z H-D táhnout kamsi vstříc novým zítřkům.
Inspirace třicátými léty
Takhle jezdíte do podzimu a pak jenom koukáte ven přes zamrzlé okno a smutně počítáte vločky. A v tom to přijde! Inspirace! Běžíte se podívat do dílny, jestli to co vás napadlo, není moc velký úlet a po zhodnocení situace je nejlepší hned všechno do šroubku rozebrat. Během dvou hodin již není cesty zpět. Myšlenka byla taková, aby stroj dýchal lehce atmosférou třicátých let – protože takový motocykl nikdy nezestárne a nevyjde z módy. Už jste v té době viděli teleskopy? Tudíž se vítězem testu stala přední kyvná vidlice, ale koupit springrovku z H-D se mi zdálo odporně snadné, lepší je si ji vyrobit podle svých představ a použít na ní stejný tlumič s nastavením předpětí pružiny jako u zadní jednotky. Co s brzdou? Samozřejmě kotouček, ale jak přivést brzdovou kapalinu ke kolu? Hadičkou? Jak odporné a nevkusné řešení pro labužníka. Bylo třeba využít jednu z trubek vidlice a je to.
Přední vidlici máme uvařenou, ale je třeba jí spojit nějakým mezikusem s řidičem. Nuže ohneme dostatečně dlouhou trubku s co největším obloukem bez zbytečných dalších lomů a po té k ní přiimplantujeme přední reflektor pod který z LED diod vytvoříme malou poziční svítilnu. Když už se máme čeho držet, aby nás to nesfouklo, je docela rozumné si na
něco odložit nohy. Plotny? Gumové stupačky? No fuj, to má přece každý a labužník chce víc. Nuže jde se ohýbat, kroutit, sedět a zkoušet. Výsledek je stupačka spojující výhody klasiky, plotny i předkopu v jednom a navíc Lucifer s vámi bude kamarád – rohů není nikdy dost. Že by byl labužníkův motocykl moc tmavý s černou sedačkou? Že by krémový odstín lépe kontrastoval s čistě černým lakem? Samozřejmě, jde se čalounit. Labužník má ale i jiné a praktické požadavky a to hluboké blatníky aby nebyl při cestě z kavárny umazán od rozstřikujících se hlemýžďů. Ale kde je vzít? Je třeba koupit ingredience v podobě dvou zadních blatníků z ČZ, notně upravovat a pak to celé nainstalovat.
Přívěsné zavazadlo
Ale ještě před tím vším se musí vyrobit tažné zařízení, aby nemusel být při delší cestě motocykl ověšený nechutnými vaky s pro všechny identifikovatelným obsahem. Labužník jede diskrétně a nikdo tak neví, zda má ve vleku polní kuchyň, akvárium, či frak do opery. Vše je potřeba nalakovat do černé barvy a přidat pár decentních bílých linek, nač to prznit obrázky či jinou kýčovitou formou umění. No jo, ale co s výfukem? Čistá linie je nejdůležitější. Nerezová trubka o dostatečném průměru vše vyřeší a samozřejmě se postará o to, aby se na vás servírka v oblíbené restauraci připravila už pět minut před tím, než se osobně dostavíte. Dobře povečeříte, ona bude za chvíli končit a vás láká představa projížďky letním večerem s půvabnou Afroditou? Pro labužníka žádný problém, z přívěsu vyndá druhé sedadlo s opěrkou, čtyřmi šroubky odšroubuje nosič a než se dívka napudruje je pro ni vše připraveno. Že už je chladno? A dívka spoře oděná? Nevadí, ve vleku máte i elektricky vyhřívanou vestu, kterou připojíte k regulovatelné přípojce u sedačky a vy sami si pustíte vyhřívané rukojeti, aby váš dotyk na její šíji nebyl chladný.
A jaké jsou jízdní dojmy? Vše je jinak než by člověk čekal, místo neobratné, nezatáčející klády je tu velmi citlivé řízení, vyžadující díky velkým řidítkům minimum síly a tlumič řízení přišel taky velmi vhod. Je třeba se uvolnit, zaposlouchat se do bublajícího motoru a počítat kolikrát to v něm asi bouchne, než se vrátíte domů. Mockrát ne…
Vojta Chvalina
Na tohohle kluka jste už na stránkách Motohouse určitě narazili, pamatujete třeba jeho Velorexe s motorem z TLka? Tak tady je další jeho povedená fantazie. Co znamená postavit takovouhle Savage?
MH: Ještě něco k motorce. Jak je vlastně stará a na kolik by sis jí cenil?
Vojta: Chce se mi říct, že je stará jako to nejlepší víno. Ale v reálu je to rok 1992. A cena? Tu asi neumím v tuhle chvíli vyčíslit, je to originál
MH: Jak dlouho trvala stavba?
Vojta: Čas při tvorbě stojí. A navíc nenosím hodinky, takže těžko soudit.
MH: Čím se vlastně živíš a kolik Ti je let?
Vojta: v civilu jsem automechanik, gurmán, labužník – stár 30 podzimů.
MH: A co se chystá dál?
Vojta: vrhnu se na zemědělství, chtěl bych nějak předělat ovci…
Foto: Ivan Dudašiu
