Upřímně – vždycky jsem na tyhle motorky koukal tak nějak skrz prsty. Vždyť je to hybrid… A hybrid rovná se kompromis. A kompromisy já nerad
Tedy alespoň co se motorek týká. Jenže jak to tak chodí, i dokonalost se někdy zají a pak je čas zkusit to jinak. A to pravděpodobně napadlo i toho Frantíka, kterej na vostrou krosku vobul slajky. Že by tohle mámení mohlo přijít i na mě, to bylo vyloučený, a tak jsem ji před Vánocemi přivezl. 😉
Jasně, 1199R, případně HP4 bych preferoval víc, ale nesmíme bejt zase nenažraný, že? Koupil jsem ji nenastartovanou, neprojetou, s tekoucí vidlí a baterkou KO za 80 000. Na takovej střep bez spínací skříňky, zámku, blinkrů a ještě s karburátorem mi to přijde jako nekřesťanská rána, ale evidentně se najdou jelimani, co za to tu škváru daj. 😉
Husqvarna SM510R, ročník 2007
A teď vo čem je řeč: Husqvarna SM510R, ročník 2007, cca 8000 km. Není těžký vygůglit, že je to poslední karburátor, má cca 120 kg a 60 k. Já jsem ještě dostal komplet race kola a titanovýho Akrapa. Zbytek berme jako standard. Na papíře není nic, co by tě mělo lámat do kolen, ale přesto první startování a ohřátí motoru mě, řekněme, lehce znervóznělo. Asi proto, že v garáži, kde stála/běžela, se v tu chvíli nedalo bejt, pootočení heftu šlehalo půlmetrový vohně z vejfuku a po 5 minutách bylo koleno pod motorem vobarvený do červena. T
o jsem naposled viděl v motorárně na testovací lavici… Podobnej projev by podle mě měli zakázat, páč to i z uvědomělýho řidiče dělá zvíře utržený ze řetězu. Ale o tom až pozdějc. Kdybych tu měl shrnout pocit „než jsem na ni vylezl“, tak bych řekl – vážně respekt. Furt dokola jsem se přesvědčoval – klid, vole, je to jen ušmudlaná kroska… Ale ruku na srdce, slintajícího rotvajlera taky za uchem drbat nepudeš, že?
Na silnici nemaže
Přestože byla letos zima poctivá, poprvé jsem ji kopnul do slabin už v únoru. A? A nic… Jako – jede, brzdí, řve kolem sebe jak na lesí, ale tím to končí. Až mně to roztáhlo úsměv na ksichtě. Pes, kterej štěká, nekouše? Asi tak… Střední pásmo od cca 4500 otáček je celkem zajímavý, ale zdůrazňuju, že na běžný silnici to slipy mazivem neplní. 😉 Daleko větší problém jsou permanentně kmitající řídítka, takže tlumič řízení by byl rozhodně rozumnější investice než kola, Akrap atd. Tohle je podle mě motorka pro chlapy, který na motorce ještě nikdy nejeli.
No ne, vážně a zcela upřímně říkám, tohle je přesně ta motorka, která tě naučí řídit! A to, co se na ní naučíš, bude perfektní ovládání jakýkoliv mašiny bez ohledu na styl a vyznání. OK, možná by na začátek stačilo jen dvěpade, ale i tak si stojím za svým, že motard je na první voťukání ideální…
Po pár desítkách kilometrů si uvědomuju, že jdu na Husku špatným směrem. Jestli jsem kdy miloval táhlý dlouhý, tak ty s tímhle verkem neexistujou. Jsem smutnej, ale jen do chvíle, než vjedu do vsi a začnou se vyskytovat takový ty vingly, kraťoučký rovinky, náhlý změny směru. Oooouu jes, já snad sedím na kole!?
Levá pravá seno sláva, dávám to tam darebně, až se v helmě červenám, ale je to zle návykový. Snad ještě nikdy jsem se nemusel tolik krotit, abych nedělal kraviny – jen tak. Skoro ve čtyřiceti jezdit po zadním ze světel je podle mě na pováženou. Ostatně i můj 2,5letej klouček se učí rychle – tata – motoka – baznen… Zatím se mi ho daří přesvědčit, že neee, ale na jak dlouho? 😉
Základní omyl
Praktická stránka týhle mašiny v podstatě neexistuje. Je to jen a pouze čistej nástroj na kravení. Ať vezmu v potaz charakter výkonu, pohodlí, náklady na provoz – potažmo údržbu –, u všeho si můžeš vodškrtnout velký NE. Na tohle to stavěný není, nebylo a nikdy nebude. Při nákupu podobný motorky si nech rozum doma. Tak jako já. Co ti ale můžu slíbit, je, že v projížďkách „kolem komína“ zmizí šeď a nuda. Když víš, jak na ni, za 15–20 minut ti bude padat z ruky a ty se koupeš ve vlastním potu.
Fascinuje mě, že poslední motorka, na který jsem se bavil, dala na jedničku víc, než je maximálka Husky. Zatáčky krájela jak Victorinox kostku másla a stála 4 nový pětsetdesítky. Ale fun factor tohohle hybrida zřejmě nepřebila. Ostatně nasázet 5 kvaltů do kila má taky něco do sebe. Stejně tak mi odpověděla na otázku, jaká že motorka je nejnepohodlnější. Huska to vyhrává na celý čáře! Nad 50 ujetejch km už se vrtíš a garantuju ti, že dalších 50 v kuse nedáš. Vzpřímená poloha tomu sice neodpovídá, ale věř mi, že prdel je na hadry a vlčisko na sebe nenechá dlouho čekat. Jestli jsem někdy fňukal na supersportu, tak tady jsou to prostě galeje.
Přidat na tempu není kam a těch 130 km/h při delší štrece je strop snesitelnosti. Takže i na dojíždění třeba do hokny bych to hodně rozmejšlel. Zmínil jsem tu i údržbu a ta poctivě (podle servisního manuálu) vypadá na olej/filtr každejch 8 motohodin/400 km, pravidelná kontrola + seřízení ventilů, driftem mizící zadní guma a rázem se bavíme o režii jak u dospělýho sporta. A budiž tu jasně řečeno, že řešíme běžný popojíždění. Závodní drážka bude úplně jiná písnička.
Na plný kleště
A když už jsem tu zmínil závodní dráhu, mám v záloze jednu historku. Měl jsem totiž možnost být účastníkem něčeho, co se skrývá pod názvem Supermotoacademy.cz. Motivace byla celkem jasná – trochu víc pochopit Husqvarnu, potažmo motardy jako takový. Nebylo to vyloženě špatný, ale na můj vkus organizačně až moc punkový. To ale není podstatný. Podstatný bylo zkusit řídit jinak než silnici a na to je tahle akcička doporučeníhodná.
Koncem dne jsem se i klouzal bokem napřed (spíš teda omylem, než že bych tušil, jak se mi to povedlo) a pocity z motorky byly hodně pozitivní. Přiznávám, že jsem Huskyho dost podcenil. Z chování předku společně se „zimníma“ gumama, který na tom byly voblečený, jsem si velký iluze nedělal. A světe, div se, dostal jsem za vyučenou. Všechno to na tý motorce fungovalo tak nějak náramně.
Po pár rozjížďkách stupačky lechtaly zem, a co snesla přední guma pod brzdama, to mě vážně nadchlo. Jestli za to může špičkový radiální Brembo, Dunlop Mutant nebo je to tak nějak důsledek konstrukce / malý váhy, nevím, ale já byl veselej. To, že jsem stíhal slickaře s prstem v nose, beru jako tu pomyslnou třešničku na dortu. 😉
A ještě jedna věc stojí za zmínku. Na celodenní rajtování (rozuměj 5–6 rozjížděk po půl hoďce) nevycucla ani dvě nádrže, destičky vypadaly skoro jak z blistru vybalený a gumy měly policajt-friendly vzorek (teda s přivřením vobou vočí. ;-). Možná trochu přeháním, ale když porovnám náklady na běžné ježdění a tyhle řidičský orgie, nevede si motard na dráze vůbec špatně. Ba naopak, o tomhle si se zmrzlinou na Masecu můžeš nechat jenom zdát. Přitom zábava to byla bohovská…
VERDIKT Husqvarna
Dneska s ní zas pojedu do práce. Jak už jsem zmínil na začátku, bude to trošku nuda a trošku ne. S tímhle strojkem není těžký dělat kraviny kdykoliv a kdekoliv, ale to nejlepší z něj stejně vyždímeš až někde na dráze – ať okruh, nebo jen tak, na placce mezi kuželama.
Budeš pilovat každej ejpex do zblbnutí, jak cvičená vopice s hubou prořízlou od ucha k uchu. Trochu mě mrzí, že ta moje už brzo půjde o dům dál, a tak si každej kilometr s ní užívám na 110 %. A když se mě zeptáš na jedinej důvod, proč si kupovat sekačku na trávu, odpovím ti, že žádný jiný zahradní náčiní tě nenaučí, co to motorka vlastně je, jak se ovládá a jak zábavná dokáže být.
P. S.: Pravděpodobně ty zasvěcený hártkór motardisty napadne, jak je to s ní v terénu, že? Bez mučení rovnou píšu, že na hodnocení chování na lavici, roletě nebo tobogánu je můj level bídně nízkej a dva roky dřiny a vodříkání na krosce to nijak nezměnily. Takže jede, zatáčí, skáče a trochu i brzdí (teda ta velká přední brzda je na hovno, má ukrutnej nástup). Tím to hasne. Na porovnávání s konkurencí jsem malej pán, a tak si to bude muset každej z vás zkusit sám. 😉
Foto: autor
