Jenom těžko se dá popsat pocit, který vámi projede, když vám někdo vrazí do ruky klíčky od takovýhle velký věci. Stačí vlastně jen jeden pohled a víte, že vás čeká neskonale pohodovej víkend
Stačí vlastně jen jeden pohled na Midnight Star a víte, že tohle bude vysloveně slavnost, že si budete užívat doslova každý metr, který s ním ujedete. Za těch pár dní strávených ve hvězdách bych byl i já ochotný upsat se čertu a nadosmrti leštit schody před peklem… Tak schopná je to totiž motorka!
Chopperů s velkým motorem jsem už vyzkoušel spoustu a ten zážitek byl v podstatě vždycky tak nějak podobný: v rukách široký „větve“, pod zadkem pořádně vypolstrovaný sedlo a nohy roztažený na masivních plotnách. Do toho obrovskej dvouválcovej buchar v motoru, kterej vám na požádání udělá hodně „velký sebevědomí“ a ohromí nekonečným krouťákem. Ano, je v tom síla okamžiku, moment, pro který jste ochotní podobný motorce odpustit celou řadu nedostatků.
Devatenáctka Midnight Star je ale zároveň chopper z trochu jinýho těsta. On totiž tak nějak… no, prostě navíc i funguje. Nebojím se dokonce říct, že se na něm dá opravdu jezdit a užívat si ho víc než jednu prosluněnou neděli v roce. Je praktický, ovladatelný a pohodlný, co víc k tomu ještě dodávat.
V čem je jiný
Tak především, srdcem mašiny je její motor. Masivní dvouválec s rozvodem OHV, který dává maximální krouťák 155 Nm už od necelých tří tisíc otáček. V praxi to znamená, že máte v pravé ruce kdykoli k dispozici nekonečnou vlnu gigantického tahu. A je jedno, jaký máte zrovna zařazený kvalt – když ten buchar naplno otevřete, vždycky se dočkáte drtivého zrychlení.
Je jedno takový čoprácký klišé: „Občas jsem měl po přidání plynu pocit, jako by se pode mnou protočila zeměkoule a já zůstal na místě.“ No, nekecám – nejednou mě při akceleraci na Midnight Staru podobná hláška taky napadla. Prostě má sílu (podívejte na ten objem), co si budeme povídat.
Navíc motor není ani žádná cimprlína. Dokonce si nechá líbit i to, když ho budete točit do bezvědomí (cca 5500 otáček omezovač). Ten agregát má zkrátka pořádnej charakter a rozhodně se od něj nedočkáte nějakýho sterilního projevu ukejchánka. Na volnoběh celou mašinou hezky klepe, navíc je ten motor opravdu krásnej kus poctivýho železa a na nádherně zpracovaný tyče rozvodu OHV bych dokázal koukat celý hodiny. Dokonce jsme se vzácně shodli i s naším chopper-velmistrem Somikem, který i jakožto věčný kritik všeho japonského shovívavě uznal, že tohle je vážně moc pěkně udělaný jádro.
Radost na silnici
Motor ale není tou jedinou věci, která dělá z yamaží devatenáctky tak výborný svezení. U téhle motorky se totiž povedlo něco, co se jen tak nevidí. I přes všechnu tu váhu (cca 350 kg plně natankovaná) a délku (rozvor 1715 mm) se Půlnoční hvězda hodně dobře řídí a vede.
Už dávno neplatí, že taková motorka bude sice velmi rychlá v přímce, ale „zatáčka“ bude skoro něco jako sprostý slovo. Ne, tohle železo se vede parádně, a jakmile se rozjedete, ucítíte jenom obrovskou jistotu. Je tady pořád cítit velká hmota, což je u tohohle typu motorky žádoucí, ale celé se to ovládá tak jistě, že ani prcek jako já nemá s jízdou žádné trable. Ty nevyhnutelně přijdou, když ji máte vytlačit z garáže, ale u chopperů mám pocit, že to tak nějak má být, a nebudu na to nedávat. Nemělo by to cenu.
V čem je ještě jiná
Přesto je tady jedna věc, kterou pomluvit musím, a tou je výška ploten, na kterých si budete válet svoje nohy. Vím, mají s tím problém všechny motorky tohohle druhu, ale tady mi to přišlo nejvíc protivný.
Když totiž jedete na něčem, co zatáčí jako vozejk v Tescu se čtyřma basama zrzavýho štěstíčka, tak zkrátka nebudete chtít jezdit rychle. Jenže v tomhle je právě Yamaha jiná a nebojím se říct i lepší než její konkurence. Ona i přes svoji velikost zatáčí velmi dobře, je ovladatelná a hravá. Je škoda, že vás nedostatek světlé výšky nepustí do hlubších náklonů. Podvozek i gumy by s tím rozhodně trable neměly!
Takhle jsem se totiž mnohokrát přistihnul při tom, že chci jet rychleji, ale nejde to. Je to i maličko nebezpečný, když v zatáčce nemůžete kvůli stupačkám přitáhnout stopu. Jasně, není to žádná sportovní motorka a je nutný ji přizpůsobit rychlosti jízdy, ale tuhle limitaci prostě nemám rád. Na co si určitě stěžovat nebudete, jsou brzdy. Klasický čtyřpístky z Fazera si v pohodě poradí i s touhle těžkou váhou.
Klasika – Budíky
Tady vidíte jasnou linku s americkýma kárama ze šedesátých let. Dlouhý cadillaky s podlouhlým analogovým tachometrem – to je přesně ono. Dokonce i font písmen ctí tohle spojení. Vypadá to fantasticky, i když maličkej otáčkoměr je spíš k smíchu, než aby měl reálný využití. Navíc je umístěný tak nízko, že musíte hodně sklonit hlavu, abyste na něj viděli. Stylový, leč hodně nepraktický. Daleko lepší by bylo umístit otáčkoměr na řídítka, kde by byl přesně v zorném poli jezdce, ale na druhou stranu chápu, že by to už asi nebyla taková potěcha pro oko
Má cenu?
Pokud chcete opravdickýho a nefalšovanýho choppera, který funguje i ve skutečném světě a ne jenom při výjimečných příležitostech, s XV1900 chybu neuděláte. Není moc motorek, co by mu mohly konkurovat. Je to poctivý kus hmoty, do kterého se zamilujeme. A jestli bych ho chtěl? Přiznám se, že kdybych byl starší, tak asi trochu jo.
Foto: Honza Karásek
